Tam zaniklo všechno naše štěstí – Velikonoční bitva v Karpatech 1915

23.3. 1915 zničil v okamžiku všechny plány, touhy a naděje, které jsme chovali s mým drahým a jediným Františkem. Nežije víc!  Padl na Velikonoce v Karpatech na vrchu Kaštielik. 

V březnu 1915 již trvá válka sedm měsíců, Francie nepadla dle německých plánů a Rakousko-Uherská císařská armáda čelí mohutné ofenzívě ruské imperiální armádě na východní frontě, bojuje již několik měsíců, místo plánovaných týdnů. Jsou zde velikonoční svátky, ale nikdo jich nedbá. V Karpatech se odehraje jedna z největších bitev první světové války na východní frontě, do našich dějin vstoupí jako Velikonoční bitva, ruští historici jí budou nazývat 3. karpatská bitva. Jedním ze střípků oné doby jsou vzpomínky paní Jaroslavy Černé z Jičína, které zde padl manžel, její slova jsou nadpisem tohoto blogu - tam v Karpatech zaniklo všechno jejich štěstí, v chladném jaru, kdy na mnoha místech byl ještě hluboký sníh a mrazivé noci.

22.3.1915 po dlouhém obléhání padl náš klíčový rakouský pevnostní komplex Przemysl v Haliči a ruský velitel jihozápadního frontu generál dělostřelectva Nikolaj Ivanov předtím přesvědčil ruské vrchní velení (stavku), že je nutné použít uvolněné lidské síly od Przemyslu k rozhodující ofenzívě v Karpatech. Útok bude veden na Humenné, Stropkov a Bardejov. Cílem je proniknout do karpatských úžin do vnitrozemí Uherska, obsadit Budapešt a vyřadit Rakousko-Uhersko z války. V karpatských horách se na přelomu března a dubna odehraje mnoho vojenských střetnutí – bojů o výškové kóty a průsmyky a tisíce mužů zde také zemře a spočine na vojenských hřbitovech v okolí, na území dnešního východního Slovenska. Našim vojákům se nakonec podaří zastavit ruskou ofenzívu a odvrátit hrozící porážku.

Jednou z klíčových kót tehdejšího bojiště byl vrch „Kaštielik“. Je v okrese Bardejov mezi obcemi Nižná Polianka a Mikulášová.  Je pro nás symbolem války v Karpatech. Ruský XXIV. Armádní sbor generálporučíka A.A.Curikova je pověřen útokem směr Bardejov. Obranu drží zejména 3. Rakousko-Uherská armáda generála Svetozara Borojeviće von Bojna a německé posily, tzv. Beskiden Korps. Ruská 49. pěší divize dobude horské sedlo Dujava, 48. pěší divize se k ní má připojit a její velitel generál L. Kornilov musí udělat jen jedno. Překonat obranu vrchu Kaštielik. Velitelem ruské 48. pěší divize byl generál Kornilov, pozdější velmi známá osobnost občanské války v Rusku a jeden z nejschopnějších velitelů ruské imperiální armády, jeho 48. divize měla v Rusku přezdívku "ocelová" kvůli velkým frontovým úspěchům. Po neúspěšném útoku na Kaštielik v únoru se o to Kornilov pokusí znovu v březnu 1915. 20.3. je zahájen útok na Kaštielik a trvá šest nekonečných dní a nocí. Ruské jednotky vrch nakonec ovládnou a postupují dále na Zborov. Obě strany nazvou vrch „Hora smrti“, protože zde v několika dnech ve dvou bitvách padnou tisíce mužů a nespočet jich bude zraněno. 

Na Velikonoce bojoval na hoře smrti i praporčík František Černý z Jičína. Jeho vdova Jaroslava nám zanechala deník, který velmi bolestivě popisuje tehdejší události.

Východní fronta 1915

23.3. 1915 zničil v okamžiku všechny plány, touhy a naděje, které jsme chovali s mým drahým a jediným Františkem. Nežije víc! Povinnost volala a šel hájit vlast. Šel statečně do pole s klidnou myslí a důvěrou v Boha. Věřil a doufal, že se vrátí zdravý a tato důvěra nás oba posilovala…………. Dne 23. března vyšel se svou rotou z vesnice (Mikulášova, pozn. aut). Večer v sadu spálil všechny moje dopisy, aby je nikdo nečetl, kdyby se  s ním něco stalo. Útočili na vrch Kaštielik, dole byl potok dost široký,  a tak házeli tornistry a pušky na druhý břeh a potom přeskakovali. František, můj chudák, špatně doskočil a spadl do potoka, a to tak, že nemohl dlouho vstát. Až po chvíli vylezl celý mokrý a naříkal, že je mu hrozná zima…….. Na hoře strávili celou noc. V osudový den začali Rusové prudce střílet, a proto naši museli upustit od postupu. Tam také byl zraněn střelou do hlavy.  Pro velkou palbu se k němu nikdo nepřiblížil, a tak tam zůstal nehybně ležet až do druhého dne. Zda byl pochovaný nebo ne, to nikdo neví, protože 24.3. území obsadili Rusové.  

Takový osud Tě postihl, můj jediný Františku, za všechnu dobrotu, kterou jsi každému prokazoval. Tam skončilo všechno naše štěstí. Tam se zbortily zámky, které jsme spolu s takovou nadějí stavěli. Dotlouklo srdce, které žilo jen pro mne. Teď jsem opuštěná a co mohu víc čekat od života? Nic. A přeci jen mám povinnost žít pro jeho dítě.   

Takové byly Velikonoce v roce 1915.

Za fotografie děkuji panu Ivanu Chudému, který mi je poskytl ze své sbírky

V roce 2017  byl na vrchu Kaštielik vybudován pomník těchto bojů, a to silami slovenského Klubu vojenské historie Beskydy, který usiluje o zachování vojenských hřbitovů a památky na padlé vojáky oné války.