Červené trenky ve službách bojovníků Islámu

Rád bych se podíval na ony prezidentské trenky na Hradě z pohledu pouštního bojovníka islámu. Co si asi myslí? Jen úvaha. Nic víc.

Kdesi v poušti na palpostu či na prašné cestě se vousatí bojovníci ženou v ukořistěném hammeru či jeepu, moc o světě kolem povětšinou neví, jsou ze zapadlých rolnických rodin. Svět a identitu mu dal jeho klan a zejména islám, potažmo kázání militantních duchovních, které zná, a kterým důvěřuje. Je se svými druhy ve zbrani, bojují, popíjejí čaj a přesně plní pokyny duchovních, tu zničit památku po pohanských říších, tu se sebevražedně vrhnout na tržiště. Sní o své nové zemi, emirátu, kde bude vše prosté a jednoduché, vše se bude řídit pokyny duchovních a zbídačení rolníci jeho vesnice dojdou spokojeného života. Západ vnímá jako postavičky z videokazet, které občas vidí u studentů islámu. Záplava necudností, podivné pekelné reje estrád, homosexuálové v ženských šatech, líbající se ženy. Vše, co ho děsí a budí odpor. Jak je prostý život u čaje v poušti.

Zástupci západních estrád vysílají své bojovníky ve vrtulnících a tancích, mají vesty a tmavé brýle. Jsou to pro něj pouze nepřátelé, které je nutno zabít, nechápe, proč jim tolik zaleží na rozpadlých sloupech pohanů, proč jsou u jeho vesnice, a proč říkají, že tradice jeho vesnice jsou zhoubné. Proč si nemohou postavit emirát na troskách nepřátel Koránu.

Občas vidí na tělech mrtvých západních vojáků našité vlaječky, někdy je vidí na vzdálených základnách, ví, že jsou to prapory křižáků. Imám vše osvětlil. Jako oni mají zelenou vlajku proroka, tak křižáci mají své vlajky, které je identifikují a chrání. Ví, že jsou to posvátné symboly, proto je kdysi jako mladík pálil na náměstích, zejména vlajku Velkého Satana.

Dnes měl duchovní jeho oddílu kázání, viděl obrázky, kde na jednom je vlajka křižáckého státu nad opevněním s okny (jak podivné k obraně), a na druhém na stejném místě vlajou červené mužské trenky. Písmu moc nerozumí, je pologramotný, ale duchovní vše popsal (standartu zaměnil za obrázek s českou vlajku pro názornost).

Vzpomíná na onu vlaječku, viděl jí v Afganistánu, tam ve Vardaku. I na mrtvých křižácích ji viděl kdysi dávno, po sebevražedném  útoku svého bratra, leželi zkrvavení na ulici s vlaječkou na rameni. Oči měli upřené do prázdného nebe.

Večer při kávě kroutí hlavou a vzpomíná na obrázky. Západ není nic než velký hloupý bazar, říká si, příště až uvidí onu vlaječku, tak se bude smát, proč bych se měl bát křižáků, kterým vlajou nad hlavou trenky.

Proč by nás měl vlastně ctít.