Don Baltasar Marradas – zmizelé posmrtné stopy velkého generála

Don Baltasar Marradas y Vich byl říšský hrabě a rytíř Maltézského řádu, císařský polní maršál španělského původu. Ve své době byl slavný, ale po smrti stopy generála zcela mizí. Dodnes nevíme, kde vlastně spočinuly jeho ostatky.

Don Baltasar Marradas y Vich (28. listopadu 1560 Valencia – 28. srpna 1638 Praha) byl říšský hrabě a rytíř Maltézského řádu a císařský polní maršál španělsko katalánského původu. Svoji vojenskou kariéru započal už na dvoře Rudolfa II. ve vojenském oddílu španělského velvyslanectví, později se zúčastnil boje proti českému stavovskému odboji na počátku třicetileté války, stal se guvernérem Prahy a českých zemí, kde působil také jako význačný mecenáš českého barokního umění, a to zejména v Praze (kostel Panny Marie Vítězné na Malé Straně a Bílé hoře, kostel sv. Tomáše na Malé Straně, v kostele Panny Marie v Praze Emauzích) a v jižních Čechách (České Budějovice, Vodňany, Hluboká nad Vltavou). Marradas zemřel v roce 1638 jako tajný rada a místodržitel v Čechách.

Ve své době byl slavný, ale po smrti stopy generála zcela mizí. Dodnes nevíme, kde vlastně spočinuly jeho ostatky.

Pozdější historici uváděli několik hypotéz uložení ostatků generála. V úvahu přicházela krypta karmelitánského kostela Panny Marie Vítězné v Praze na Malé Straně nebo kostel sv. Jiljí na Starém Městě pražském, České Budějovice - Klášterní kostel Obětování Panny Marie , Vídeň či Valencie.

České Budějovice - Klášterní kostel Obětování Panny Marie. Byl ctitelem mariánského obrazu v klášterním kostele Obětování Panny Marie v Českých Budějovicích. Nechal v roce 1633 obnovit někdejší kapli sv. Markéty při severní straně kněžiště. Tato kaple byla nově zasvěcena P. Marii a dne 7. 5. 1634 do ní byl slavnostně umístěn obraz Panny Marie Budějovické za jeho přítomnosti. Podle nadace z 10.5. 1636 měli dominikáni zajistit pomoc i místo pohřbení komukoliv z rodiny Marradase, pokud by takový přišel do Čech a o toto požádal. Příbuzní Marradase však po smrti generála odchází do Španělska a z našich dějin mizí.

Pro ostatní hypotézy jako je krypta karmelitánského kostela Panny Marie Vítězné v Praze chybí jakékoliv indicie a matriky v době úmrtí Marradase ještě u příslušných farností nebyly vedeny.

Jediné písemné podklady (byť nepřímé a zprostředkované) se dochovaly v případě možnosti přemístění zesnulého do Vídně a v kryptě chrámu kostela sv. Jiljí v Praze na Starém Městě.

Ordinaria relationis historico-hebdomadariae continuanda continuatio, num. XXXII, 25. augusti, 1638[1] uvádí na str. 1 dole v podkapitole Praga, decima Augusti, že předminulý měsíc skonal velectěný Don Baltasar Marradas a jeho ostatky budou slavnostně pohřbeny v katedrálním chrámu ve Vídni. Ordinaria byla dobovým tiskem. Nemusí být přesná, protože autoři zpráv často získávali informace pouze zprostředkovaně a opožděně. Nicméně se jedná o jedinou zprávu, která uvádí konkrétní informaci o umístění ostatků generála. Vídeň jako prestižní místi pohřbení v sídelním městě Habsburků, kterým Marradas významně sloužil by mělo svoje opodstatnění.

V  kostela sv. Jiljí v Praze na Starém Městě nalezneme náhrobník s erbem Marradase a textem, který k němu odkazuje, je umístěn v jižní kapli závěru (Oltář Panny Marie Růžencové (dříve sv. Dominika), napravo od hlavního oltáře). Dne 7. května 1625 král Ferdinand II. předal kostel do užívání dominikánům, kteří zde v místech původního hřbitova a staré farní školy vystavěli rozsáhlý čtyřkřídlý klášter podle stavebních plánů italských architektů Carla Luraga a Giovanniho Domenica Orsiho.

Na náhrobním kamenu je mj. nápis: DOMINUS D. BALTHASAR MARRADAS S.P.I.COMES DNUS IN FRAUMBERG…. ….. TUMULUM AD MAIOREM DEI ITEMQUE VINTENTII FERRERII GLORIAM ET AD ANIMARUM HIC IACENTUM BENEFITIUM FIERI CURAVIT ANNO MDCXXXI. Zároveň zde vidíme erb Marradase.[2]

Nápis sice láká k myšlence, že je to epitaf Marradase, ale není tomu tak. Jedná se o hrobku španělské komunity v Praze, kterou nechal zbudovat Marradas, a to v roce 1631. O čemž jednoznačně svědčí nápis. Není to nápis o pochované osobě, ale o tom, že hrobku nechal zbudovat Marradas k větší slávě Boží, Vincence Ferrera a pro dobro duší zde ležících v roce 1631. Vincenc Ferrerský (španělsky Vincente Ferrer, 23. ledna 1350, Valencia – 5. dubna 1419, Vannes) byl španělský dominikánský řeholník a kazatel. Má tedy přímý vztah ke Španělsku a Valencii, kde se narodil i generál. Ostatně všechny spojuje i řád dominikánů. Podobnou hrobku pro španělskou komunitu nechal zbudovat i španělský velvyslanec u dvora Rudolfa II. Guillen de San Clemente, též Guillén de San Clemente y Centellas (1539, Barcelona – 3. září 1608, Praha). Politik, voják, člen Řádu svatojakubských rytířů a diplomat katalánského původu, který působil jako španělský vyslanec v Praze v letech 1581 až 1608. Je v hlavním choru kostela sv. Tomáše na Malé Straně.

Závěrem je možno říci, že jediným odkazem k místu pohřbení Dona Baltasara Marradase je zpráva v Ordinaria relationis. Nicméně vyslovit jednoznačný závěr možné není bez dalších důkazů, navíc je zvláštní, že o takové události nepíší jiné prameny. Kryptu u sv. Jiljí je možné s jistotou vyloučit. Ve zbytku se jedná o dosud nepodložené hypotézy, dle mého pohledu málo pravděpodobné.  Více by mohl prozradit testament, který zanechal generál. Testament je částečně zpětně reflektován v kodicilu (dodatku), jehož text je in extenso editován (a rozebrán)[3], bohužel kodicil se místa pohřbu nedotýká a nezmiňuje. Testament nebyl dosud nalezen. Zmiňuje ho starší již překonaná literatura, ale bez odkazu k pramenům. [4]  Ordinaria relationis však poskytují možné vodítko k dalšímu výzkumu.

[1] https://hemerotecadigital.bne.es/hd/es/viewer?id=1cb67e2c-15ca-4847-819e-c01b12745383

[2] FORBELSKÝ, Josef,  Španělé, Říše a Čechy v 16. a 17. století : osudy generála Baltasara Marradase, Praha, 2006, s. 591-592

[3] MAREK, Pavel, STERNECK, Tomáš, Španělský válečník a jeho neoficiální českobudějovická rodina (Kodicil generála Marradase z roku 1633), Jihočeský sborník historický 82, 2013, p. 225-253

[4] Riegrův slovník naučný, heslo Marradas a August Sedláček v Zámcích, tvrzích království Českého,II, s. 148