Svezou i nás páni ministři cisternou?

Pan řidič Kalousek a pan závozník Schwarzenberg málem svezli jednoho pána z Volgogradu, a to zdarma na jeho přání. Ale pozor, není to služba pro každého. Nebo snad ano? Nasedněme tedy do kabiny a zkusme se také projet, ale držte si klobouky, pojedeme rychle.

Před startem na úvod. Po krátkém seznámení se s panem Torubarovym na některých ruských informačních kanálech, nikoliv státních či stránkách Generální prokuratury RF, například v novinách Izvestija (http://v102.ru/archive/21500.html byl uvřejněn dopis bývalých společníků pana Torubarova, se ukazuje naprosto odlišný obraz azylanta, nikoliv obětní beránek jakýchsi tajných agentů či snad bojovník za lidská práva (to je tvrzení bez konce opisované z www Help a man, což je mj. také velmi neprůhledná aktivita, kde těžko budete hledat autory), ale podnikatel bez skrupulí, který neváhal podvodem zastavit majetek společnosti bez souhlasu společníků Levčenka a Železného, vzal si vysoké úvěry na společnost, aniž je splatil, chvástání vysokými konexemi u policie a prokuratury, prohrané arbitrážní soudy, půjčky desítek milionů od různých právnických i fyzických osob, samozřejmě nesplacené, vyzkoušené převody majetku na manželku, která odjela do ČR v roce 2010, mj. v mezidobí vzplál dům jednoho ze společníků a vybuchlo auto jeho advokáta, oba si stěžují, že mají strach i jejich rodiny z p. Torubarova a jeho okolí. Kdo je zde poškozeny, p. Torubarov? Spíše naopak. Někdo řekne, že je to všechno spiknutí, tak jednoduché to ale nebude. Cisterna se ale již rozjíždí. Jede příliš rychle. Závozník se asi trochu bojí, ale řidič ho vždy uklidní, je přeci zkušený harcovník. Ministři jiných resortů zasahují do pravomocí jim nepodřízených orgánů, natož do sfér jiných ministerstev pouze v zemích, kde dělby moci tak trochu pokulhávají na obě nohy, chtělo by se říci v zemích nedemokratických jak jsou místními politiky častovány v podstatě všechny státy od slovenských hranic dále na východ. Je to tím, že příslušnosti, pravomoce, kompetence vymezují hřiště, překročení čáry je faul. Fauly nepotrestané – ony příkazy p. Kalouska letištním zaměstnancům, jakési zákulisní telefonáty ministra Schwarzenberga s advokátem, vysílání policie na příkaz kdo ví koho – způsobují, že diváci přestávají věřit v pravidla hry. Ale nezastavujme se a jedeme dále, i do zákazu vjezdu, co na tom. Kdo nyní bude vysvětlovat azylantům z celého božího světa, že ministry jejich případy nezajímají, že jejich případy jsou asi jiné, že jejich advokát nemá mobil na pana ministra Schwarzenberga, aby si o něm mohl každou chvíli volat. Pan řidič cisterny a závozník to vysvětlovat nikomu nebudou jako obvykle. Již tedy nikdo nevysvětlí nikomu, proč nucený odlet jiného neúspěšného azylanta nezastaví cisterna či zásah policie. Zrovna vytáčíme zatáčku nepřiměřenou rychlostí. Cisterna rachotí, ale drží se na silnici. Zrovna k nám naskočili pracovníci nejrůznějších občanských sdružení, drží se křečovitě a vlasy jim vlajou ve větru. Mnohdy sdružení na ochranu lidských práv nahrazují věcné argumenty emocemi, empatickými ponory do duší obviněných a nevidí, že staví pouze na nepodložených slovech, jsou vedeni soucitem. Bůh jim za to žehnej, jsou prospěšní demokracii a odsouzeným, ale ony empatické ponory musí mít svoje hranice. Soudy a azyloví úředníci musí stavit svá rozhodnutí na důkazech. Na jedné straně mají spis dodaný od ruské či jiné strany (soudní rozhodnutí, výslechy, znalecké posudky atp), na druhé pouze vyprávění obviněných. Na této poněkud pohádkové logice by měla ČR udělovat azyl všem, pouze na základě dojemného příběhu a poměrům ve věznicích v dané zemi, tj. žadatelům o azyl skoro z celého světa (celé Jižní Ameriky, a mnohdy i severní, celé Asie, celé Afriky, nakonec ani francouzská policie nechodí pro ránu zrovna daleko). Tak a dojeli jsme, páni řidiči pokračují v emocionálních interview, jeden tím možná bizarně začal vnitropolitický boj, druhý možná chce získat body v politice západoevropské. V mezidobí se zjistilo, že pana Torubarova ve vězení nikdo nezabil a patrně ani nezabije, poškozeným v Rusku možná svitla naděje na vrácení peněz od p. Torubarova. A možná to také bylo a je vše úplně jinak. Ale pokud nechceme dělat politiku cisternami, tak neretušujme informace a neposlouchejme pouze jednu stranu, aby nám ta cisterna nakonec nehavarovala.