Příbuzní milostného svůdce Giacoma Casanovy ze Starého Města

Málokdo u nás a ve světě asi nikdy neslyšel jméno Giacomo Casanova. Jméno značící dobrodružství, veselou lásku téměř bez hranic. Podívejme se dnes na vzdálené pražské staroměstské příbuzné známého milovníka. Málokdo o nich slyšel.

Málokdo u nás a ve světě asi nikdy neslyšel jméno Giacomo Casanova. Jméno značící dobrodružství, veselou lásku téměř bez hranic a volnomyšlenkářství. Méně lidí pak bude vědět, že zemřel jako archivář a knihovník ve službách Josefa Karla Eusebia z Valdštejna na Duchcově a je zde pochován na hřbitově u kaple svaté Barbory na dnes již zapomenutém místě. Dovolím si však říct, že je téměř zapomenuto, že Casanova nebyl prvním svého jména, který žil v Čechách. Podívejme se na vzdálené pražské staroměstské příbuzné známého milovníka, který o nich patrně ani nevěděl. O jejich milostném životě se nám sice nic nedochovalo, ale ani tito původně kupci nepostrádali odvahu a udatnost.

Vydejme se po jejich stopách. V roce 1643 byl do knih měšťanských práv zapsán Jan Antonín Casanova (Johann Antoni Casanova), původem z města Chiavenny z kraje na severu Itálie jménem Lombardie, jenž měšťanské právo na Starém Městě obdržel v roce 1643. V roce 1644 měl sklad zboží v domě velkoobchodníka Bartoloměje de Pauli v čp. 4/1. Praha totiž až do konce 17. století sice již nedosahovala takové hospodářské úrovně jako v dobách Rudolfa II, ale stále byla velmi lidnatým významným říčním přístavem a trhem se zbožím.  Proto se do Prahy stěhovali zejména kupci ze severoitalských měst, která tehdy postupně upadala, protože nemohla konkurovat bouřlivě rostoucím obchodním centrům na pobřeží atlantického oceánu. Pro severoitalské kupce a umělce byla tedy Praha vítaným místem, kde mohli uplatnit svůj um a obchodní kontakty.

V roce 1648 se Casanova v hodnosti lajtnanta 11. měšťanské setniny udatně účastnil obrany Starého Města při švédském obléhání, nehleděl přitom v ohni střel na vlastní život a zdraví, za což byl od císaře Ferdinanda III. roku 1649 povýšen do šlechtického stavu a následně se v roce 1650 stal starším kupeckého cechu.[1] Občas je uváděn s predikátem z Thurnu.[2] Roku 1650 vlastnil dům v Celetné ulici čp. 460/1, kde měl i malou obrazárnu, jak nám doložil inventář majetku z roku 1666. Je tedy vidět, že dosáhl skutečně významného společenského postavení. Umírá v udávaném věku 94 let (který je zcela jistě nadsazený) 23.11. 1693 a je pochován v staroměstském kostele sv. Havla v dnes zazděné kryptě na dvoře bývalého kláštera karmelitánů za severní stranou velké sakristie.[3]

Kostel sv. Havla je umístěn v prostoru bývalého staroměstského tržiště a patří k nejstarším v Praze, základy má ještě románské a byl následně upraven goticky a barokně. Roku 1353 Karel IV. věnoval kostelu lebku irského mnicha sv. Havla z kláštera St. Gallen (dnes Švýcarsko). Kostel byl farním a později klášterním, protože po Bílé hoře sem přicházejí obutí karmelitáni, vedou zde řeholní život a stávají se ohniskem katolicismu na Starém Městě. Za nich se z kostela stává významná nekropole,  proto zde nalezneme epitafy a místa odpočinku množství katolických šlechticů i zámožných měšťanů doby pobělohorské, kteří měli v blízkých ulicích své domy, živnosti a paláce. Klášter je však za Josefa II. zrušen.

V nekropoli kostela sv. Havla tak nalezneme pravděpodobné příbuzné Jana Antonína, a to Františka Casanovu (Franciscus Kazanowa), který zemřel ve věku 22 let 6.1.1685 a byl spolu s Janem Casanovou (Joannes Casanova, úmrtí 17.4. 1743) pohřben do krypty na pravé straně presbytáře vedle hlavního oltáře.[4] [5]

Dále bychom na Starém Městě ve své době potkali lékárníka Nicolaie Casanovu (Cassanova), který se dožil 67 let a zemřel 27.7. 1733.[6] Následoval tak své syny Josefa, který zemřel 6.5. 1724 [7], Josefa (úmrtí ve věku 3 let, 21.11.1727)[8] a Václava (úmrtí ve věku 2 let, 25.10.1727)[9] a jsou pochováni spolu s otcem v kryptě severní lodi kostela sv. Havla, západně od oltáře sv. Tekly (též je dle své pravděpodobné zakladatelky vdovy Marie Halmanové nazývána Halmanova hrobka), tamtéž je pochován i Nicolai František Baltazar Casanowa, který zemřel 22.10.1710.[10]

Rod italských Casanovů tak doslova vrostl do prostředí Prahy a Starého Města a spojil své osudy s naší zemí. Svůj věčný sen sní u sv. Havla, kde se jich můžeme obrazně dotknout. Bránili své město se zbraní v ruce a sdíleli jeho osudy v dobrém i zlém. A dobrodružství lásky? Možná milostná vášeň jim byla společná s jejich slavným jmenovcem, ale to už nám suchopárné umrlčí matriky neprozradí. Nechme to tedy na naší fantazii, vždyť pocházeli z italských krajů, kde slunce a víno rozpalují krev…

[1] AHMP, sign. Obchodníci 21, fol. 4v a též SIDOR, Roman, Geografický horizont kupců na Starém Městě pražském v letech 1625 – 1705, Bakalářská práce, vedoucí Zaoral, Roman. Praha: Univerzita Karlova, Fakulta humanitních studií, Studium humanitní vzdělanosti - Historický modul, 2018

[2] ŽUPANIČ, Jan, Brno a Praha. Nobilitace obránců české a moravské metropole v kontextu proměny městských elit druhé poloviny 17. století, Sborník archivních prací, 2016, vol. LXVI, s. 300

[3] HV Z 1/50, LOCH, Jan, Náhrobníky, s. 77

[4] HV Z 1/30 (AHMP, matrika zemřelých u sv. Havla, signatura/strana) a LOCH, Jan, Kostel sv. Havla na Starém Městě pražském : náhrobníky a heraldické památky : (pohled do minulosti), Praha, 2012, s.56

[5] HV Z 2/55, LOCH, Jan, Náhrobníky, s. 58

[6] HV Z 2/9, LOCH, Jan, Náhrobníky, s. 234

[7] HV Z 1/147, LOCH, Jan, Náhrobníky, s. 233

[8] HV Z 1/173, LOCH, Jan, Náhrobníky, s. 234

[9] HV Z 1/162, LOCH, Jan, Náhrobníky, s. 234

[10] HV Z1/90, Loch, Jan, Náhrobníky, s. 233