V Sieně prostě jiný než katolický kostel nebyl. A ta pečeť v Archivu Národního muzea není Adama Abrahama, ale Adama ze Žleb.

Jinak na zámku Žleby byla v rytířském sále ještě v 70. letech 20. století rodová korouhev a malý portrét maminky Heřmana Kuneše, Benigny Wonschowské z Wonschowa a na Nedrahowitzích, který namaloval Raffael Santi podle medailonku, když byl mladý Kuneš na své kavalírské cestě v Římě. Oba předměty byly později ukradeny. Byli bychom rádi, kdyby se našly.

Definice šraňku: erbovní figura řazená do válečných staveb, jako reálné obranné zařízení známé již z období Říše římské. Šlo o ztesané a okované kmeny spojené prvotně jedním, posléze dvěma výklopnými trámy zavěšenými posuvným okovem s řetězem na středovém otočném kůlu. Šraňk byl pevný pro užití v hradebních nábězích či městských fortnách a uličkách, nebo pohyblivý pro stejné užití, či v drobnějším provedení pro použití v poli. Měl několik funkcí. Byl vyklápěcí a vytáčecí. Šraňk byl rozměrů městských či hradních forten a váhy mnoha set kilogramů. Od tohoto šraňku byl názvově odvozen tzv. turnajový šraňk, otáčecí záhrada mezi jezdci i ohrada pro pěší boj, z níž se později vyvinul dnes běžně známý turniket. Erbovní znamení šraňku pochází z německy mluvících zemí. Mimo Bohdaneckých šraňk užívali Lamingenové von Albenreuth, původně dílem a dočasně také hrabata von Hertenberg, ale i jiné rody.

Adam st. z Hodkova a na Žlebích etc. a jeho syn Kuneš ml. z Hodkova na Skalách a Lhotě Řešetově etc. byli členy řádu Ochránců Božího hrobu a tajnými papežškými komořími, proto mají lomený štít s jeruzalémským křížem a papežskou tiárou a klíči.

^ papežskými

Pan Mysliveček po setkání s hlavou našeho rodu prostě uznal, že jsme nevymřeli. Když někdo z nevědomosti nebo s nějakým záměrem napíše, že jste vymřeli, a pak to každý přebírá jako fakt a neustále se to opisuje, těžko se proti tomu bojuje.

Vymřela mařanovská sekundogenitura a vymřela primogeniturní větev Heřmana Kuneše, jenž po odchodu z Bohdance koupil hrad Žleby a přebudoval ho na zámek. Větev jeho staršího bratra Heřmana Petra, který po odchodu z Bohdance koupil hrad Landšperk, žije stále. Jen už se prostě po návratu z pobělohorského exilu nedomohla majetku, který by si mohla nechat zapsat, a upadla do zapomnění.

Příchodem Fridricha III. (který jakožto urozená osoba získal díky staré rodové přízni a přízni hraběte Schaffgotsche z Kynastu alespoň dědičné místo hraběcího rychtáře na panství Kunčice) zpět do země se tato větev na Nechanicku znovu bohatě rozrodila až do dnešních dní.

Chápu, že zorientovat se v našem rodokmenu, který je velmi košatý a kde se neustále opakují stejná jména, zvláště, když předkové tolikrát migrovali napříč Čechami i do zahraničí, není vůbec snadné.

Existuje pdf dokument (dohledatelný na webu), který prezentuje historii rodiny již od prvního tisíciletí a pokračuje až do dnešních dnů. Je nazvaný >>„V erbu zlatý šraňk“ (zkrácená rešerše o rodu pánů Bohdaneckých z Hodkova na území dědičných zemí Koruny České etc.)<<. Jeho validitu nicméně velmi snižuje skutečnost, že není nijak ozdrojován a celkově působí spíše jako glorifikační text, než jako vědecká práce.

Nicméně evidentně existují osoby, které se k této rodině v dnešní době hlásí. Nabízí se proto otázka, jestli by nebylo vhodné, pro objektivitu tvrzení v příspěvku, tyto osoby kontaktovat a dát jim prostor své tvrzení nějakým způsobem doložit - čímž by se mohlo ukázat, zda se jedná jen rodinou legendu, nebo mají pro své tvrzení nějaký hmatatelnější doklad.

K pauperizaci šlechtických rodů, zvláště v 17. století, skutečně docházelo poměrně často a i některé významné české šlechtické rody mají své ztracené (a znovu objevené) větve, které žily (v zahraničí) v podmínkách značně odlišných, než jejich "mateřský rod".

Jen bez poznámkového aparátu je historie našeho rodu zachycena na již více než tisíci stranách. Někdo by musel mít chuť udělat audit každé osobnosti od 6. století od západní Neustrie po současné Čechy.

Je smutné, že historikové ještě dnes vydávají knihy s nepravdivými informacemi o rodu a slouží jim to k získání doktorátu. Vyznat se ve všech rodových vazbách není práce na několik let, ale na desítky let badatelské činnosti.