Plukovník rytíř von Vendeville – k destrukci jednoho historického náhrobku na Vyšehradě
Dnešní kapitola je věnována jednomu z nejstarších náhrobků na Vyšehradském hřbitově v Praze.[1] Byl zde ještě před vznikem Slavína a spočívali pod ním příslušníci rodin rytířů von Vendeville a rodiny von Castellain. Zároveň je tento prastarý náhrobek s rytířským erbem mementem. Mementem toho, že každý den nenápadně přicházíme o částečky našeho kulturního dědictví. Dnes totiž na náhrobku nenajdeme žádné jméno staré rodiny, která zde spočívala, ale jméno nového nájemce hrobového místa, který bezohledně zahladil památku po svých předchůdcích, a to tím, že nechal zbrousit jejich jména, která beze stopy zmizela. Ponechal však erb. Cizí erb, který mu nebyl udělen, a o který se ničím nezasloužil. Smutné je, že se to nestalo kdesi v dávných 50. letech 20. století, ale v roce 2018 v místě národní kulturní památky Vyšehrad.[2]
Nejvýznamnějším zesnulým spočívajícím v hrobce byl Albrecht rytíř Dittmann von Vendeville. Narodil se v Praze roku 1822. Do armády vstupuje 11. dubna 1840 jako mimořádný kadet podkanonýr k pluku polního dělostřelectva č. 1, 6 října 1840 se stává kadetem kanonýrem. 1. září 1842 je přeložen k bombardýrskému sboru jako bombardýr, kadetem je zde od 1. ledna 1846. K 1. pluku polního dělostřelectva se vrací v hodnosti podporučíka 26. června 1848, na nadporučíka je povýšen 1. srpna 1849. 1. listopadu 1849 je převelen k 5. pluku polního dělostřelectva, k 1. pluku se vrací podruhé 1. prosince 1849. Spolu s přeložením k dělostřeleckému pluku č. 9 je 1. srpna 1854 povýšen na hejtmana 2. třídy, hejtmanem 1. třídy se stává 1. října 1857. Roku 1849 se účastnil tažení proti vzbouřencům v Uhrách. 26. - 27. února se podílel na bitvě u Kápolny, 4. dubna u Tapióbicske, 6. dubna u Isaszégu, 14. dubna u Rakose a 7. června u Kacse. Vyznamenal se v bojích u Coma, Castenedola, pak 24. června 1859 v bitvě u Solferina, po níž byl přesunut se svou baterií k hájení cesty mezi Geidizellem a Medole. Za zásluhy mu císař František Josef I. 15. srpna 1859 udělil Řád Železné koruny III. třídy, na jehož základě jej 23. dubna 1862 povýšil do rytířského stavu a udělil mu predikát Ritter Dittmann von Vendeville (rytíř Dittmann z Vendeville) a erb[3]. Erb jako jediný stále můžeme vidět na náhrobku. Albrecht rytíř Dittmann von Vendeville byl penzionován v hodnosti plukovníka dělostřelectva. Od 17. srpna 1876 domovsky příslušný do Českých Budějovic, přestože trvale žil v Praze. S manželkou Annou rozenou von Castellain (*1844) měl syny Albrechta, který se stal důstojníkem (*1866), Eduarda, který se stal rytmistrem četnictva (*1876) a Alfreda, který se taktéž stal důstojníkem (*1879) a dcery Annu (*1862), Leu (*1864), Bertu (*1865) a Emilii(*1870). Roku 1891 (přihlášen k pobytu 16. listopadu) se jakožto plukovník na penzi přestěhoval do Prahy, kde také 2. ledna 1905 v domě číslo popisné 533 na Novém Městě pražském zemřel. Byl pohřben v rodinném hrobě na Vyšehradském hřbitově v Praze.
O rodě von Castellain se prozatím nepodařilo zjistit, kdy byl povýšen do šlechtického stavu, ani jejich erb. Členové rodiny vlastnili v Praze několik domů, a to v Jindřišské ulici a na Václavském náměstí.[4]
Tolik k dosud existujícímu náhrobku historických osobností, které se dle mínění kupců náhrobku nezasloužily zachovat ani zmínku. Až na ten jejich erb, který si plukovník vysloužil v mnoha bitvách na válečném poli. Vypadá to totiž tak „šlechticky“…
Fotografie původního náhrobku zveřejněna se souhlasem správců a majitelů autorských práv https://www.vets.cz/vpm/10377-hrob-albrecht-dittmann-von-vendeville/
[1] Praha 2, Štulcova, souřadnice středu hřbitova: N 50°3´52,96" E 014°25´7,47"
[2] Nařízení vlády č. 147/1999 Sb. Nařízení vlády o prohlášení a zrušení prohlášení některých kulturních památek za národní kulturní památky
[3] V modrém štítě na červené patě se stříbrnou lilií mezi dvěma stříbrnými hvězdami stojí stříbrný, černě kvádrovaný hrad sestávající se ze dvou postranních věží se špičatou střechou a nižší cimbuřovou zdí mezi nimi, každá věž je prolomena jedním otevřeným oknem, zeď je prolomena otevřenou bránou. Na štítě spočívají dvě korunované turnajské přílby. Klenoty: I. rostoucí stříbrný jednorožec s červeným jazykem, přikrývadla modro – zlatá; II. tři pera, jedno stříbrné mezi dvěma červenými, přikrývadla červeno – stříbrná.
[4] Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory do současnosti.. Díl I, A-M /. Petr Mašek. Praha , Argo, 2008, heslo Dittmann a Castellain
Ladislav Kolačkovský
Sv. Jana Nepomucký a bájný jednorožec s kanovníkem
U katedrály sv. Víta v Praze nalezneme zajímavou památku. Je to nejen připomínka sv. Jana Nepomuckého, ale i dávno zapomenutého kanovníka 18. století - sakristána Václava Křečinského.
Ladislav Kolačkovský
Rokokový unikát na arcibiskupském paláci v Praze – erb arcibiskupa hraběte z Příchovic
Na severní straně poblíž hlavní brány Pražského hradu je Arcibiskupský palác, který byl vystavěn jako sídlo pražských arcibiskupů. Zdobí ho heraldicky a umělecky unikátní rokokový erb, který stojí za bližší prohlídku.
Ladislav Kolačkovský
Poslední hrabě Silva – Tarouca – prostý služebník boží Vincenc z Průhonic
Rod Silva-Tarouca se proslavil na zámku Průhonice a Čechy pod Kosířem. Jako mecenáši umění a zakladatelé botanických zahrad a parků. Jaké však byly osudy posledních příslušníků tohoto rodu?
Ladislav Kolačkovský
Rytíři Sacher-Masochové v Praze, c. a k. úředníci a milostné vášně
Na Olšanských hřbitovech je hrobka rytířů Krticzků von Jaden. A tam odpočívá i teta slavného Sachera-Masocha, díky němuž vzniklo slovo masochismus. Barbara von Sacher. O rodu rytířů Sacher-Masoch a Krticzků.
Ladislav Kolačkovský
Dominikána není jen moře a Survivor – místokrálové a kapitáni Santa Dominga
Letošní soutěž Survivor probíhá v Dominikánské republice a jistě mnoho obyvatel naší země v létě zamíří do tamní turistické destinace. Kdysi to však byla součást místokrálovství Nové Španělsko a generální kapitanát.
Ladislav Kolačkovský
Zapomenuté pražské sídlo orlických Schwarzenbergů
V Praze je městský dům, který zdobí schwarzenbergský erb, konkrétně orlické sekundogenitury. Jedná se o dům ve Spálené ulici č.p. 90. Kdysi pražské sídlo orlické větvě rodu, které dnes se Schwarzenbergy málokdo spojí.
Ladislav Kolačkovský
Don Baltasar Marradas – zmizelé posmrtné stopy velkého generála
Don Baltasar Marradas y Vich byl říšský hrabě a rytíř Maltézského řádu, císařský polní maršál španělského původu. Ve své době byl slavný, ale po smrti stopy generála zcela mizí. Dodnes nevíme, kde vlastně spočinuly jeho ostatky.
Ladislav Kolačkovský
Prof. Ferdinand Ďurčanský, profesor práv a šlechtic ve službách slovenského kříže
14. března 1939 vznikl Slovenský štát. Ve vládě válečné Slovenské republiky byl jeden z ministrů původem ze šlechtického rodu, který obdržel erb a nobilitaci od císaře Rudolfa II. Prof. Ferdinand Ďurčanský
Ladislav Kolačkovský
Památka na vyhaslý rod Putz z Adlersthurnu - Kostel Nejsvětější Trojice v Praze
Kostel Nejsvětější Trojice ve Spálené ulici na Novém Městě v Praze je památkou na krátký život rodu Putz z Adlersthurnu, který rychle zazářil, aby ještě rychleji zhasl.
Ladislav Kolačkovský
Záhadný erb v Martinickém paláci na Hradčanech
V Martinickém paláci na Hradčanském náměstí v Praze nalezneme záhadný erb rodu, který se nijak neprotíná s dějinami paláce ani Prahy. Proč tam tedy je a komu náleží? Literatura k tomu mlčí.
Ladislav Kolačkovský
Švýcarský honorární vicekonzul z Ruzyně – Remigius von Bergamin
Na hřbitově Ruzyně spočívá rodina, jež se zcela vymyká venkovskému rázu hřbitůvku. Von Bergamin. Jedná se o rodinu honorárního vicekonzula Švýcarska v ČSR v době první republiky. Dosud literatuře neznámá fakta v článku.
Ladislav Kolačkovský
Swéerts-Sporckové dávno vymřeli po meči i přeslici. Ať žije Stephan Swéerts-Sporck?
V posledních letech se na Kuksu občas objevuje pan Stephan Swéerts-Sporck z Rakouska. Ale rod Swéerts-Sporck vymřel po meči i přeslici již velmi dávno. Že by kmotřička smrt byla nepozorná?
Ladislav Kolačkovský
Albínové a kanovníci na Hradčanském náměstí v Praze - erbovní památka
Tři krásné renesanční polychromované erby na domě Hradčanské nám. č.p. 58/14 připomínají kanovníky a pražské arcibiskupství v minulosti. Drobná památka, která rozhodně stojí za pohled zblízka.
Ladislav Kolačkovský
Madame d’Ora, zapomenutá fotografka starého mocnářství
Období našeho císařství před Velkou válkou obvykle známe z kabinetních fotografií mužů. Kolem roku 1907 se objevuje ve Vídni ateliér, kde fotí žena. Jmenovala se Dora Philippine Kallmus, pseudonymem Madame d’Ora.
Ladislav Kolačkovský
Byl herec Felix le Breux skutečně potomek francouzského šlechtice a hraběnky z Ploskovic?
V mediích se traduje, že své jméno měl po předkovi, šlechtici, který utekl z Francie do Čech za Francouzské revoluce a oženil se s hraběnkou z Ploskovic. Toto se opakuje v různých variantách. Co odkrývají matriky? Co je pravdou?
Ladislav Kolačkovský
Na bohnickém hřbitově „bláznů“ nikdo nestraší. Straší zde pouze lidská lhostejnost
Ve světle dochovaných archivních pramenů bohnický hřbitov "bláznů" není strašidelný kvůli duším zemřelých, ale mírou lidské lhostejnosti, která hřbitov v minulosti potkala. Podívejme se na osudy některých zesnulých nemocných.
Ladislav Kolačkovský
Schodiště k nesmrtelnosti – sláva světců a opatů v kamenných erbech Strahova
Skromnější vstup do Strahova býval od 16. století od Pohořelce skrze dům „U zlatého stromu“, čp 147. Vede zde dnes velmi romantické schodiště pod asi nejkrásnější erbovní památkou Pohořelce. Vstupte, milí čtenáři.
Ladislav Kolačkovský
Pamětní kříž císaře Karla – dějiny se píší dál…
Po roce 1918 dochází jen vzácně k založení nových habsburských dynastických vyznamenání. Takovým je Pamětní kříž císaře Karla (Kaiser-Karl-Gedenkkreuz). Dnes již faleristická vzácnost, protože byl udělen v počtu pouhých 12 kusů.
Ladislav Kolačkovský
Příbuzní milostného svůdce Giacoma Casanovy ze Starého Města
Málokdo u nás a ve světě asi nikdy neslyšel jméno Giacomo Casanova. Jméno značící dobrodružství, veselou lásku téměř bez hranic. Podívejme se dnes na vzdálené pražské staroměstské příbuzné známého milovníka. Málokdo o nich slyšel.
Ladislav Kolačkovský
Hrabě Trauttmansdorff v Bukovci a hrabě Castropola v Deštném ve světle archivů a matrik
Po Bílé hoře u nás proběhlo několik konfiskačních a emigračních vln. Zároveň v 17. století docházelo i k imigraci cizinců do různých částí království. Vracím se ke staršímu článku ve světle nejnovější literatury k tématu.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 286
- Celková karma 17,43
- Průměrná čtenost 918x