Dělostřelecký hřbitov na pražském Pohořelci v „novém“

Nedávno postavený park Maxe van der Stoela a vykácení náletových porostů i odstranění zahrádkářské kolonie odhalily zbytky bývalého rozsáhlého hřbitova pražské dělostřelecké posádky (přesněji pražské vojenské posádky), který byl situován pod mariánskými hradbami bývalého pražského opevnění mezi bastiony X. sv. Františka Borgia a XI. Sv. Anny (též Stein, Kamenný). Hřbitov se vlastně táhl podél hradby a hlavní vstup býval v brance vylomené v kontreskarpním zdivu z dnešní ulice Myslbekovy.

Pražský dělostřelecký hřbitov (červenec 2020)

Hřbitov byl založen za Josefa II. v roce 1786 pro vojenskou posádku na levém břehu Vltavy. Posádka byla tvořena především dělostřelci. Tehdy byla Praha pevnostním městem obklopeným systémem barokního opevnění a na mnoha místech zde byly ubikace armády nebo sklady vojenského materiálu. Dělostřelci měli většinu ubytovacích a skladových kapacit na Hradčanech a Malé Straně. Za Josefa II byl celý Pražský hrad předán armádě – kasárna, stáje, jízdárny a konírny, sklady munice – klášter Voršilek, sv. Jiří, Belveder byl dělostřeleckou laboratoří a Černínský palác byl až do roku 1928 dělostřelců, na Petříně v bastionu V. sv. Vavřince a VI. sv. Vojtěcha byly rozsáhlé sklady munice. Takto bychom mohli pokračovat dále a dále. V Praze sídlil 1. Feld Artillerie Regiment, v roce 1885 do Prahy přichází střelecká divize číslo 15. Na Pohořelci tak logicky vzniká hřbitov dělostřelců, na nároží Úvozu vzniká špitál Weyerhof, následně v bývalém Martinickém paláci vzniká II. posádková nemocnice.

Je třeba říci, že na hřbitově byli pohřbíváni vojáci a rodinní příslušníci i jiných zbraní než dělostřelectva, najdeme zde vojáky zeměbrany, pěších pluků společné armády i příslušníky námořnictva. Ostatně zeměbranci měli na Pohořelci svoje kasárna a v prostoru dnešního hřiště za gymnáziem Keplera bylo jejich cvičiště.

Hřbitov je využíván i za napoleonských válek 1813 a prusko-rakouské 1866, v těchto dobách se o něm přirozeně nejvíce hovoří. V roce 1813 jsou české země týlem spojeneckých armád a musí denně vysílat 1500 koňských povozů, zajišťovat dodávky chleba v počtu statisíců bochníků a přijímat raněné. Po bitvě u Drážďan, Chlumce a Přestavlk zaplňují Prahu povozy s raněnými a Pražané jsou svědkem děsivých následků napoleonských válek. Povozů jsou stovky a ranění jsou vykládání několik dní. Leží přímo na ulicích na tvrdé dlažbě – Rakušané, Rusové, Francouzi, Češi v řadách v dešti a bez dostatečného ošetření, spojeni v utrpení. Skoro všude jsou přeplněné provizorní lazarety, muži leží bez lékařské péče,  bez jídla a vody umírají po stovkách. Stejná situace se opakovala v roce 1866, kdy byla Praha okupována pruským vojskem a Praha opět přeplněna lazarety a raněnými obou stran. Na hřbitově je v době po roce 1813 vytvořena šachta, kam jsou pochovávání zemřelí vojáci v počtu stovek v několika vrstvách prokládaných vápnem (u hradební zdi v rohu směrem ke Kapucínské uličce dle vzpomínky hradčanského občana Karla Havránka sepsané Josefem Vlkem v rukopisu vojenský hřbitov Hradčanský) – jsou to zemřelí rakouští a ruští vojáci na choleru, místo dnes není možné přesně určit.  Z roku 1813 se na hřbitově dochovalo jediné jméno – pruský poručík Ferdinand von Roeder, raněn v bitvě u Drážďan, zemřel v lazaretu v Praze 23.9. 1813 a pochován na dělostřeleckém hřbitově (deska byla převezena na nově zřízený pruský hřbitov ve Štěrboholech v roce 1905, tehdy byly ostatky všech pruských vojáků exhumovány a převáženy na dnes zaniklý štěrboholský hřbitov, po válce 1945 byl celý hřbitov zdemolován a památky zničeny). Bohužel matrika zemřelých je pro dělostřelecký hřbitov vedena až od roku 1864.

Na rok 1866 je nejviditelnější památkou pomník 28 pruských vojáků zemřelých v Praze roku 1866. Dnes je zde obnovený pomník – hvězdicovitý základ a kamenný kříž. Je třeba uvést, že původní pomník a těla byly přeneseny taktéž do Štěrbohol roku 1905 a po válce 1945 byl pomník zničený. Až do obnovení pomníku na Pohořelci v roce 2016 byl připomínkou 28 Prusů pouze hvězdicovitý základ pomníků na hřbitově dělostřelců. Neustále se uvádí, že jsou to dělostřelci zemřelí při výbuchu munice, ale jedná se o určitý mýtus. Důkladný výzkum manželů Michálkových v publikaci Zaniklé pražské vojenské hřbitovy uvádí, že se jednalo o zemřelé na choleru, na popáleniny a zranění, navíc to nebyly všichni dělostřelci. Je pravdou, že v Praze byla 23.8. 1866 likvidována přebytečná munice. Pruská armáda rozhodně nedostávala precisní pověsti, ale zacházela s municí a její likvidací hrubě nedbale i na tehdejší poměry. Munici likvidovali výbuchy v kasematech, tím chtěli tlumit zvuk výbuchů. 23.8. došlo k neštěstí v kasematech na Petříně. Předčasně se zde vzňal střelný prach a začal řetězec výbuchů munice, tlaková vlna uzavřela východ z kasemat (otvíral se dovnitř), a tak vojáci zůstali uvěznění ve vybuchujících prostorech. Ovšem matrika zemřelých od 3.8.-23.8. uvádí 8 zemřelých pruských vojáků – příčiny cholera, 25.8. další zemřelý - matrika uvádí popálenina, až 28.8. umírají další dva vojáci na příčinu popálení. Zbytek úmrtí je tyfus nebo cholera. I Národní listy 26.8. 1866 uvádějí 3 zemřelé na popáleniny. Čili je patrné, že rozhodně nešlo o 28 zemřelých při jediném výbuchu v kasematech na Strahově (Petříně), ale jedná se o zemřelé zejména z příčiny cholery a tyfu, ale i osoby popálené. Je proto vhodnější uvádět, že se jedná o pomník 28 vojáků, ne všichni byli dělostřelci a ne všichni zemřeli při výbuchu v kasematech toho osudného srpnového dne. Ostatně tak to uváděla i pamětní deska zřízena v roce 1890 nad původním hrobem a dnes obnovená.

Samotný hřbitov byl vojenskou správou zrušen 6.6.1898 a odkoupen pražskou obcí roku 1910. Následně byla provedena revize a provedena proměna do parkové úpravy. V roce 1911 zde bylo 99 kovových křížů, 85 dřevěných, 114 pomníků, 8 záklopných desek na hroby, 34 desek v hradbách, prostých hrobů bez označení cca 441. O hroby se starali pozůstalí i správa města. Bohužel ještě za monarchie se hřbitov stával terčem vandalů – byly vylamovány desky ze zdi a ničeny náhrobky. Vandalství na hřbitovech rozhodně není vynálezem dnešních dnů. Z druhé strany je nutno říci, že dnes zaniklá zahrádkářská kolonie, vzniklá ještě před rokem 1945, hřbitov nijak nepoškozovala, srovnání plochy kolonie a hřbitova ukazuje, že kolonie nijak nezasahovala do plochy hřbitova, a to ani v současné době. Uvádím to proto, protože se veřejnost domnívá, že za pozdější devastaci mohou zahrádkáři, ale není tomu tak. Patrně největší ránu hřbitovu uštědřila stavba patrně protiatomového krytu, kdy se v 50. letech ze hřbitova stalo staveniště a byly zde přesouvány tuny zeminy nákladními automobily. Hřbitov tehdy velmi utrpěl – v podstatě byly zničeny zbytky hrobových míst v terénu a zůstaly desky ve hradbách a několik volně stojících pomníků blíže k hradbám.

Dne 22.7. 1987 byl hřbitov prohlášen nemovitou kulturní památkou. Vandalstvím a chátráním však trpěly desky a zbylé náhrobníky i nadále. Bohužel i stavba tunelu Blanka přinesla další zásahy do plochy hřbitova, bylo zde zřízeno zázemí pro staveniště a sklady materiálu. V roce 2014 se zdejší plocha stala součástí nového parku na pozemku Prahy 6. Došlo k obnovení pomníkového kříže pruských vojáků – samozřejmě patrně ne všichni návštěvníci si uvědomí, že ten zde nestál již od roku 1905, kdy byl přemístěn do Štěrbohol, aby tam v roce 1945 podlehl devastaci a není zde ani nikdo pohřben, protože v roce 1905 proběhla i exhumace. Došlo k restauraci několika desek ve zdi. Bohužel zbylé cenné náhrobníky generál majora Schipky von Blumenfeld od sochaře Platzera a nadporučíka šlechtice Czernina od sochaře Prachnera  jsou stále zcela na pokraji zániku pro hrubou devastaci vandaly.

Vtažení plochy zbytků hřbitova do celkové parkové úpravy bez nějakého jasnějšího vymezení přineslo narušení genia loci lokality a určitou profanaci, přesto je to velmi historicky cenné místo pro dějiny Prahy a snad bude těšit i nadále návštěvníky Pohořelce.