Pravé poklady hraběte Chamaré – kašna lásky

Barvité fasády pražských paláců skrývají nejedno půvabné tajemství. Takovou je i zahrada paláce Harbuval-Chamaré ve Sněmovní ulici 13 v Praze.

Barvité fasády pražských paláců skrývají nejedno půvabné tajemství. Malostranské palácové zahrady jako třeba Vrtbovská jsou již velmi známé, a to zcela zaslouženě. Ale jsou zde i menší, skryté a ještě neobjevené a mnohdy i nepřístupné. Takovou je i zahrada paláce Harbuval-Chamaré ve Sněmovní ulici 13 v Praze. Samotná barokní stavba paláce vznikla asi v letech 1685-99, patrně pod vlivem Jeana Bapt. Mateye, v místě dvou středověkých domů a chátrajícího románského kostelíka sv. Michala, jenž byl obnoven a začleněn do hmoty paláce kol r. 1700 a využíván jako palácová kaple.

Zahrada v dnešní základní podobě vznikla v poslední třetině 17. století pro hrabata ze Schützenu.[1] Hrabě Arnošt Bohumír tehdy také dostavěl palácovou stavbu do dnešního hmotového tvaru. V roce 1728 pak palác přechází jako součást dědictví do vlastnictví hrabat z Klenové a od nich je roku 1769 zakoupil hrabě Jan Antonín d´Harbuval Chamaré. Palác se stal hlavním pražským reprezentačním sídlem tohoto hraběte z francouzského rodu. Dodnes fasádu zdobí jejich erb.  Hrabě Jan Antonín se proslavil svými neúspěšnými pokusy o nalezení pokladů na hradě Potštejn, které zaznamenal Alois Jirásek ve svém románu Poklad. Nicméně hrabě kromě hledání pokladů nechal i vystavět rokokový zámek Nové Hrady a zajímal se třeba i o vzduchoplavbu, kdy prováděl pokusy s balony z hedvábí na panství Potštejn.[2]  Ve vlastnictví rodu Harbuval-Chamaré zůstal palác až do roku 1849.[3]

Zde v pražském paláci Jan Antonin jistě trávil množství času se svou chotí, hraběnkou Marii Johanou, rozenou Valdštejnovou-Vartemberk. Zahrada byla francouzského typu a připojuje se k paláci v úrovni druhého patra. Západní barokní zeď zahrady je zvýrazněna uprostřed nikou s kašnou a barokním sousoším.[4] Vpravo od niky je dvojice barokních putti. [5] Nika a kašna nesou erby hrabat z Klenové, lze je tak datovat do doby, kdy vlastnili zdejší palác.[6] Takové městské palácové zahrady doby barokní samozřejmě sloužily k reprezentaci majitelů, ale velmi intimní charakter zdejšího prostoru obklopený křídly paláce a zdmi i po staletích naznačuje, že hraběcím manželům jistě sloužil i k účelům ryze soukromým. Ostatně nika s velmi půvabnou kašnou s postavami puttiů přímo vybízí k představě rozverných galantních scén, které se nám zachovaly v dílech mistra rokoka Jeana-Antoinea Watteaua.  

Erb hrabat z Klenové jako by podtrhoval tuto skutečnost – obsahuje znamení červeného srdce jako symbolu věčné lásky.

V současné době sice není zahrada veřejnosti přístupná, ale trpělivě čeká na renovaci, aby jednou rozkvetla do původní krásy.

Za laskavé umožnění přístupu a fotografování děkují paní Mgr. Martě Voštiarové.

[1] V roce 1660 vlastnila objekty Zuzana Marie Hartmannová, tehdy provdaná za hraběte Gabi. Po ovdovění se provdala za hraběte Arnošta Bohumíra ze Schützenu.

[2] Na panství Potštejn zkoušel neúspěšně zavést výrobu bavlny a hedvábí. Jeho předci úspěšně provozovali plátenickou manufakturu, ale nepodařilo se mu na ně navázat - plátenické manufaktury v Potštejně v polovině 18. věku založil Jan Ludvík Harbuval Chamaré (1701-1764). Více k rodu Harbuval-Chamaré: Vratislav Košťál , Francouzská šlechta v Českých zemích, Barrister & Principal, 2021, str. 138-139.

[3] Poslední příslušnice české větve rodu Marie Anna se provdala za ministra války Arthura hraběte Bylandt-Rheidta, na jehož potomky pak přecházejí rodové majetky Chamaré. Dnes je palác v majetku rodiny Voštiarovy, která připravuje jeho rekonstrukci.

[4] K zahradě více zde: PACÁKOVÁ-HOŠŤÁLKOVÁ, Božena et al. Pražské zahrady a parky. Praha: SZKT, 2000. ISBN 80-902910-0-7 str. 156-157,  Antonín - Uxa, Jan; Pražské kašny a fontány. Ederer, Antonín - Uxa, Jan. Praha : Libri, 2004. 546 s., fot. ISBN:80-7277-234-1

[5] Současný stav zahrady je výsledkem rehabilitace v 80. letech 20. století, v 19. století byly vysazeny stromy.

[6] Datace kašny je obtížně určitelná, mohlo by se jednat i o dílo novobarokní. Nicméně označení erbem pánů z Klenové dává možnost určit dataci do doby dřívější.