Poslední bitva Řádu německých rytířů na Sovinci
Hrad Sovinec (Eulenburg) jistě patří ke známým památkám v Nízkém Jeseníku, poblíž Rýmařova. Je zasazený do dnes malebných vrchů Jeseníků a jako mnoho jiných hradů prošel dramatickou historií. Do dějin vstoupilo dramatické obléhání za doby třicetileté války a boj mezi oddíly Švédů a Řádem německých rytířů.
Hrady v průběhu třicetileté války velmi rychle ztratily svůj původní účel. Války 17. století nabývaly na intenzitě a krvavosti. Dřívější hrady blokovaly cesty a byly jako šachové kameny, které chránily čtverce šachovnice s pomocí relativně malých či opravdu malých posádek, které vydržoval ten či jiný majitel hradu v rámci lenního systému s pomocí manů.
Ovšem nové projektily z železa rychle devastovaly hradní zdi, které dříve mohly odolávat kamenným střelám. Vojsko se profesionalizovalo a hrady nemohly pojmout ani velké posádky, ani zajistit příslušnou logistiku a zázemí novým armádám a jejich potřebám. Měnila se i společnost a její uspořádání. U nás byly za třicetileté války narychlo opevňovány Helfštýn a právě i Sovinec, ten měl sice nové dělostřelecké bašty, ale vysoké relativně tenké hradby, nekryté terénem, ani nekryté zemním valem. Dělostřelectvo je mohlo účinně devastovat a v podstatě rozvrátit v řádu několika hodin intenzivní palby. Budoucnost patřila mohutným bastionovým pevnostem jako byl u nás Terezín nebo Josefov či Olomouc a částečně i pražský Vyšehrad nebo Hradec Králové, které odsunuly hrady do role romantických zřícenin nebo historizujících rezidenčních sídel na konci 19. století a ve století 20. Sovinec byl středověkým hradem, následně prošel i modernizací opevnění v 17. století, které však nestačilo, ani nemohlo stačit na tehdy moderní dělostřelectvo, aby se nakonec proměnil v letní rezidenční sídlo velmistra Německého řádu. A právě Řád německých rytířů byl spojen s nejdramatičtější epizodou v dlouhém životě tohoto hradu. A ve zdech Sovince se odehrálo patrně poslední velké vojenské vystoupení Řádu v Evropě.
Řád nabývá Sovince v době pobělohorské. Tehdejší majitel Jan starší Kobylka z Kobylího byl císařem Ferdinandem II. za svojí účast ve stavovském povstání omilostněn[1]; milosti dosáhl složením mnohatisícové částky císařské komoře a slibem, že panství Sovinec prodá císařovu bratru, arcivévodovi Karlovi, biskupu vratislavskému a velmistru Řádu německých rytířů. Jan starší Kobylka z Kobylího prodal Sovinec arcivévodovi Karlovi ve prospěch Řádu německých rytířů za 200 000 moravských zlatých. Majitelem hradu a panství se tak stal Řád německých rytířů. Hrad přestal plnit rezidenční roli, zůstal však sídlem správy panství (do roku 1810) a byl důležitou řádovou pevností (do poloviny 18. stol.).
Pro spojená panství Bruntál a Sovinec byla velmistrem zřízena funkce místodržícího, zastupujícího zde velmistra řádu. Řádoví místodržící i jim podřízení domácí komtuři sídlili na zámku v Bruntále. Roku 1627 byl hrad vydán zcela bez boje dánskému vojsku, které postupovalo krajem. Po této zkušenosti nový velmistr Jan Kašpar ze Stadionu pověřil hradního hejtmana Jana Höppera z Abersdorfu opevňovacími prácemi na hradě .[2] Roku 1641 se stal velmistrem Řádu německých rytířů arcivévoda Leopold Vilém, syn císaře Ferdinanda II. Druhým řádovým místodržícím se stal Augustin Osvald z Lichtensteina.
A právě za Osvalda z Lichtensteinu zažil hrad velké obléhání a krvavý zápas o tuto řádovou pevnost. 16.9. 1643 při zpětném tažení švédských vojsk do Slezska po neúspěšném obléhání Brna oblehlo hrad 8 000 Švédů s 82 děly pod přímým vedením Lennarta Torstenssona. 19. září začalo mohutné ostřelování hradu z švédských dělostřeleckých baterií rozmístěných v okolí Sovince. Tentokrát nebyl Sovinec vydán a místodržící Lichtenstein přijal boj. Ostřelování koncem září a počátkem října postupně zničilo městečko Sovinec, došlo ke zřícení části věže, byly poškozeny hradby i bastiony. Dne 4.10. došlo k urputnému boji, ve kterém se obránci hradu snažili překazit podminovávání Vilémova bastionu, byl raněn místodržící Lichtenstein. 5.10. Švédové minou značně poškodili Vilémův bastion, jejich útok však byl ručními granáty odražen. Výbuch další miny otevřel útočníkům „prostřední plató“ (zřejmě úsek hradeb mezi Vilémovým a Jánským bastionem), k zastavení jejich útoku spotřebovali obránci hradu zbývající granáty a téměř veškeré střelivo. Silné poškození hradu a ztráta munice obránců předurčily následující události. Lichtenstein přistoupil na kapitulaci formou čestného akordu, kterou mu Torstensson nabídl. V čestném akordu byl Lichtensteinovi, ostatním členům Řádu německých rytířů a posádce povolen svobodný odchod do Vrbna nebo do Nisy s veškerým soukromým majetkem i s majetkem Řádu. Úředníkům a dalším panským služebníkům, kteří by zůstali, bylo garantováno svobodné vykonávání jejich úřadů pod podmínkou, že nepodniknou nic proti švédské koruně. Zásoby na hradě a děla však musely být předány Švédům.
7.10. ráno místodržící Lichtenstein i s posádkou po třítýdenním obléhání hrad opustili. Torstensson nechal opravit v bojích poškozená opevnění a hrad osadil posádkou 200 mužů; velitelem švédské posádky na hradě Sovinci byl Ludvík Boyer. Sovinec spolu s Olomoucí a Uničovem se stal třetím švédským opěrným bodem, umožňujícím kontrolu široké oblasti severní Moravy a přilehlé části Slezska. Poslední kapitolou bylo uzavření míru a konec třicetileté války roku 1648. Roku 1650 převzal Lichtenstein Sovinec od švédské posádky a tím skončila tato dramatická epizoda v dějinách hradu. Válka se na hrad vrátila ještě jednou, ale to bylo až v roce 1945, který ukončil i působení Řádu na hradě.[3]
A Augustin Osvald z Lichtensteinu? Augustin Oswald von Lichtenstein (*asi 1590 ve Švábsku, +1663 Mergentheim), 2. místodržící Řádu německých rytířů na panstvích Bruntál a Sovinec (1641-1653). Ačkoli o vstup do řádu usiloval již v roce 1614, přijat byl až roku 1623. Od roku 1630 byl komturem v Hornecku. V roce 1641 byl jmenován místodržícím slezskomoravských řádových panství Bruntál a Sovinec. Do Bruntálu se roku 1650 vrátil ze Štýrska a zahájil obnovu válkou zničených panství; překonat nejhorší válečné škody a znovuoživit hospodářství se mu podařilo do roku 1653. Ve stejném roce nechal vybudovat na Uhlířském vrhu u Bruntálu poutní kapli Panny Marie Pomocné. Augustin Osvald se v roce 1652 stal místodržícím v řádové provincii Vestfálsko a komturem v komendách Münster a Mülheim, od roku 1656 byl místodržícím v Mergentheimu.
Takový byl příběh poslední bitvy Řádu německých rytířů na našem území a osud jeho místodržitele Osvalda von Lichtenstein.
[1] Jan starší Kobylka z Kobylího jedním z 30 moravských direktorů, přísedícím zemského soudu, defenzorem a komisařem pro prodej zabavených církevních statků. V soupisu moravských panství pro vybíraní zemské berně panství Sovinec oceněno na 100 000 moravských zlatých.
[2] Postaveny barokní bastiony - na severu Jiřský, na západě tzv. střední (později zbrojnice), na jihu Jánský a Vilémův, další, zvaný Klipplova bašta, rozšířil vstupní barbakán. Zcela byl přebudován přístup k tzv. Kočičí hlavě, kde vznikla tzv. Nová bašta. Systém doplňovaly obezděné příkopy, vnější palisády, 200 m dlouhá podzemní chodba a v roce 1643 vybudovaná předsunutá věž zvaná Lichtenštejnka. Byly přestavěny budovy čtvrté a sedmé brány a dělová bašta, později zvaná Remter. Na hradě stálá posádka 80 císařských a 50 mužů domobrany.
[3] Chronologie obléhání podrobně popsána na https://www.sovinec.cz/sov09chronologicky_prehled.htm i s odkazy na příslušnou literaturu
Ladislav Kolačkovský
Sv. Jana Nepomucký a bájný jednorožec s kanovníkem
U katedrály sv. Víta v Praze nalezneme zajímavou památku. Je to nejen připomínka sv. Jana Nepomuckého, ale i dávno zapomenutého kanovníka 18. století - sakristána Václava Křečinského.
Ladislav Kolačkovský
Rokokový unikát na arcibiskupském paláci v Praze – erb arcibiskupa hraběte z Příchovic
Na severní straně poblíž hlavní brány Pražského hradu je Arcibiskupský palác, který byl vystavěn jako sídlo pražských arcibiskupů. Zdobí ho heraldicky a umělecky unikátní rokokový erb, který stojí za bližší prohlídku.
Ladislav Kolačkovský
Poslední hrabě Silva – Tarouca – prostý služebník boží Vincenc z Průhonic
Rod Silva-Tarouca se proslavil na zámku Průhonice a Čechy pod Kosířem. Jako mecenáši umění a zakladatelé botanických zahrad a parků. Jaké však byly osudy posledních příslušníků tohoto rodu?
Ladislav Kolačkovský
Rytíři Sacher-Masochové v Praze, c. a k. úředníci a milostné vášně
Na Olšanských hřbitovech je hrobka rytířů Krticzků von Jaden. A tam odpočívá i teta slavného Sachera-Masocha, díky němuž vzniklo slovo masochismus. Barbara von Sacher. O rodu rytířů Sacher-Masoch a Krticzků.
Ladislav Kolačkovský
Dominikána není jen moře a Survivor – místokrálové a kapitáni Santa Dominga
Letošní soutěž Survivor probíhá v Dominikánské republice a jistě mnoho obyvatel naší země v létě zamíří do tamní turistické destinace. Kdysi to však byla součást místokrálovství Nové Španělsko a generální kapitanát.
Ladislav Kolačkovský
Zapomenuté pražské sídlo orlických Schwarzenbergů
V Praze je městský dům, který zdobí schwarzenbergský erb, konkrétně orlické sekundogenitury. Jedná se o dům ve Spálené ulici č.p. 90. Kdysi pražské sídlo orlické větvě rodu, které dnes se Schwarzenbergy málokdo spojí.
Ladislav Kolačkovský
Don Baltasar Marradas – zmizelé posmrtné stopy velkého generála
Don Baltasar Marradas y Vich byl říšský hrabě a rytíř Maltézského řádu, císařský polní maršál španělského původu. Ve své době byl slavný, ale po smrti stopy generála zcela mizí. Dodnes nevíme, kde vlastně spočinuly jeho ostatky.
Ladislav Kolačkovský
Prof. Ferdinand Ďurčanský, profesor práv a šlechtic ve službách slovenského kříže
14. března 1939 vznikl Slovenský štát. Ve vládě válečné Slovenské republiky byl jeden z ministrů původem ze šlechtického rodu, který obdržel erb a nobilitaci od císaře Rudolfa II. Prof. Ferdinand Ďurčanský
Ladislav Kolačkovský
Památka na vyhaslý rod Putz z Adlersthurnu - Kostel Nejsvětější Trojice v Praze
Kostel Nejsvětější Trojice ve Spálené ulici na Novém Městě v Praze je památkou na krátký život rodu Putz z Adlersthurnu, který rychle zazářil, aby ještě rychleji zhasl.
Ladislav Kolačkovský
Záhadný erb v Martinickém paláci na Hradčanech
V Martinickém paláci na Hradčanském náměstí v Praze nalezneme záhadný erb rodu, který se nijak neprotíná s dějinami paláce ani Prahy. Proč tam tedy je a komu náleží? Literatura k tomu mlčí.
Ladislav Kolačkovský
Švýcarský honorární vicekonzul z Ruzyně – Remigius von Bergamin
Na hřbitově Ruzyně spočívá rodina, jež se zcela vymyká venkovskému rázu hřbitůvku. Von Bergamin. Jedná se o rodinu honorárního vicekonzula Švýcarska v ČSR v době první republiky. Dosud literatuře neznámá fakta v článku.
Ladislav Kolačkovský
Swéerts-Sporckové dávno vymřeli po meči i přeslici. Ať žije Stephan Swéerts-Sporck?
V posledních letech se na Kuksu občas objevuje pan Stephan Swéerts-Sporck z Rakouska. Ale rod Swéerts-Sporck vymřel po meči i přeslici již velmi dávno. Že by kmotřička smrt byla nepozorná?
Ladislav Kolačkovský
Albínové a kanovníci na Hradčanském náměstí v Praze - erbovní památka
Tři krásné renesanční polychromované erby na domě Hradčanské nám. č.p. 58/14 připomínají kanovníky a pražské arcibiskupství v minulosti. Drobná památka, která rozhodně stojí za pohled zblízka.
Ladislav Kolačkovský
Madame d’Ora, zapomenutá fotografka starého mocnářství
Období našeho císařství před Velkou válkou obvykle známe z kabinetních fotografií mužů. Kolem roku 1907 se objevuje ve Vídni ateliér, kde fotí žena. Jmenovala se Dora Philippine Kallmus, pseudonymem Madame d’Ora.
Ladislav Kolačkovský
Byl herec Felix le Breux skutečně potomek francouzského šlechtice a hraběnky z Ploskovic?
V mediích se traduje, že své jméno měl po předkovi, šlechtici, který utekl z Francie do Čech za Francouzské revoluce a oženil se s hraběnkou z Ploskovic. Toto se opakuje v různých variantách. Co odkrývají matriky? Co je pravdou?
Ladislav Kolačkovský
Na bohnickém hřbitově „bláznů“ nikdo nestraší. Straší zde pouze lidská lhostejnost
Ve světle dochovaných archivních pramenů bohnický hřbitov "bláznů" není strašidelný kvůli duším zemřelých, ale mírou lidské lhostejnosti, která hřbitov v minulosti potkala. Podívejme se na osudy některých zesnulých nemocných.
Ladislav Kolačkovský
Schodiště k nesmrtelnosti – sláva světců a opatů v kamenných erbech Strahova
Skromnější vstup do Strahova býval od 16. století od Pohořelce skrze dům „U zlatého stromu“, čp 147. Vede zde dnes velmi romantické schodiště pod asi nejkrásnější erbovní památkou Pohořelce. Vstupte, milí čtenáři.
Ladislav Kolačkovský
Pamětní kříž císaře Karla – dějiny se píší dál…
Po roce 1918 dochází jen vzácně k založení nových habsburských dynastických vyznamenání. Takovým je Pamětní kříž císaře Karla (Kaiser-Karl-Gedenkkreuz). Dnes již faleristická vzácnost, protože byl udělen v počtu pouhých 12 kusů.
Ladislav Kolačkovský
Příbuzní milostného svůdce Giacoma Casanovy ze Starého Města
Málokdo u nás a ve světě asi nikdy neslyšel jméno Giacomo Casanova. Jméno značící dobrodružství, veselou lásku téměř bez hranic. Podívejme se dnes na vzdálené pražské staroměstské příbuzné známého milovníka. Málokdo o nich slyšel.
Ladislav Kolačkovský
Hrabě Trauttmansdorff v Bukovci a hrabě Castropola v Deštném ve světle archivů a matrik
Po Bílé hoře u nás proběhlo několik konfiskačních a emigračních vln. Zároveň v 17. století docházelo i k imigraci cizinců do různých částí království. Vracím se ke staršímu článku ve světle nejnovější literatury k tématu.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 286
- Celková karma 17,06
- Průměrná čtenost 918x