Vzpomínka na vévodkyni z Alby

Ve věku 88 let zemřela 21.11.2014 Duquesa de Alba. Tak byla známá María del Rosario Cayetana Fitz-James Stuart y Silva. Nejvznešenější aristokratka Evropy, z rodu pyšných španělských grandů, jejichž moc neměla konce a velkolepost se dotýkala všech hranic rozlehlé španělské říše. Jméno obávané, obdivované i proklínané. Nikdo nebyl roven vévodům z Alby.

Kdo byla Cayetana de Alba? Světlo světa spatřila 28.3.1926 ve celkolepém rodinném Palacio de Liria v Madridu. Jako dcera Jacoba Fitz-James Stuart y Falcó, XVII. vévody de Alba a Marie del Rosario de Silva y Gurtubay, X. markýzy de San Vicente del Barco byla pokřtěna v královském paláci, v křtitelnici Svatého Dominika de Guzman, která byla vyhrazena pouze dětem monarchů a bývalých suverénů. Ze všech jmen, která nosila, nejvíce jí přirostlo k srdci Cayetana, které používala nejraději až do svého skonu. Kmotrem jí byl tehdejší král Španělska Alfonso XIII. Paradoxně nejméně měla ráda jméno Alfonsa, které jí též náleželo, jméno svého kmotra. Dětské vzpomínky jsou matné. Její byly tíživé, vzpomínky na maminku, bledou churavou ženu, na kterou si pamatovala jako smutnou postavu, která pouze ležela v posteli v palácových komnatách či bílou světici uprostřed rozkvetlých zahrad, kam jí sloužící občas vynášeli, aby jí dopřáli slunečního svitu. Maminka blízká i vzdálená. Nemohla se k ní přiblížit. Matka trpěla latentní tuberkulózou, riziko nákazy bylo příliš vysoké. Jak těžké pro malé dítě. Mamince nebylo pomoci, a tak zemřela vysvobozená andělem milosrdné smrti v roce 1934 v Madridu. Celé dětství jí provázel milující otec. Jacobo. Přísný, ale laskavý. Po smrti matky převzala výchovu babička z matčiny strany a dívčí lyceum. Často cestovala s otcem po Evropě. Itálie, Španělsko, Anglie. V Egyptě jim byl věrným průvodcem sám Howard Carter, objevitel hrobky Tutanchamona. Brzy dějiny 20. století zabouchaly i na vrata paláců vévodů z Alby. Za tzv. Druhé republiky (1931-1939), odjíždí král Alfonso XIII. do pařížského exilu, následován i otcem Cayetany. Nerada vzpomíná na tehdejší pobyt, zejména na Colegio de la Asunción de París, šeď tamní vzdělávací dívčí instituce, uniformitu. Vše je tak vzdálené od květů Španělska a zářícího slunce v oknech Palacio de Liria. Na krátko se vracejí do Španělska, tam má i první přijímání v kapli rodinného paláce. Brzy však zemi Španělů zachvátí občanská válka, krvavá a zlá. Bratr povstane proti bratrovi a syn proti otci. Krvavá lázeň nemá konce, země bude rozdělena dlouhé roky po skončení války, šrámy v duších Španělů jsou příliš hluboké. Odjíždějí do Londýna, kde je její otec za války velvyslancem Španělska, daleko za sebou zanechají předválečný život. V Londýně studuje na Kensingtonu, vzdělání je obdivuhodné, již ovládá slovem i písmem pět jazyků. Londýn. Poznala peklo bombardování a pach smrti, a zároveň její dospívající duše vnímá puls válečného velkoměsta, poznává spousty zajímavých spolužáků, mezi jinými i vnuka hraběte Tolstého, svojí příbuznou Alžbětu, budoucí královnu Anglie, vyrůstá mezi dětmi diplomatů, často navštěvuje rezidenci Winstona Churchilla, také jejího příbuzného. Po válce a návratu do Španělska se v roce 1947 vdává za Luise Martíneze de Irujo y Artázcoz (1919-1972), syna vévodů de Sotomayor a markýzů de Casa Irujo. Byla to patrně nejdražší svatba Evropy, stála 20 milionů peset. Velkolepá jako rodokmeny svatebčanů a novomanželů. Z tohoto požehnaného manželství se narodí 6 dětí, každý časem obdrží vévodský titul a stane se grandem Španělska. Z našeho českého pohledu je zajímavý její syn Cayetano Martínez de Irujo y Fitz-James Stuart (nar. 1963), IV. vévoda de Arjona. Vynikající jezdec koňských dostihů, šampion světových pohárů. Miloš Forman ho obsadil do epizodní role Wellingtona ve svých Goyových přízracích. Po ovdovění si Cayetana bere za manžela v roce 1978 Jesúse Aguirre y Ortiz de Zárate. Vynikající ušlechtilý muž, doktor teologie, znalec hudebních nauk, autor množství teologických spisů i děl z oblasti teorie hudby, člen Královské akademie věd. Mj. spolužák dr. Ratzingera při teologických studiích, s nímž ho vázalo přátelství i po škole. Hluboce věřící muž. Konzervativní frankistický režim mu však nemohl odpustit, že svlékl sutanu jezuitského kněze a vychovala ho svobodná matka. Pro frankisty 70. let byla práva žen červeným hadrem a lpění na konzervativním katolicismu devizou. Ostatně Cayetana se frankistickému režimu vysmívá. Ve svých palácích uspořádá výstavu Picassa, zná jej dlouho a jsou přátelé. Picasso a vůbec avantgardní umění jsou další bolavou patou Frankova Španělska, ale vévodkyně z Alby si to může dovolit. V porovnání s jejím rodem působí generál Franco poněkud úsměvně. Bohužel její manžel v roce 2001 umírá na zhoubnou nemoc. V roce 2008, na podzim života, uzavírá třetí a poslední sňatek s o 11 let mladším státním úředníkem Alfonsem Díezem Carabantesem z Palencie (město v Kastilii a Leonu). Elegantního a sympatického syna oblíbeného místního důstojníka a lékařky. S Alfonsem pojí Cayetanu hlubohé dlouholeté přátelství, a tak jí provází sklonkem života jako věrný a oddaný přítel. Ušlechtile, aby umlčel nehodné řeči ohledně jejich čistého vztahu, vzdává se písemně jakýchkoliv nároků na majetek vévodů či budoucí tituly, Cayetana zároveň převede veškerý svůj majetek na své následníky. Vévodkyně se celý život věnovala své nadaci Vévodů z Alby, investicím do restaurování památníků architektury, veřejného zdravotnictví, výzkumu civilizačních chorob, podpoře umění a věd. Práce na poli charitativním byla nekonečná. Zejména věnovala péči ohromujícím sbírkám umění Vévodů z Alby. Katalogy děl nemají konce, stejně jako nemají konce pozemkové državy vévodů a čtvereční kilometry jejich paláců a zámků. Snažila se uspořádávat maximum výstav pro veřejnost, neúnavně podporovala umělce. Picasso, Saint Lauren, Alžběta II, Christian Dior, jen kratičký výběr jejich osobních přátel. Španělé jí milovali. A jak je to s jejími tituly? Jejich výčet je skutečně bezbřehý. Za každým titulem je dlouhá historie a řada nositelů, často sahajících až do doby Isabely Kastilské. Snad stačí zmínit, že ve dveřích měla přednost před Alžbětou II a má nejvážnější nárok na skotský trůn. Vždyť její vznešený erb se mj. skládá i ze znaku Skotska, starého znaku Anglie i Irska. Vévodkyně zemřela v rodinném Palacio de las Dueñas, v Seville. Dnes bude zádušní mše v tamní katedrále. Před její rakví přikrytou praporem s rodinným erbem skloní hlavu i pyšní španělští grandi. Byla první mezi rovnými, ale hlavně velkou dcerou Španělska. Čest její památce.