Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Tak už mi neuniknete, dala jsem si vás do oblíbených a budu se těšit na další, jste prostě moje krevní skupina :-);-D

0 0
možnosti

Děkuji za článek a pěkné fotografie dokazující, že i v tragických obdobích se žije do určité míry normální život. Že i v té nejtěžší době jsou maličkosti, detaily, které lidem dávaly sílu žít a přežít... Jedna paní mi vyprávěla, že po útoku na Heydricha, kdy se rozpoutal teror vůči českým lidem a všude vládl strach a hrůza, ona to samozřejmě velmi vnímala, ale zároveň to pro ni osobně byly i hezké roky, protože se zamilovala do jednoho chlapce. Jiná paní mi zas říkala, že když byla v KT Osvětim, i v těch největších hrůzách se na ni jednou usmál jeden muž. Ona si pak na ten úsměv často vzpomněla a vždy jí to dodalo sílu chtít se ráno znovu probudit... No a můj praděda si z první války odskočil domů na dovolenku a zplodil se svou ženou čtvrté dítě. Z války se nevrátil. Dnes bychom možná řekli "nezodpovědnost", ale ti lidé jen normálně žili... HOdně zdaru při Vašem bádání...:-)

1 0
možnosti

děkuji za zajímavé vzpomínky a reakci

0 0
možnosti

Redakční blogy

  • Redakční
               blog
  • Blog info
  • První pokus
  • Názory
               a komentáře

TIP REDAKCI & RSS