Zříceniny Nového hradu krále Václava - Wenzelstein

O Novém hradě u Kunratic bylo již napsáno velmi mnoho. Před šesti sty lety proběhla legendární bitva u Sudoměře, ale ještě dříve vzplál válečný požár na mnoha místech království, jako kupříkladu dobytí Wenzelštejnu.

Nový hrad u Kunratic je v mnoha ohledech naprosto výjimečný. Máme o něm písemné prameny i u stavebních prací a jména mistrů kameníků a řemeslníků, kteří vedli jeho stavbu. Zobrazuje osobnost zadavatele stavby, je podrobně zdokumentováno i obléhání a dobytí hradu. Nakonec je zde i mimořádně barbarská destrukce hradu v 19. století, která nebrala pražádný ohled k minulosti a tak zajímavou zříceninu srovnala se zemí.

Samotná stavba je dokumentována smlouvami. První smlouva se tykala vylámáni přikopu před hradem a byla uzavřena 8.června 1411 mezi Řehořem zedníkem a jeho bratrem Maříkem Otrlem a králem, který přesně definoval velikost přikopu na 15 loket hloubky a 30 loket šíře. Odměna za dílo byla stanovena na 150 kop a měla byt vyplacena po částkách, přičemž poslední díl byl vázán na dokončeni díla. Za nedodrženi terminu byly ve smlouvě stanoveny náhrady z majetku obou řemeslníků. Druha smlouva se tykala stavby rybníků, které měly zaplnit údolí pod hradem. Smlouvu uzavřel 8. března 1412 Jakub lamač kamene s Hertvínem, ředitelem stavby a mistrem Křižem. Stavba pokračovala velmi rychle a král zde již 9 a 10 října roku 1412 vydal první dvě listiny„geben zu Newenhus bei Prage“, které tak dokládají jeho pobyt.

Zřícenina Nového hradu (březen 2020)

Král zde velmi rád pobýval kvůli blízkosti Prahy a pocitu bezpečí vedle hlubokých lesů, kde rád lovil. Nový hrad odráží osobnost krále a celkovou situaci v zemi, zároveň vyjadřuje touhu po pohodlí, ale výrazněji než u ostatních hradů krále Václava na něm vidíme krizi konce jeho panování a stoupající úzkost z věcí budoucích, a to díky velmi výrazné důmyslné fortifikaci. Hrad byl vystavěn uprostřed lesního komplexu Kunratického lesa šest kilometrů jižně od vyšehradských bran nedaleko cesty vedoucí do jižních Čech. Jako staveniště byla vybraná ostrožna, která je ze tři stran obtékána Kunratickým potokem. Staveniště hradu bylo dostatečně široké a umožňovalo zde rozvinout libovolnou dispozici. Nakonec zde vzniknul obdélný pětiboký areál, který byl vystavěn tak, aby tvořil břit směřující proti ostrohu. Ostroh se táhne zhruba na ose východ – západ, která se mírně stáčí k jihu. Hrad je dnes jen zuboženou ruinou, kterou nejvíce poškodila a dosud poškozuje lidská činnost, zvláště destruktivní byl lom, který vstoupil do areálu na jižní části hradu a také zničení všech stojících části v 19. století.  Hrad byl původně  od ostatní části hřebene ostrohu oddělen do skály vytesaným příkopem, který se z velké části dochoval dodnes. Původně nepravidelný pětiboký hradní areál se proti příchozímu obracel ostrou hranou nároží (břitem) nepodsklepené palácové stavby snad věže. Přístupová cesta vedoucí přes most vstoupila do hradu první bránou po jeho severní straně. Zde vyústila do prostoru širokého parkánu vymezeného hradbou. Cesta dále pokračovala podél severní stěny palácové stavby k druhé hradní bráně, kde se ostře lomila přes úzký, dosud zachovaný vyzděný příkop, původně překlenutý mostem kolébkové konstrukce, do pod­sklepeného průjezdu vedoucího do prostoru vnitřního nádvoří. To bylo ze všech stran obklopeno hradními budovami, z větší části nedochovanými. Severní část areálu zaujímal hlavní velký obdélný palác, z něhož se dochoval do skály zahloubený, původně klenutý sklep, přístupný po šíjovém schodišti z hradního nádvoří.

Z paláce se zachovaly sklepy zasekané do skály a přístavek na nádvorní straně odkud byl sklep přístupny po širokém schodišti, které mělo zděné stupně, Palác byl v horních patrech vybaven krby, jak nasvědčuje zachovaná krbová římsa a konzola z jednoho krbu v Lapidáriu Národního muzea. Tato krbová římsa patři k vůbec nejbohatěji provedenému krbu, který známe z českých hradů. Krbova římsa má bohatou profilaci, která přechází i na konzolu a ta je několikrát komplikovaně prolamovaná. Na vnější straně konzoly se nachází kamenická značka v podobě majuskulového písmene E. Na překladu krbu je dodnes patrna zelena polychromie. Z dochovaných reliktů je vidět, že hrad byl velmi luxusně vybaven, odpovídá to francouzskému dvorskému vkusu uměnímilovného krále. Palác obsahoval nádhernou knihovnu s mnoha vzácnými svazky knih a jistě i mnoho uměleckých předmětů. Čili Václav si zde vytvořil bezpečné místo, kde byl obklopen luxusním prostředím a svým milovaným uměním. Zde také nalezl smrt 16.8.1419, údajně na následky mrtvice, když se dozvěděl o pražské defenestraci novoměstských konšelů.

Po jeho smrti započala krátká poslední epizoda hradu. Hrad se stal strategickým opěrným bodem katolické strany. Pobývala zde po smrti krále královna vdova Žofie, a následně i Zikmund Lucemburský, který zde byl i před bitvou u Vyšehradu.   Po bitvě u Vyšehradu 1. listopadu 1420, kde husité zvítězili, se část vojska císaře Zikmunda Lucemburského, která zůstala loajální katolické straně, usídlila na Novém Hradě u Kunratic. Pevnost kontrolovala komunikaci směřující od řeky Sázavy a působila znepokojení pražským husitům.  Posledního dne roku 1420 pražští husité vyslali k hradu pěchotu a jízdu, aby likvidovali tento opěrný bod svých protivníků.  Vojsko v blízkosti hradu uzavřelo zásobovací kanály a na místě zvaném Hřeben rozbili tábor opevněný příkopy . Tábor měl ve svém jádře obytné přístřešky. Po založení obytné a obranné části tábora začalo mohutné ostřelování z děl a tří velkých praků. Útočníci ostřelováním poničili všechna podsebití, střechy a branné ochozy hradu. Na předsunutém místě, poblíž hradního příkopu byl vztyčen malý opevněný bod, jehož obsluha poničila bašty a hradby. Bohužel fortifikační zabezpečení hradu nedokázalo odolat rychle se rozvíjejícím palným zbraním, ale i tak hrad odolával skoro měsíc. V bezvýchodné situaci velitel hradní posádky Mikuláš Herbort z Fulštejna sjednal 25. ledna 1421 kapitulaci s podmínkou, že může on i jeho vojsko bezpečně opustit hrad. Husité svůj slib dodrželi, dokonce poskytli i vozy pro převoz majetku. V podmínkách kapitulace bylo sjednáno, že posádka si může odvézt svůj majetek, nicméně na vozy bylo naloženo i nějaké královské zboží. Spor o královský majetek vyvolal zmatek, který přilákal chudinu a lůzu, která se pohybovala v okolí. Ta přes pobořené hradby vnikla do hradu a začala ničit a rabovat. Tehdy vzaly za své luxusní předměty a hlavně knihovna. Následně se vzácné rukopisy daly koupit za drobný peníz na tržištích v Praze. Dlužno říci, že posádka hradu skutečně odjela bez úhony dle slibu obléhatelů. V následném konfliktu bychom nenalezly mnoho takových gentlemanských gest. O dobytí hradu nám podal významné svědectví husitský kronikář Vavřinec z Březové, který popsal výše uvedené podrobnosti.

Opuštěný hrad byl následně vypálen a z taktických důvodů pobořen, hrad zaniká, ale díky archeologickým pracím, které pokračují s přestávkami od 50. let se postupně zdařilo obnovit naší představu o tomto pozoruhodném hradu.

Fotografie: Ing. Simona Vandová

Rekonstrukce hradu: Nekomerční rozmnožování a rozšiřování fotografie je výslovně povoleno s uvedením zdroje od Archeologický ústav ČR, http://www.praha-archeologicka.cz/page/ autor uveden u fotografie