"Je možné si vzít na sebe i tmavě šedý oblek nebo tmavě modrý, ale vždy košili bílou... Není vhodná ani bílá košile s tmavým oblekem a barevnou kravatou."

Zdroj: https://kolackovsky.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=745234

Tou druhou větou jste popřel tu první. Správně by tam mělo být "Není vhodná ani barevná kravata k tmavému obleku s bílou košilí." Jinak jste asi moc cimprlich - že by si někdo pořizoval kvůli pohřbu brýle s tmavými obroučkami, to snad nemyslíte vážně.

Víte, jaký vztah k Vám mám... a tak jsem váhala, no Funebráckým blues to mělnit v něco veselejšího nakonec nebudu. Osobně, mám v sobě jako živou paměť ten krásný dokument , co o něm, o panu Dobrovském, asi před měsícem dávali - Mobilizace Luboše Dobrovského. Upřímně, to není dokument, kde by nad ním jásali třeba Miloš Zeman nebo Václav Klaus. Postoje pana Dobrovského byly pevné a prohavelské...jeho život těžký a složitý. A ztak mi napadá, kdo takový, kdo M Mináře kritizuje, ten dokumnet taky tedyvlastně zná... o panu Dobrovském.

Osobně, jakkoliv šílím z toho, jak se Češi neumějí moc oblékat a styl jde mimo ně, lepší se to, tak jsem schopná posoudit mísy na váze. Čili mně je milé, že tenhle kluk tam šel, šel se s ním rozloučit a věřím, že to bylo v obyčejné lidské rovině, ne pro záři kamer. Nevím kdo z "důležitých" tam byl a kdo tam nebyl, ale vsadím černé střevíce na to, že i pár těch, co hlavně z povinnosti. Možná se pletu. Můj syn má věci fakt srovnané a někdy... převlékla bych ho. Ale vím, jak věci má..a to mě těší.... Kravaťáků kolem nás mnoho. Je to i v oblečení a nemusí to v něm být vůbec.

Dekuji za Vaše slova a přečtení článku. A jsem rád, že mě nijak nepodezirate, že bych se přes oblečení strefoval do nějakého hnuti, jak me někteří, co me články neznají, podezirali, to určitě ne. Možná jsem dnes byl v pozici příliš karaveho pána, ale na ty mladší nekdy musí být i přísnost ;) jinak jsem článek poslal i přímo jemu k přečtení.

Pravidla pro oblečení na smutečních obřadech se i v minulosti týkaly jen rodiny a nejbližších příbuzných, ne ostatních účastníků posledního rozloučení. Před lety se dodržovala další pravidla; vdovy nosily šest týdnů po pohřbu hluboký smutek a nejbližší příbuzní zase černou pásku na rukávu. Za rakví se shromáždil kondukt a po obřadu se pozvaní účastníci zúčastnili karu.

Jenže čas oponou trhl a tato pravidla se velmi rozvolnila; tzv. hluboký smutek se už nenosí, černé pásky se odložily a kdo dnes ví, co byl kondukt nebo kar? Anebo že kytice pro zesnulého by měla mít sudý počet květin?

Naposledy mě překvapilo, když světem protřelý režisér Zdeněk Troška absolvoval pohřeb maminky ve fialové košili a šedé bundě, zatímco jeho bratr žijící na malé vesnici byl oblečený předpisově.

Tak bohužel dnes vidime různé věci. Ale věřím, že nikdy neni pozdě apelovat na to, aby se způsoby oblekani pri formalnich příležitostných zlepsovaly.

Doufam, ze jste se obdobne rozohnil, kdyz Zeman porusil protokol pri audienci u kralovny, nebo kdyz na novorocni obed prisla dcera premiera v satech nad kolena... Sedlacka a jeho mikinu jsem jiz zminil v jinem prispevku.

Rozohnil a přátelé jsou mi svědkem. Budu se ve svých článcích více věnovat tomuto tématu i nadále. Na Váš příspěvek jsem níže reagoval.

Přijde mi, že na to jdete zbytečně formalisticky.

Cylindr bude na kterémkoliv pohřbu působit neskutečně kostýmově - vhodnost podle mého neplyne jenom z příležitosti samotné, ale i z nositele. Zatímco žaket nebo ten-žaket-co-je-vlastně-oblek-protože-nemá-proužkované-kalhoty by třeba Schwarzenbergovi nebo někomu staršímu snad na pohřbu prošel a slušel, Minář, který má vždy dost ležérní styl, by v tom prostě vypadal jako by si právě odběhl z Royal Ascotu - v českých reáliích ale ještě spíše odběhl z nějakého divadla - a příšerně by vyčníval, což je přesně to, co by se na pohřbech stávat nemělo.

Minář neměl žaket (resp. žaketový kabát), ale hnědé boty, hořčicové kalhoty, černou košili s černým motýlkem a frakový kabát. On si docela hlídá svůj styl, tj. většinou je oblečený stejně (hnědý svetr, žluté kalhoty atd.). Je docela zjevné, že svůj styl kvůli pohřbu změnil, navíc (částečně) do černé, tj. minimálně nebyl k události naprosto indiferentní. Já tam prostě vidím to sdělení: "ahoj, jsem Minář a vím, že jsem na pohřbu." To se podle mého taky počítá. Není to vlastně víc, než když někteří politici přijdou v úplně stejném usedlém stylu, ve kterém je vidíme při kterékoliv jiné příležitosti?

děkuji za konstruktivní příspěvek

Propojil jste hnutí Milion chvilek s ryze soukromou aktivitou p. Mináře, kterou kritizujete. V dalším dílu můžete rozebrat, kterak vláda uléhá na lože s paní Babišovou a kritikou nešetřete.

Minář se zřejmě s Dobrovským znal, mohlo jít o nějakou symboliku. Vy jste mohl zvolit formu polemiky ne kritiky, když už vás to teda dohnalo k psaní. Nebo spíš osobní odpor ke studentskému hnutí, které opět oslovuje i širokou veřejnost, to víte pravda, ta potvůrka, nedá se zabít, zavřít, ani překřičet, vždycky se někde ukáže.

Etiketa, potvůrka jedna, se nedá se zabít, zavřít, ani překřičet, vždycky se někde ukáže. A je jedno, zda jí moc nectí p. Minář nebo p. Babiš. Ale p. Minář je velmi mladý a je pro mnoho mladých vzorem, bylo by dobré, aby mladé inspiroval nejen ve smyslu politickém, ale i ve smyslu společenského chování a odívání. To je můj pohled na věc.

Místo uctění památky Luboše Dobrovského, znectění nikoli náhodně vybraného hosta smutečního obřadu.

Znectěni? Kritika není znectění.

To je jednoduše budování image, aby se to vpálilo do podvědomí veřejnosti. To, že neví, co je jistá ohleduplnost a slušnost v určitých situacích, mne u něj a podobných nepřekvapuje. Myslí si, že mohou vše.

a ANO a jeji vudce si to same nemysli?

Až půjdu na pohřeb Vám, půjdu v teplákách, na truc!

tak hlavně dlouhá léta nám oběma přeji

Domnívám se, že po přečtení tohoto článku pan Minář dostane mindrák a začne u pana autora brát lekce etikety.