Mecenáši a bakaláři u sv. Martina ve zdi na Starém Městě v Praze
Na Starém Městě pražském bychom v době renesance našli mnoho absolventů pražského vysokého učení. V období po konci husitských válek až do roku 1622 se pražské vysoké učení proměnilo na školu, kam přicházeli studenti téměř výlučně z kališnického prostředí. Univerzita se stala prostředím primárně pro měšťanské vrstvy. Pražské vysoké učení však také velkou měrou přispívalo k rozvoji humanistického písemnictví v našich zemích. Množství obyvatel, které se věnovalo literární činnosti a mecenášství v oblasti humanismu bylo ve své době mimořádné. Přispívaly k tomu i kvalitní tiskárny a síť partikulárních škol mimo hlavní město, kde vyučovali absolventi vysokého učení[1] [2]
Takovým odrazem pražského učení – náboženstvím a významnými farníky byl kostel sv. Martina ve zdi na Starém Městě, kde najdeme absolventy z řad měšťanů mezi dárci, farníky a někteří zde našli i poslední odpočinek. Jednalo se o elitu, vzděláním i postavením v obci.
Sám kostel se významně zapsal do dějin naší země, koncem října 1414 se v kostele sv. Martina vůbec poprvé, a to dokonce ještě dříve než v proslulé Betlémské kapli, podávala svátost oltářní pod obojím způsobem i pro laiky a nejenom pro duchovní, jak tomu bylo tehdy zvykem. Kostel se stal oporou pražské reformace. Koncem 15. století probíhala pozdně-gotická přestavba kostela. Financovala ji utrakvistická měšťanská rodina Holců z Květnice.[3] V době pobělohorské museli nekatoličtí kněží odejít. V 18. století byl kostel zrušen josefínskými reformami a proměněn v užitkovou a ubytovací budovu. V době asanace Starého města pražského na přelomu 19. a 20. století byla budova zakoupena městem a velmi zdařile zrekonstruována podle návrhu architekta Kamila Hilberta. Od té doby až po dnešní dny je kostel v užívání Českobratrské církve evangelické.[4]
Na západní straně vpravo za vstupními dveřmi, stojí náhrobník z černého kamene. Po obvodu náhrobku se vine lem, ve kterém je nápis vytesaný gotickou miniskulí: Létha 1608 W pátek po Stržedo/ postu umržela Johanna Dcera Slowutného Pana Petra/ Maczera Z letossicz a tuto po/ hržbená leží ocžekáwagicze Blahoslaweného zmrtwých wzkržís[ení] (Středopost byl v roce 1608 ve čtvrtek 13. března, zemřela tedy v pátek 14. března). Uprostřed náhrobního kamene je ztvárněna postava mladé dívky oděné do dlouhých šatů podle španělské módy s krajkovým límcem. Hlava dívky je podložena polštářem se čtyřmi střapci. Její zkřížené ruce přidržují květinu. V levém dolním rohu je vytesán znak, jehož štít je poškozen, klenot je zřetelný. Na renesančním štítě jsou dva od sebe odvrácené háky nahoře spojené vodorovným břevnem ze kterého míří horní polovina šípu hrotem nahoru. Nad štítem je korunovaná kolčí helma.[5][6]
Petr Macer z Letošic byl absolventem Artistické fakulty svobodných umění. Přišel ze Strakonic. Bakalářského gradu dosáhl 25.9.1589. Kvestie kterou tehdy zodpověděl zněla:,,je lépe na soudech žalovat, či hájit pravdu? Jeho kvestorem byl Mistr Martin Bacháček. Stal se měšťanem Starého Města a v letech 1599-1618 působil jako prokurátor při nejvyšších soudech zemských. Roku 1609 byl členem komise zřízené k reformě pražské univerzity. Umírá po roce 1620. Měl syny Jeremiáše a Petra, dcery Prudencii, Evu a Johannu. Petr Macer byl velkým mecenášem humanistických spisovatelů, svědčí o tom množství dedikací v dílech tehdejších literátů.[7]
Vedle náhrobku Johanny Macerové je náhrobek Albrechta z Dražice. V jeho dolní části je v oválné kartuši ve tvaru věnce vytesaný znak. Nápis je v horní části desky vytesaný gotickou miniskulí a zvěstuje nám, že: Letha Panie 1582 W Sobotu/ Den Sw Tyburcy vmržel g[es]t Pan/ Albrecht z Dražice Syn Slowu/ tné[ho] pa[na] Jana z Dražice to [ho] czasu/ Primasa Starého Miesta P/ ražského, A tuto pochowa[n] g[es]t w/ nadiegi budavcýho wzkržíssení/ geho k wiecznee slawi/. V patě štítu je bezlistá větvička na které sedí doprava hledící papoušek držící v zobáku prsten s kamenem. Nad tím kolčí helma s točenicí.[8] [9]
Jan Bartošek z Dražice byl staroměstským konšelem. Primasem byl v průběhu let jmenován celkem čtyřikrát. Náhrobní kámen patří jeho synu Albrechtovi. Jan Bartošek z Dražice a Jan Netoryn byli dne 25.4. 1556 přijati k erbu Pavla Žipanského z Dražice a tím získal Jan Bartošek svůj erb a predikát.[10] [11]
Kostel sv. Martina ve zdi patří k dalším dokladům bohatého kulturního života doby předbělohorské.
[1] Martiniana - Studie o latinském humanismu v českých zemích - J. Martínek, Academia, 2014 , str. 103-114.
[2] V letech 1501-1525 pocházelo takřka 73 % všech bakalářů a mistrů graduovaných na pražské univerzitě z královských měst, 21,3 % pocházelo z poddanských měst a zbytek, přibližně 5,6 % z vesnic. Nejčastější místa původu jsou Praha, Kutná Hora, Žatec, Písek, Chrudim a Hradec Králové, které jsou základnou kališnického měšťanstva. Na základě analogie s německými městy, zejména Norimberkem, pak odhaduje, že v českých městech té doby ovládalo čtení a psaní mezi 10 – 20 % měšťanů. A jen část z tohoto počtu dosáhla vzdělání v latině. MACEK, Josef: Jagellonský věk 3, .s 233 a MACEK, Josef: Jagellonský věk 3, s. 240.
[3] Václav Holec z Květnice byl majitelem sousedního, dnes již činžovního, domu Platýz (tehdy ještě paláce). Holcové ho vlastnili od roku 1434. Václav Holec dal přistavět k severní zdi kostela oratoř, která je dodnes nazývána Holcova. Z oratoře ve výši prvního patra bylo možné procházet po dřevěném můstku z kostela do domu č.p. 416, mostek zřídil Viktorin Holec roku 1488. Zazděný portál ve východní zdi i dnes připomíná tento zaniklý můstek. Rodinu Holců z Květnice připomíná jejich erb (hák), který nalézáme na několika místech v kostele. Erb na klenbě presbyteria, představující polovinu psa, je z počátku 16. století a patří Benešům z Vlkanova, příbuzným Holců. Umělecké památky Prahy Staré Město a Josefov uvádějí jako stavitele mostku Viktorina Holase.
[4] Umělecké památky Prahy Staré Město a Josefov (Staré Město, Josefov) · Pavel Vlček a kolektiv - 1996 - 640 str. Academia, Praha, str. 93-95
[5] Na černém štítě je neobvyklá erbovní stříbrná figura. Jsou to dva od sebe odvrácené háky nahoře propojené vodorovným břevnem. Na břevno je postaven hrot šípu, špičkou nahoru. Nad tím korunovaná kolčí helma. Přikryvadla jsou černá a bílá.
[6] MALINOVSKÝ, Anton: Heraldické památky v kostele sv. Martina Většího ve zdi na Starém městě v Praze. In: Heraldická ročenka, 2000–2001, 136–154 a IALA, Michal: Tři studie k české renesanční heraldice (Znaky měšťanů Starého Města pražského ve světle Salbuchů) II. Heraldická ročenka 1994, s. 47, 51.
[7] Rukověť humanistického básnictví v Čechách a na Moravě - Enchiridion renatae poesis Latinae in Bohemia et Moravia cultae. 3, K-M. Praha: Academia, 1969, str. 234.
[8] V patě modrého štítu zelená bezlistá větvička na které sedí doprava hledící červený papoušek s bílým krkem, který drží v zobáku zlatý prsten s rubínem. Nad tím kolčí helma, na ní točenice červeno-modrá. Přikryvadla modro-červená. Nad točenicí jsou roztažena dvě orlí křídla, obě jsou 2x dělena a jsou - modrá, červená a bílá. Mezi nimi pták jako ve štítě.
[9] MALINOVSKÝ, Anton: Heraldické památky v kostele sv. Martina Většího ve zdi na Starém městě v Praze. In: Heraldická ročenka, 2000–2001, 136–154 a FIALA, Michal: Tři studie k české renesanční heraldice (Znaky měšťanů Starého Města pražského ve světle Salbuchů) II. Heraldická ročenka 1994, s. 47, 51.
[10] FIALA, Michal: Tři studie k české renesanční heraldice (Znaky měšťanů Starého Města pražského ve světle Salbuchů) II. Heraldická ročenka 1994, s. 47, 51.
[11] Umělecké památky Prahy Staré Město a Josefov (Staré Město, Josefov) · Pavel Vlček a kolektiv - 1996 - 640 str. Academia, Praha, str. 93-95, zde nesprávně uvedeno Milota z Dražic
Ladislav Kolačkovský
Sv. Jana Nepomucký a bájný jednorožec s kanovníkem
U katedrály sv. Víta v Praze nalezneme zajímavou památku. Je to nejen připomínka sv. Jana Nepomuckého, ale i dávno zapomenutého kanovníka 18. století - sakristána Václava Křečinského.
Ladislav Kolačkovský
Rokokový unikát na arcibiskupském paláci v Praze – erb arcibiskupa hraběte z Příchovic
Na severní straně poblíž hlavní brány Pražského hradu je Arcibiskupský palác, který byl vystavěn jako sídlo pražských arcibiskupů. Zdobí ho heraldicky a umělecky unikátní rokokový erb, který stojí za bližší prohlídku.
Ladislav Kolačkovský
Poslední hrabě Silva – Tarouca – prostý služebník boží Vincenc z Průhonic
Rod Silva-Tarouca se proslavil na zámku Průhonice a Čechy pod Kosířem. Jako mecenáši umění a zakladatelé botanických zahrad a parků. Jaké však byly osudy posledních příslušníků tohoto rodu?
Ladislav Kolačkovský
Rytíři Sacher-Masochové v Praze, c. a k. úředníci a milostné vášně
Na Olšanských hřbitovech je hrobka rytířů Krticzků von Jaden. A tam odpočívá i teta slavného Sachera-Masocha, díky němuž vzniklo slovo masochismus. Barbara von Sacher. O rodu rytířů Sacher-Masoch a Krticzků.
Ladislav Kolačkovský
Dominikána není jen moře a Survivor – místokrálové a kapitáni Santa Dominga
Letošní soutěž Survivor probíhá v Dominikánské republice a jistě mnoho obyvatel naší země v létě zamíří do tamní turistické destinace. Kdysi to však byla součást místokrálovství Nové Španělsko a generální kapitanát.
Ladislav Kolačkovský
Zapomenuté pražské sídlo orlických Schwarzenbergů
V Praze je městský dům, který zdobí schwarzenbergský erb, konkrétně orlické sekundogenitury. Jedná se o dům ve Spálené ulici č.p. 90. Kdysi pražské sídlo orlické větvě rodu, které dnes se Schwarzenbergy málokdo spojí.
Ladislav Kolačkovský
Don Baltasar Marradas – zmizelé posmrtné stopy velkého generála
Don Baltasar Marradas y Vich byl říšský hrabě a rytíř Maltézského řádu, císařský polní maršál španělského původu. Ve své době byl slavný, ale po smrti stopy generála zcela mizí. Dodnes nevíme, kde vlastně spočinuly jeho ostatky.
Ladislav Kolačkovský
Prof. Ferdinand Ďurčanský, profesor práv a šlechtic ve službách slovenského kříže
14. března 1939 vznikl Slovenský štát. Ve vládě válečné Slovenské republiky byl jeden z ministrů původem ze šlechtického rodu, který obdržel erb a nobilitaci od císaře Rudolfa II. Prof. Ferdinand Ďurčanský
Ladislav Kolačkovský
Památka na vyhaslý rod Putz z Adlersthurnu - Kostel Nejsvětější Trojice v Praze
Kostel Nejsvětější Trojice ve Spálené ulici na Novém Městě v Praze je památkou na krátký život rodu Putz z Adlersthurnu, který rychle zazářil, aby ještě rychleji zhasl.
Ladislav Kolačkovský
Záhadný erb v Martinickém paláci na Hradčanech
V Martinickém paláci na Hradčanském náměstí v Praze nalezneme záhadný erb rodu, který se nijak neprotíná s dějinami paláce ani Prahy. Proč tam tedy je a komu náleží? Literatura k tomu mlčí.
Ladislav Kolačkovský
Švýcarský honorární vicekonzul z Ruzyně – Remigius von Bergamin
Na hřbitově Ruzyně spočívá rodina, jež se zcela vymyká venkovskému rázu hřbitůvku. Von Bergamin. Jedná se o rodinu honorárního vicekonzula Švýcarska v ČSR v době první republiky. Dosud literatuře neznámá fakta v článku.
Ladislav Kolačkovský
Swéerts-Sporckové dávno vymřeli po meči i přeslici. Ať žije Stephan Swéerts-Sporck?
V posledních letech se na Kuksu občas objevuje pan Stephan Swéerts-Sporck z Rakouska. Ale rod Swéerts-Sporck vymřel po meči i přeslici již velmi dávno. Že by kmotřička smrt byla nepozorná?
Ladislav Kolačkovský
Albínové a kanovníci na Hradčanském náměstí v Praze - erbovní památka
Tři krásné renesanční polychromované erby na domě Hradčanské nám. č.p. 58/14 připomínají kanovníky a pražské arcibiskupství v minulosti. Drobná památka, která rozhodně stojí za pohled zblízka.
Ladislav Kolačkovský
Madame d’Ora, zapomenutá fotografka starého mocnářství
Období našeho císařství před Velkou válkou obvykle známe z kabinetních fotografií mužů. Kolem roku 1907 se objevuje ve Vídni ateliér, kde fotí žena. Jmenovala se Dora Philippine Kallmus, pseudonymem Madame d’Ora.
Ladislav Kolačkovský
Byl herec Felix le Breux skutečně potomek francouzského šlechtice a hraběnky z Ploskovic?
V mediích se traduje, že své jméno měl po předkovi, šlechtici, který utekl z Francie do Čech za Francouzské revoluce a oženil se s hraběnkou z Ploskovic. Toto se opakuje v různých variantách. Co odkrývají matriky? Co je pravdou?
Ladislav Kolačkovský
Na bohnickém hřbitově „bláznů“ nikdo nestraší. Straší zde pouze lidská lhostejnost
Ve světle dochovaných archivních pramenů bohnický hřbitov "bláznů" není strašidelný kvůli duším zemřelých, ale mírou lidské lhostejnosti, která hřbitov v minulosti potkala. Podívejme se na osudy některých zesnulých nemocných.
Ladislav Kolačkovský
Schodiště k nesmrtelnosti – sláva světců a opatů v kamenných erbech Strahova
Skromnější vstup do Strahova býval od 16. století od Pohořelce skrze dům „U zlatého stromu“, čp 147. Vede zde dnes velmi romantické schodiště pod asi nejkrásnější erbovní památkou Pohořelce. Vstupte, milí čtenáři.
Ladislav Kolačkovský
Pamětní kříž císaře Karla – dějiny se píší dál…
Po roce 1918 dochází jen vzácně k založení nových habsburských dynastických vyznamenání. Takovým je Pamětní kříž císaře Karla (Kaiser-Karl-Gedenkkreuz). Dnes již faleristická vzácnost, protože byl udělen v počtu pouhých 12 kusů.
Ladislav Kolačkovský
Příbuzní milostného svůdce Giacoma Casanovy ze Starého Města
Málokdo u nás a ve světě asi nikdy neslyšel jméno Giacomo Casanova. Jméno značící dobrodružství, veselou lásku téměř bez hranic. Podívejme se dnes na vzdálené pražské staroměstské příbuzné známého milovníka. Málokdo o nich slyšel.
Ladislav Kolačkovský
Hrabě Trauttmansdorff v Bukovci a hrabě Castropola v Deštném ve světle archivů a matrik
Po Bílé hoře u nás proběhlo několik konfiskačních a emigračních vln. Zároveň v 17. století docházelo i k imigraci cizinců do různých částí království. Vracím se ke staršímu článku ve světle nejnovější literatury k tématu.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 286
- Celková karma 16,98
- Průměrná čtenost 918x