Hrabě Trauttmansdorff v Bukovci a hrabě Castropola v Deštném ve světle archivů a matrik

Po Bílé hoře u nás proběhlo několik konfiskačních a emigračních vln. Zároveň v 17. století docházelo i k imigraci cizinců do různých částí království. Vracím se ke staršímu článku ve světle nejnovější literatury k tématu. 

Bílá hora přinesla jedny z největších sociálních a politických otřesů tehdejšího státu. Docházelo k doslova obřímu přesunu majetků a statků v důsledku vlny konfiskací za stavovského povstání a následně po porážce stavů roku 1620. Ve stínu těchto přesunů ovšem zůstává vlna konfiskací po pádu známého Albrechta z Valdštejna, které postihly jak jeho bývalý majetek, tak i majetky jeho příznivců a blízkých lidí, kteří podporovali jeho politiku.

Jejich statky (především Valdštejna a Trčky) zahrnovaly prakticky celé severní a východní Čechy a byly odhadnuty na patnáct miliónů zlatých. Proces druhé vlny konfiskací byl mnohem jednodušší a rychlejší díky tomu, že se týkal jen velmi malého počtu osob, navíc hlavní aktéři Albrecht z Valdštejna a jeho nejbližší příznivci Adam Erdmann Trčka z Lípy a Vilém Kinský byli zavražděni v Chebu, mimoto celý rod Trčků úplně vymřel ještě v roce 1634. Odpadla tím složitá licitace o výši konfiskovaného majetku a dlouhá vyjednávání jako v případě první konfiskační vlny. Signifikantní byl případ štýrského šlechtice Trauttmansdorffa.

Prvním oficiálním prodejem konfiskovaných statků první vlny byla transakce s panstvím Horšovský Týn, konfiskát po Vilému st. z Lobkovic (1553–1626), který byl za stavovského povstání jedním z direktorů a nejvyšším hofmistrem Fridricha Falckého. Původně měl být odsouzen k smrti, ale přímluva příbuzných změnila rozsudek na doživotní vězení v Praze a následně na hradě Zbiroh, kde také zemřel. Smlouvou z 30. března 1622 získal Horšovský Týn s dalšími statky císařský dvořan, významný habsburský diplomat Maximilián hrabě z Trauttmansdorffu. Odhad panství byl stanoven na 265 000 zlatých, Trauttmansdorffovi byla ale předepsána kupní cena 200 000 zlatých. Z té mu bylo odpuštěno 60 000 za věrné služby, dalších 105 000 bylo sraženo na úhradu Trauttmansdorffových pohledávek u dvora a zbylých 35 000 zlatých zaplatil až v roce 1634. Trauttmansdorff byl příkladem obratného a schopného politika a diplomata, který profitoval díky první vlně konfiskací a následně i druhé.[1] Na Hradčanech v druhé vlně také získal palác, dnes nazývaný Trauttmansdorffský, který byl konfiskátem po Trčkovi z Lípy. Později rod dosáhl i knížecího titulu.[2] Zajímavostí je, že potomek tohoto rodu Ferdinand Trauttmansdorff zastával funkci velvyslance Rakouské republiky v ČR, a to do roku 2015.

Součástí panství Horšovský Týn byla i obec Bukovec, která je příkladem konfiskátu, který sledoval osudy panství spolu s jejími majiteli hrabaty Trauttmansdorffy. Vedle kostela Nanebevzetí Panny Marie je nejvýznamnější památkou v obci barokní stavba bývalé fary, stavby z roku 1771. Památkový katalog NPÚ uvádí, že se jedná o stavbu bez starší historické návaznosti, nicméně dataci původu objektu až do doby předhusitské se podařilo doložit stavebně-historickým průzkumem, který v letech 2013–2015 provedl přední odborník na drobná vrchnostenská sídla Ladislav Svoboda. Podle jeho závěru tvoří jádro budovy „nejspíše nedokončená gotická tvrz.“ [3]

Stavba je zajímavá tím, že jejím současným majitelem je příslušník rodiny Polů, který je uváděn jako potomek italského hraběcího rodu Castropolů (Polů), jenž se v Čechách usídlil na počátku 17. století. Podívejme se do dochovaných matričních záznamů, jména italská uvádíme jako „alias“, tak jak jsou uvedena v rodokmenu pana Poly na www prezentaci jeho rodiny.[4]

Předci po otcovské linii současného majitele objektu Bukovce, pana Bedřicha (III.) Poly, tedy jsou:

praděd: František VIII. Pola (*22.5.1871, Janov 11, okr. Rychnov n. Kněžnou).

2x praděd: František VII. Pola (alias „Francesco VII“) (*15.3.1836, Janov 8, okr. Rychnov n. Kněžnou, +1908), „chalupník" v Janově čp.11. Dne 8.7.1857 se v Bystrém oženil s Johannou Novotnou (*ca 1829, Janov).

3x praděd Jan Pola (psán jako Pohl) (alias „Giovanni“) (*4.8.1805, Bačetín 18, okr. Rychnov n. Kněžnou), „inwohner" (obyvatel/podruh) v Janově čp.8. Dne 24.11.1828 se v Bystrém oženil s Alžbětou Dinterovou/Dynterovou (*ca 1806, Janov).

4x praděd Matěj Pola (psán jako Pohl) (alias „Mattia II“) (*17.8.1781, Deštné v Orlických horách 104, +před 24.11.1828), „bauer“ (sedlák) v Bačetíně čp.18. Dne 27.10.1802 se v Bystrém oženil s Johannou Novotnou (*ca 1770/1774, Bystré, +26.2.1830, Bačetín 21), (vdovou po Janu Tyllarovi).

5x praděd Matěj Pola (psán jako Paul) (alias „Mattia“) (*25.5.1746, Dešné v Orlických horách, + 9.2.1812, Bačetín 19), „hortulanus“ (zahradník/domkář) v Deštném v Orlických horách čp.104, pak „půlsedlák“ v Bačetíně čp.19. Dne 31.1.1776 se v Novém Hrádku oženil s Alžbětou Martínkovou (*ca 1754, +9.2.1824, Bačetín 19) z Tisu.

6x praděd Jan Jiří Pola (psáno jako Pohl) (alias „Giovanni Giorgio“) (*ca 1706, +4.4.1772, Deštné v Orlických horách 113, tzv. Hüttenberg), „auriga“ (kočí/vozka) v Deštném v Orlických horách čp.113. Dne 13.1.1737 se v Deštném v Orlických horách oženil s Alžbětou Postlerovou (*ca 1715, +16.11.1774, Deštné v Orlických horách 113, tzv. Hüttenberg).

7x praděd Vavřinec Pola (psáno jako Pohl) (alias „Lorenzo II“) (*ca 1681, +28.4.1738, Deštné v Orlických horách).

8x praděd Eliáš Pola (psáno jako Pahl) (alias „Elia“) (*ca 1653, +20.2.1726, Deštné v Orlických horách), syn Vavřince Pola dle svatební smlouvy z roku 1671.

9x praděd Vavřinec (Lorentz) Pola/Pohl/Pahl (cca 1621 - ?). V soupise poddaných podle víry z roku 1651 je uveden jako haussgenoss (spolubydlící) ve věku 30 let. Manželka Zuzana (věk 25) s dětmi Eliáš (věk 5), Jiří (věk 3). Poznámka, že ke katolické víře přistoupili 13.4.1651.

Ze záznamů vyplývá časté kolísání příjmení rodu – Pol, Pól, Pola, Paul, Pohl, Phal, atp. Dle knihy: „Naše příjmení“ od dr. Dobravy Moldanové je na str. 144 uvedeno také příjmení Pohl, Pohla, Pohle – z něm. Pohl = Polák, někdy z něm. nář. znění OJ Pavel-Pohl. Na následující str. 145 je pak i varianta příjmení Pol, Pól – viz Pohl. Jedná o příjmení, které má německý základ, a jednalo se o zcela běžné příjmení (nejen) ve zdejším regionu, tj. v okolí někdejšího okresního města Rychnov nad Kněžnou, nedaleko od polských hranic. Výše uvedené osoby žily v Deštném, Bačetíně či Janově, vše v okr. Rychnov nad Kněžnou. Dlužno upozornit, že kolísání zápisů jména se nevyhnulo ani Polům v Itálii, kde se lze často setkat například s variantou jména Castropolla, Puola apod. [5] a různé varianty zápisů jmen jsou běžné i u řady českých rodin.

Protože matriky narozených v Deštném začínají rokem 1660 a matriky úmrtí až rokem 1701, nelze pomocí dostupných matričních záznamů o narození a úmrtí přímo prokázat napojení rodiny Pohlů – Polů na italskou hraběcí rodinu Castropolů (Polů). Mohl se tedy příslušník slavného italského hraběcího rodu, odvozujícího svůj původ od římských patricijů, dostat do Deštného v Orlických horách a stát se předkem rodiny, která je v následujících generacích evidována jako poddanská (např. hraběcího rodu Libštejnských z Kolovrat, kteří získali Deštné v Orlických horách roku 1676)?

Na počátku 17. století lze doložit v Českých zemích přítomnost dvou členů italské rodiny Polů. 14. března 1611 byl v Praze zabit Giovanni Battista III. Pola (1583–1611) [6]. Dopis ze dne 8. března 1619 je pak jediným dokladem dosvědčujícím, že se příslušník italské rodiny Pola vyskytoval také v Deštném. Byl jím Bernardin Kryštof Pola (narozený 1593, italskou literaturou uváděný jako zakladatel české větve rodiny [7]), bratr výše uvedeného Giovanniho Battisty III. [8] Přepis a překlad:

Vysoce důstojnému a dvojí ctihodnému knězi Janu Galiardu Kouřimskému, p. děkanu v městě Dobrušce Věděti dvojí ctihodnosti Vaší dávám, že urozený pán p(an?) Bernardin Kryštof Pola v Deštnym zůstávaje v veliké a t(?-)ké nemoci na smrtelné posteli leží a smrt jeho blízko jest. Protož pro Boha nejvyššího Vaší ctihodnosti pokorně žád(ám,?) že manželky jeho Marie, jakož i pacholat Donáta, Vavřinečka a Laury ochránčím býti ráčíte, poněvadž urozený rod jeho katholický jest a v městě Tarvisium (?) v Vlaších b(yd?)lí, takže manželku jeho s dítkami v ochraně a opatrovánie míti nebude. Pokudž by toho možné(?) nebylo, k dvojí ctihodnosti Vaší přimlouvám a za to uctivě žádám, že milostivě radou a přímluvou svou nápomocný býti ráčíte a jiného opatrovníka zjednati pomůžete. Datto dne 8 martii léta 1619. Vaší dvojí ctihodnosti Ponížený služebník. Václav, kněz.

Bližší okolnosti jeho příchodu do českého prostoru jsou neznámé. Giacinto Cecchetto, autor monografie věnované rodině Pola, vyslovuje na základě analýzy dopisu hypotézu, že Bernardin Kryštof Pola (v italských pramenech uváděný jako Bernardino IV.) odpadl od katolické víry a stal se protestantem. V dopise je totiž o ochranu jeho potomků žádán utrakvistický děkan z nedaleké Dobrušky Jan Goliard Kouřimský. Vedle toho je z dopisu zřejmá také pauperizace rodiny [9]. Bernardin Kryštof Pola měl mít dle uvedeného dopisu děti Donáta, Lorentze (Vavřinečka) a Lauru. V roce 1651 je v Deštném archivně doložen jak Donát, tak i Lorentz Pola/Pohl/Pahl, přičemž Donátovi v té době bylo 36 let a Lorentzovi, který měl syny Eliase a Georga, 30 let – věkem tedy přibližně odpovídají dětem Bernardina Kryštofa, zmíněným v dopise. Jiné osoby téhož nebo podobného křestního jména a příjmení pak v regionu zaznamenány nejsou. Lorentz byl navíc nekatolík, ke katolické víře přistoupil až roku 1651. Nicméně pevné, úřední důkazy, že je tento Lorentz Pola, zaznamenaný roku 1651, skutečně totožnou osobu s potomkem Bernardina Kryštofa Poly z Trevisa, zmíněným v dopise, a že tedy Eliáš Pola (psáno jako Pahl) (alias „Elia“) (*ca 1653, +20.2.1726, Deštné v Orlických horách) je jeho vnukem, vzhledem k neexistenci matrik pro toto období nejsou. Můžeme zde hovořit o vědeckých hypotézách a možných scénářích, které jsou uvedeny v literatuře. [10].

Tolik k malému dílku velké mozaiky, kterou byly přesuny sociální a majetkové hodnoty po roce 1620 v našem státě.

[1] BÍLEK Tomáš, Dějiny konfiskací v Čechách po r. 1618 (1882–3). Dostupné online (část první) Dostupné online (část druhá)

[2] 1805. Od té doby hlava rodu užívá titul kníže, zatímco nejstarší syn, dědic a následník je dědičný hrabě a ostatní členové rodu hrabata nebo hraběnky

[3]https://www.pamatkovykatalog.cz/fara-18513292, https://www.castropola.net/wp-content/uploads/2023/11/Bukovec-Nalezova_zprava_2015.pdf

[4] https://www.castropola.net/historie/

[5] CECCETTO, Giacinto, Sergi-Castropola-Pola (secoli XII-XXI), Storia di una famiglia dall'Istria a Treviso e la germinazione di un ramo famigliare in Boemia, all'inizio del secolo XVII, Treviso, 2023, st. 78, 88, 117

[6] Sergi-Castropola-Pola (secoli XII-XXI), st. 139

[7] Sergi-Castropola-Pola (secoli XII-XXI), st. 157, MIOTTO, Paolo, Barcon di Vedelago. La storia che non ti aspetti. Ricorrendo cento anni dall’erezione della Parrocchia, (XII vol. dei Quaderni di Storia dentro la Memoria) Camisano Vicentino 2023, st. 366

[8] Sergi-Castropola-Pola (secoli XII-XXI), st. 157

[9] Sergi-Castropola-Pola (secoli XII-XXI), st. 158

[10] Sergi-Castropola-Pola (secoli XII-XXI), st. 144–153.