Diky za zajimavy clanek. Clanek tak trochu neprimo naznacuje, ze v kralovstvi ceskem nebyli postizeni ztratou majetku ci vyhnani jenom etnicti cesti evangelici, ale zrovna tak to postihlo i evangelicke "ceske" nemce. Vlastenecti historici z pobelohorske katastrofy udelali narodovecky problem, ale problem byl ve skutecnosti nabozensky a postihnul jak ceske, tak v kralovstvi ceskem sidlici nemecke protestanty (evangeliky/luterany).

Karma. Zajímavé i to jak celou situaci po Bílé hoře ustál syn Tomáš.

Děkuji a máte pravdu. Podobných osudů je v té době celá řada. Tomáš Ferdinand byl evangelíkem (oba rodiče byli luteráni) a za povstání i dvořanem krále Fridricha. Roku 1627 přestupuje ke katolictví, získává statek a tvrz Pakoměřice a stává se i regentem komorních statků, aktivně slouží královským zájmům a je povýšen do rytířského stavu. Z druhé strany - Pakoměřice před ním vlastnil Kryštof Šťastný Slavata z Chlumu - příbuzný defenestrovaného Slavaty, ten se přidává na stranu vzbouřených stavů, ale zůstává evangelíkem a roku 1627 volí emigraci.