Uprchlická krize – jsme pro „západ“ hodnotou?

Poslední kroky Visegrádské čtyřky ukazují, že podporu Česká republika nenajde na Elysejských polích či snad v Londýně, ale ať se to někomu líbí nebo ne, u našich nejbližších hranic. Jsme spojeni minulostí více, než si myslíme.

Říší Habsburků, následně velmi podobnými osudy v bloku SSSR. Všechny tyto skutečnosti nejsou o archaických nostalgiích po mocnáři nebo o vzdychání nad „historickými křivdami“ utrpěnými v našem regionu, ale o společném blízkém nazírání na dějinné události, o tzv. kolektivní paměti. Jsou to dějiny stýkání a potýkání.  Pro západní Evropu je náš region někdy stejně málo srozumitelný jako třeba Korea, ač se to zdá přehnané. Na konci roku 1983 vyšel ve francouzské kulturní revue Le Débat esej Milana Kundery Oloupený Západ neboli Tragédie střední Evropy, který vyvolal diskusi v intelektuálním světě. Esej je uvedena událostí z roku 1956. Ředitel maďarské tiskové agentury několik okamžiků před tím, než jeho úřad kapituloval pod palbou sovětských tanků, končí svoji depeši patetickým provoláním: „Zemřeme za Maďarsko a Evropu!" Kundera si položil otázku, jestli si tehdy západní Evropa uvědomila smysl tohoto zoufalého poselství? Tehdejší Evropě nejspíš vůbec nic nedošlo, neboť - jak Kundera konstatuje - měla za to, že nejde o ni a o „naši" evropskou kulturu, ale pouze o politické šachy na terénu, který s ní vlastně nesouvisí.

Jak je to dnes. Bylo napsáno bezpočet blogů o absolutní ignoraci tzv. západu, potažmo politiky Paříže a Berlína, zájmů našeho regionu. Po celou dobu slyšíme pouze morální prázdné výzvy, neustálé odsuzování, ano, i vyhrožování, Maďarsko již je v očích západu skoro nacistický stát. No a najednou Německo zavádí hraniční kontroly, jen tak mimochodem, jako by se nic nedělo. Omluví se někdo našemu regionu?

Střední Evropa je ztělesněním určitých návyků, zvyklostí a společného dědictví, které nemohl nikdo jen tak vymazat z našich myslí. Došlo vůbec něco politikům z dnešní západní Evropy od roku 1956?

Podle jejich prohlášení stále jen málo. Proto je třeba prohlubovat visegradskou spolupráci ve všech oblastech, aby hodnotou a aliancí byla naše střední Evropa.