Dnes, přesně před 100 lety se odehrál začátek vítězné ruské ofenzívy na kavkazské frontě Velké války. Kavkazská fronta byla jedním z méně známých bojišť První světové války. Zde se odehrával zápas Osmanské říše a Ruské říše.
Po drtivé porážce britských sil ANZACU Turky v Dardanelské operaci na poloostrově Gallipoli bylo zřejmé, že osmanské velení přesune svojí pozornost na kavkazský front.
V lednu 1916 velel ruskou polní kavkazskou armádou generál pěchoty Nikolaj Judenič, polní ruská kavkazská armáda se skládala z 1. kavkazského armádního sboru a 2. turkestánského armádního sboru 1. kavkazský armádní sbor měl sílu dvou pěších divizí dvou kozáckých střeleckých brigád a 1. kavkazské kozácké divize. 2. turkestánský armádní sbor měl sílu čtyř brigád. Judenič byl jením z nejschopnějších generálů ruské říše, mimořádně zkušený velitel, který správně předpokládal mohutnou ofenzívu Turků svým směrem a rozhodl se protivníka předejít, dobýt město a pevnost Erzurum a otevřít si cestu do hloubky území protivníka.
Velitel 3. polní armády Osmanů Enver Paša neočekával žádný útok v zimních měsících ze strany Rusů v krutém kavkazském podnebí, navíc Judenič rozvinul dezinformační kampaň, kdy agenti šířili informaci u tureckých velitelů, že se na novoroční svátky chystají k ruským velitelům jejich manželky, a tak v lednu jistě nedojde k žádným válečným operacím. Samotná ofenzíva byla velmi dobře připravená, Judenič vždy pečoval o svoje vojáky, a tak každý vojín obdržel nový pár válenek a teplé oblečení, zároveň byla použitá kamuflážní bílá látka na uniformy pro přesuny ve sněhu. Byly taktéž vytvořené úderné oddíly pro likvidaci kulometných hnízd, tato taktika byla předtím úspěšně použitá i v bitvě o Halič v roce 1914, kdy byla jednou z příčin porážky Rakousko-Uherské armády na tamním úseky fronty. Toto byly hořké ruské zkušenosti z porážky Ruska v Rusko-japonské válce, které využili ve Velké válce.
Desátého ledna 1916 byla ofenzíva zahájena. Turci byli velmi zaskočení a započali rychle ustupovat, nicméně se nejednalo o ústup bez boje, odehrávaly se krvavé boje v hlubokém sněhu a silných vánicích. Po několika dnech Judenič dosáhl prvního cíle, postoupil k Erzurumu, který představoval pevnost s sítí předsunutých opevněných bodů. Judenič opět pečlivě přeskupil svojí armádu dbaje na fyzickou připravenost svých vojáků a opět využil překvapivý moment, kdy zaútočil v noci a po 5 dnech úporných bojů byla pevnost dobyta 19.2. 1916. 3. polní armáda Envera Paši se dala na všeobecný ústup. Toto vítězství otevřelo ruské armádě bránu až k Černému moři. V jarních měsích a v průběhu léta 1916 Judenič dobyl město Trabzon a porazil Turky v další bitvě o Erzican.
Důsledkem tohoto vítězství byla spojenecká dohoda, kdy za cíle Ruska a sféru vlivu byly uznány území Konstantinopole, severní část turecké Arménie a průlivy. Je zajímavostí, že generál Judenič byl dekorován mimořádným vyznamenáním, řádem sv. Jiří 2. stupně a stal se poslední osobou imperiálního Ruska, která obdržela toto vysoké vojenské vyznamenání.
