Unijní sankce vůči České republice?

Poslední rok Česká republika na popud Evropské unie taktéž přijala sankční politiku vůči Rusku. Ve světle posledních imigračních událostí se některým politikům natolik zalíbily, že by je nejraději uplatnili i vůči naší zemi.

A to za to, že nekonáme podle představ některých zemí na západ od našich hranic. Můžeme to přičítat nervozitě politických představitelů daných zemí,  jejich strachu o preference volební, ale do repertoiru rétoriky napříč Evropou se vtírá nepříjemné vydírání.

Ano, hovořím o rakouské ministryni vnitra Johanně Miklové-Leitnerové, která se vyslovila pro zvýšení tlaku na ty členské země Evropské unie, které nesouhlasí se „spravedlivým“ rozdělením uprchlíků. V rozhovoru v německé veřejnoprávní televizi ZDF řekla, že by těmto zemím omezila finanční pomoc. Evropská komise zareagovala rozpačitě, nicméně „Komise je otevřena všem konstruktivním nápadům, které přispějí k větší solidaritě na evropské úrovni a pobídnou členské země k tomu, aby přijaly větší množství uprchlíků“. „Když vidím jistý počet zemí Evropy, které neakceptují kvóty, pokládám to za skandální,“ následně nám sdělil ministr zahraničí Francie Fabius. Můžeme pokračovat dál a dál. Kvoty jsou patrně jediný recept, který má Paříž a Berlín. Záměrně hovořím o těchto dvou velmocenských centrech, protože se těžiště rozhodování o osudu unie přeneslo právě tam.

Omezení dotací by představovalo určitou formu vnitřních sankcí, trest, patrně by trvaly tak dlouho, až by se rebelantské země, do kterých jsme řazeni, podvolily. Samozřejmě otázka, zda budeme muset přispívat i v době sankcí do unijního rozpočtu, ještě nebyla řešena.

Můžeme říci, že je to jen politický výrok. Možná je spíše směřován dovnitř Rakouska. Vždyť Rakousko je postiženo imigrací více než dosti a tamní rakouští voliči nejsou znepokojení o nic méně, než voliči naší. Tak proč nezahrát na tuto strunku. My rakouští politici bychom vše vyřešili, ale podívejte se na ty Čechy, jak nám to kazí. Možná si konzervativnější voliči vzpomenou i na klišé, že Češi rozbili staré mocnářství a zavzdychají nad sachrem.

Myslím, že tato retorika spíše skrývá bezradnost, ale diplomatická demonizace oné nepochopitelné střední Evropy v očích západu jako svazku zemí nesolidárních a v zásadě tedy nehumánních problém nevyřeší.

Česká republika v sankčním seznamu vedle Ruska a KLDR je skutečně dosti bizarní představa, ale politické fantazie mezí neznají a Unie se jeví jako ona opička se zavřenýma očima a ušima, jen ta ústa mluví a mluví a mluví……………