Příbuzný hraběte Šporka u sv. Kateřiny v Praze – rytmistr Theobald Franz von Dewaldt

V kostele sv. Kateřiny odpočívá svůj věčný sen příbuzný hraběte Šporka z Kuksu, rytmistr Theobald Franz von Dewaldt, služebník boha Marta ve víru třicetileté války. 

Kolem kostela sv. Kateřiny na Novém Městě je skrytý velmi půvabný park se vzrostlými stromy.[1] Jedná se krajinářsky upravenou zahradu vytvořenou v 19. století z původní zahrady konventu řeholnic řádu obutých Augustiniánek, které zde měly klášter u kostela sv. Kateřiny založený roku 1355 císařem Karlem IV. Po roce 1718 byl kostel i konvent přestavěn a byla nově upravena zahrada s křížovou dispozicí. Tato barokní úprava z let 1718 až 1730 zde byla až do zmíněné úpravy na počátku 19. století. Po zrušení kláštera v roce 1784 Josefem II. zde byl otevřen chudobinec a následně od roku 1822 ústav choromyslných. Dnes je zahrada ve vlastnictví Všeobecné fakultní nemocnice v Praze a je přístupná veřejnosti.

Podívejme se však do stínu kostela sv. Kateřiny. Zde odpočívá svůj věčný sen velmi zajímavá osobnost válek 17. století. Příbuzný slavného zakladatele hospitalu Kuks, hraběte Františka Antonína Sporcka. Dnes odpočívá v tichu pozapomenuté zahrady, ale za jeho života mu byly domovem válečná pole a vřava bitev. Jedná se o svobodného pána Theobalda Franze von Dewaldt (cca 1640 - 9.8.1701). Pozdější rytmistr a šlechtic byl narozený jako Franz Nolte a pocházel z prostého selského prostředí. Jeho matkou byla Angela Nolte a otcem Henrich Holscher. Jeho matka byla příbuznou Johana Sporcka, otce hraběte Františka Antonína Sporcka. Franz Nolte byl jedním z mužů doby třicetileté války, který prožil celý svůj dospělý život ve válce a jiný svět v podstatě nepoznal, podařilo se mu přežít a dosáhnout majetku a poct. Z chudého rolnického prostředí odešel do služeb svého příbuzného Johana Sporcka,[2] v jehož pluku později úspěšně sloužil. Sporckův pluk podléhal velení Raimonda hraběte z Montecuccoli, tehdy dosáhl hodnosti rytmistra a proslavil se ve známé bitvě u Mogersdorfu neboli bitvě u sv. Gottharda (obec poblíž rakousko-maďarské hranice v maďarské župě Vas) Bitva byla císařskou stranou úspěšně vybojována s vojsky Osmanské říše 1.8. 1664 a stala se jednou z klíčových bitev tzv. tureckých válek. V tomto krvavém střetnutí se mu podařilo vyniknout svou odvahou, kdy v bitevní vřavě opětovně shromáždil dvě dříve rozbité eskadrony jezdců a vedl je do rozhodného útoku proti nepříteli, čímž napomohl k vítězství císařských zbraní. Sám Montecuccoli se o Noltovi zmínil císaři Leopoldovi I. 13. dubna 1665 byl rytmistr povýšen do šlechtického stavu. Od té doby se psal Noldt von Delbrück. 5.7. 1679 byl povýšen do stavu svobodného pána s predikátem von Dewaldt.[3] Ke konci života žil v Praze a stal se donátorem řádu obutých Augustiniánek, měl financovat zhotovení oltáře sv. Josefa v kostele poblíž kruchty. Proto byl po svém skonu roku 1701 pochován v kostelní lodi poblíž oltáře sv. Josefa pod náhrobkem s jeho erbem. Po pozdějších rekonstrukcích byl náhrobník spolu s jinými přesunut na zeď kostela vlevo od vchodu, kde ho můžeme vidět dodnes. [4]

Theobald von Dewaldt byl spolu s Johanem Sporckem úspěšným vojákem v Martových službách, díky válce dosáhl majetku i postavení. Většina jeho současníků takové štěstí neměla, tehdejší války většině přinesly jen zkázu a smrt. 

[1] Obklopují ho ulice Apolinářská na jihu, Ke Karlovu na východě, Kateřinská na severu a Viničná na západě.

[2] Otec Johana Sporcka se původně jmenoval Franz Nolte, později se psal Sporck podle názvu statku svého tchána (jméno jeho manželky je dnes neznámé). Johan pocházel ze stejné obce jako Theobald Franz, z Westerlohu. Jako chlapec odešel k vojsku a začínal jako bubeník. Později se účastnil mnoha bitev, včetně bitvy na Bílé hoře a stal se díky úspěchům na bitevních polích generálem a říšským hrabětem von Sporck.

[3] Manfred Köllner: Karriere im Schatten des großen Johannes Sporck. Im Adelsstand: Franz Nolte alias Theobald Franz von Delbrück oder Freiherr von Dewald. In: Damals & heute. Informationen zu Geschichte, Natur und Heimatpflege aus Delbrück, ričník 2006, číslo 1, str. 1–4

[4] Vladivoj Tomek Heraldické památky v chrámu sv. Kateřiny na Novém Městě pražském,  Heraldická Ročenka, vyd. Heraldická společnost v Praze, ročník 2007, str. 95-110