Dětští vojáci ve službách Našeho císaře pána

V době první světové války se na všech stranách bojišť začaly objevovat zprávy o dětských vojácích. I v Rakousku-Uhersku. Skutečně za císařství bojovaly děti?

Po začátku Velké války byl poměrně brzy pociťován nedostatek lidské síly. Těžké ztráty byly nečekané, a tak odvodové komise začaly často zavírat oči, v případě států Antanty to bylo až příliš často, britské zdroje uvádějí počet až 250.000 nezletilých chlapců v zákopech (méně než 18 let), množství chlapců sloužilo i v armádě Německého císařství. Často se objevovali na fotografiích a byli někdy využívaní i válečnou propagandou pro povzbuzení přílivu dobrovolníků. Podrobnosti byly skrývané cenzurou bojujících států – protivníci používaní těchto chlapců označovali za projev slabosti dané armády. Jak tomu bylo u nás?

Rakousko-Uherská armáda byla budovaná na základě branného zákona z roku 1868, který byl poté několikrát novelizován. Zásadní principy ale zůstávaly po celou dobu stejné. Všeobecné branné povinnosti podléhali všichni občané mužského pohlaví mezi 19. a 42. rokem věku (v době války byl věk snížen na 18 let a horní hranice zvýšena na 53 let) To znamená, že v tomto období byli muži vedeni ve vojenské evidenci a mohli být armádou povoláni ke službě. Vyřazeni z evidence a tedy zbaveni této povinnosti mohli být na základě lékařského nálezu, který je označil za služby zcela neschopné (kromě úmrtí samozřejmě). Odvody se konaly každého roku na jaře (březen–duben). Odvodní povinnost byla tříletá, mezi 21. a 23. rokem věku - to znamená, že každý muž byl povinen dostavit se k odvodu v roce svých 21. narozenin, pokud nebyl odveden, tak opět v roce svých 22. narozenin, a pokud opět nebyl odveden, tak v roce svých 23. narozenin.

Podle obecného zákoníku občanského z roku 1811 se zletilost nabývala dosažením věku 24 let.

Tj teoreticky nebyla účast chlapců ve věku nižším než 18 let na bojišti možná. Jejich účast by byla nezákonná a v rozporu s tehdejší legislativou (ani v době války neexistovalo žádné nařízení, které by zletilost suspendovalo). Přesto se občasně objevovaly v novinách zprávy o nezletilcích v armádě. Rakousko-Uhersko díky své všeobecné branné povinnosti nepotřebovalo děti v armádě (na rozdíl například od armády britské, kde existovala malá profesionální armáda, která byla na počátku války zdecimována a nutně potřebovala množství dobrovolníků). Nezletilci se do armády dostávali dvěma způsoby – díky jejich vlastnímu klamání odvodové komise (nutno říci, že pravděpodobně i za spolupráce komise, která se tzv dívala jinam) a i díky tomu, že zvláště na chudších územích císařství byly nedostatky v dokladech.

Je důležité říci, že patrně po zjištění skutečného věku chlapců byli z armády vyřazováni. Rakouské velení nijak nepodporovalo účast dětí ve válce na bojišti. Veškeré novinové články vždy hovoří pouze o bojové minulosti chlapců, v době napsání článků jsou již chlapci v domovech (či v sirotčincích). Předtím je však někdy využila válečná propaganda – tj cenzorský úřad dovolil publikaci článků o hrdinských činech těchto chlapců – jednoznačně za účelem vlastenecké podpory dobrovolných vstupů do armády.

Vybral jsem výstřižky z třech novinových článků jako ilustraci této problematiky.

Tato stránka Velké války na našem území je prozatím velmi málo prozkoumaná, na rozdíl od účasti dětí ve výrobě v zázemí a jejich životě ve stínu Války. Bohužel se děti ve válkách objevovaly předtím i potom, neměly by tam nikdy být.

Zdroje:

?Po stopách českých vojáků, Jozef Vričan, Ondřej Havlík, 2009

Malé ruce ve velké válce,Winterberg Yury , Winterbergová Sonya, Euromedia klub, 2014

?Dobový tisk

?Fotografie: http://www.greatwar.nl/frames/default-children.html