Jižní Itálie, jakožto pobřežní oblast středozemního moře, měla blízko k historickým sídlům řádu na Rhodu i později Maltě a byla i pomyslnou kolébkou řádu. Zde je totiž město Amalfi, kolébka řádu sv. Jana
Velkopřevorství Neapole a Sicílie, vytvořené ve 13. století, se okamžitě stalo pevnou součástí organizace johanitů. Jižní Itálie, jakožto pobřežní oblast středozemního moře, měla blízko k historickým sídlům řádu na Rhodu i později Maltě a byla i pomyslnou kolébkou řádu. Zde je totiž město Amalfi, odkud pocházeli kupci, kteří kdysi za křížových výprav ve Svaté zemi vytvořili špitální bratrstvo – pozdější Maltézští rytíři. Samozřejmě maltézští rytíři byli i námořní velmocí, a tak umístěni velkopřevorství Neapole a Sicílie bylo logickou oporou řádu. A samotné bohatství a význam Neapolského království až do 19. století pomáhalo rozvoji a materiálním zdrojům velkopřevorství.
Rozvoj velkopřevorství byl přeťat roku 1806, kdy byl majetek velkopřevorství Neapole zkonfiskován tehdejším neapolským králem Joachimem Muratem.[1] Maršál Murat byl v důsledku ovládnutí království Napoleonem Bonapartem dosazen na neapolský trůn. Sídlo velkopřevorství bylo proto dočasně přeneseno do Messiny na Sicílii (kde bylo dosud převorství) a následovalo do sicilského exilu krále Obojí Sicílie a Neapole Ferdinanda IV. Bourbonského[2], který byl francouzskými vojsky z Neapole vyhnán, aby se vrátil až roku 1815 po pádu Napoleona Bonaparta.
Nicméně i na Sicílii došlo roku 1811 králem Ferdinandem IV. Bourbonským k zabrání majetku převorství, potažmo velkopřevorství. Král totiž nemohl odpustit řádu, že se vzdal bez boje svého sídla Malty, která byla rytíři bez jediného výstřelu předána Bonapartovi roku 1797. Kdysi totiž Malta náležela Království obojí Sicílie a věc vnímal jako ponížení.
K obnově činnosti řádu na jihu Itálie došlo až roku 1839 za místodržitele řádu Carla Candida. Dnešní velkopřevorství Neapole a Sicílie bylo definitivně ustaveno až v důsledku změn po vídeňském kongresu.[3]
Dnes památky na Maltézské rytíře můžeme v oblasti amalfinského pobřeží najít na mnoha místech. Jak už bylo řečeno, původně byl Řád rytířů sv. Jana založen jako charitativní bratrstvo v Jeruzalémě obchodníky z Amalfi. Kříž z vlajky Amalfi si později rytíři zvolili jako svůj symbol, jen v jiných tinkturách. Dodnes se zde považuje za velkou čest, pokud někdo z rodiny byl členem řádu sv. Jana.
V Amalfi[4] je Belvedero Cimitero Monumentale di Amalfi, kde je středověká freska Krista opravená na náklady velvyslance řádu v Itálii Antoniem Lombardim.
V městečku Maiori[5] je zase hluboká stopa, kterou zde zanechala šlechtická rodina markýzů Mezzacapo. Původně se jednalo o neapolskou šlechtu. V roce 1708 se stal rytířem sv. Jana Andrea Filippo Mezzacapo a roce 1774 rytíři Gaetano a Giovanni Mazzacapo. Rod patřil k nejprestižnějším v Itálii. V Maiori v 16. století zakoupili a barokně upravili honosný palác, dodnes zvaný Palác Mezzacapo spolu s přilehlou zahradou. Palác byl původně šlechtice Giacoma Lanaria, který zemřel v roce 1551, poté byl prodán rodině Mezzacapo. Zahrada má tvar maltézského kříže, na počest vojenského a špitálního řádu, ke kterému patřilo několik výše uvedených členů rodiny. Maltézský kříž nalezneme i ve výzdobě bran zahrady.
[1] Joachim-Napoléon Murat byl francouzský maršál, kníže Murat, velkovévoda z Bergu a Kleve, v letech 1808–1815 neapolský král. Své tituly obdržel zejména jakožto Napoleonův švagr – oženil se s jeho nejmladší sestrou Caroline.
[2] Dynastie Bourbon-Obojí Sicílie je jedna z vedlejších italských větví rodu španělských králů Bourbon-Anjou. Prvním Bourbonem na sicilském a neapolském trůnu byl Filip V. Španělský, který v obou království formálně vládl mezi roky 1700 a 1713, kdy probíhala válka o španělské dědictví
[3] Vídeňský kongres bylo setkání zástupců téměř všech zemí Evropy po napoleonských válkách, které upravilo mezinárodní vztahy soustavou smluv. Kongres se konal od 1. října (někdy je uváděno 16. nebo také 18. září) 1814 do 9. června 1815 ve Vídni pod předsednictvím rakouského císaře.
[4] Amalfi je přímořské městečko jihoitalského regionu Kampánie v provincii Salerno se zajímavou historií námořního státu; Republika Amalfi byla významnou námořní mocností vrcholného středověku. Postupně se dostalo pod nadvládu království Neapol.
[5] Maiori je ve stejném regionu jako Amalfi a prakticky měla města stejný osud.
