Jen několik dní po rekviem a pohřbu pana Karla Schwarzenberga proběhlo 11.12. rekviem za pana Huga Mensdorff-Pouilly. Potomka hraběcího rodu úzce spojeného s našimi dějinami. Pan Hugo byl doyen mezi potomky české šlechty.
Jen několik dní po rekviem a pohřbu pana Karla Schwarzenberga proběhlo rekviem za pana Huga Mensdorff-Pouilly. Potomka hraběcího rodu úzce spojeného s našimi dějinami. Pan Hugo byl doyen mezi potomky české šlechty a psal jsem o něm již dříve. Rekviem proběhlo v kostele sv. Jakuba Staršího v Boskovicích, kde je zámek, ve kterém zesnulý žil s rodinou. Mši svaté předsedal emeritní biskup brněnský Mons. Vojtěch Cirkle. Homilii a pohřební obřady vedl P. Ernst Leopold Strachwitz. U oltáře koncelebroval opat novoříšský J.M. Marian Rudolf Kosík OPraem. a emeritní opat strahovský J. M. Michael Josef Pojezdný spolu s dalšími kněžími a jáhny. Po církevních obřadech byl zesnulý uložen na boskovickém hřbitově k tichému odpočinku.
Dovolím si čtenářům opět předložit zajímavé momenty z tohoto obřadu, byť se jedná o událost smuteční, ale budeme postupovat s veškerou úctou před tváří majestátu smrti.
Centrálním duchovním bodem obřadu byl samozřejmě zesnulý, respektive jeho duchovní doprovod k věčnému světlu. V prostoru hlavní lodi před oltářem byla umístěná rakev bez výrazného katafalku přikrytá rodovou vlajkou v modro – stříbrných barvách, v čele bylo lze spatřit erb zesnulého – modrého lva ve skoku ve stříbrném poli, na štítě hraběcí koruna dle šlechtické hodnosti. Rakev byla provázena květinovými věnci v totožných barvách s fotografií zesnulého. Obřad byl tradičně připomenut modlitební upomínkou a textem zádušní mše v úpravě ctící tradici z dob Rakouska-Uherska. A to zejména historickou honosnější podobou erbu zesnulého se štítonoši a ve stylu konce 19. století.
V průběhu obřadu jsme mohli spatřit přítomnost magistrálních rytířů z Českého velkopřevorství Maltézského řádu, protože zesnulý byl čestný a devoční rytíř tohoto řádu a byl nositelem Velkokříže „pro Merito Melitensi“. Maltézský řád je stále spojen s aristokracií a mezi potomky české šlechty nalezneme i členy tohoto řádu. Velkopřevorem českého velkopřevorství je kníže velkopřevor český Fra Pierre de Bizemont, emeritním knížetem velkopřevorem je kníže Fra Karel Paar. Velkopřevorství se významnou měrou podílelo i na ceremonii pohřbu svého člena Karla Schwarzenberga.
Taktéž byli na obřadu přítomni i rytíři Řádu sv. Jiří – evropského řádu Domu Habsbursko-Lotrinského. A to komtura, vicekomtura a justiciáře řádové vlády ve Vídni. Řád sv. Jiří je řádem dynastickým domu Habsbursko-Lotrinského.
Zesnulý pan Hugo byl velkým přítelem OttyHabsbursko-Lotrinského i jeho syna Karla Habsbursko-Lotrinského. Zároveň i zbožným ctitelem blahoslaveného posledního císaře Karla I. Vlastně i v dnešní době navazoval v symbolické rovině na rodovou věrnost dřívějšímu panovnickému domu (arcidomu), kterou vyjadřoval velkou přízní, kterou projevoval dynastickému řádu sv. Jiří a rodině potomků císaře Karla I. a bylo to vzájemné. Na obřadu se toto výrazně promítlo.
Po skončení zádušní mše byla rakev nesena lesníky v slavnostních oděvech, před rakví komtur české komendy Řádu sv. Jiří nesl na sametovém polštáři nákrční dekoraci řádu. Za rakví v průvodu byl nesen slavnostní řádový prapor – na aversu je císařský orel na reversu je vyšitý kříž sv. Jiří.
Insignií řádu sv. Jiří je bílý heraldický osmihrotý neboli maltézský kříž, se středovým medailonem, v němž je vyobrazen sv. Jiří bojující s drakem. Na reversu je na medailonu ve středu kříže opis řádového hesla "VIRIBUS UNITIS" (tj. spojenými silami). Kříž je převýšen rakouskou císařskou korunou a je jako nákrční dekorace nošen na černo zlaté stuze. Řádovým oděvem je černý plášť se zlatě lemovaným řádovým křížem. Zlatou kolanu nosí komtuři, stříbrnou vicekomtuři.
Následně byl zesnulý uložen na boskovickém hřbitově k tichému a věčnému odpočinku. Odešel další doyen české šlechty a byl vyprovázen velmi důstojným čestným obřadem. Rodovým bojovým pokřikem Mensdorfů bylo “Sans varier” (Beze změny), tak se kdysi vrhali do bitevní vřavy. I zesnulý pan Hugo dodržoval toto heslo. Svou věrností této zemi, když i přes nepřízeň, kterou mu projevila, jí nikdy neopustil a i svou věrností rodovým tradicím, které se promítly i v obřadu.
Čest jeho památce.
