Filmová diva Esterházy – hraběnka mezi Ostravou a Berlínem

Esterházy je jméno kdysi jedné z nejzámožnějších šlechtických rodin Uherska. Proslavila ji i jedna bohémka a herečka. Vzpomeňme si na ní zrovna dnes.

Mezi jinými ženami z rodu Esterházy vynikla i Agnes, známá také jako hraběnka Agnes Esterhazy  (15.1.1891–4.4. 1956), která byla ve své době známou bohémkou a herečkou  němého filmu. A je zajímavé, že její kroky jí nakonec zavedly až do divadla v Ostravě, kde měla koncem 30. let angažmá.

Agnes si zvolila umělecké jméno hraběnka Agnes Esterhazy. Narodila se v Transylvánii, v dnešním Rumunsku, v tehdejším zámku rodu v Koloszvaru (též Klausenburg, Kluž), její rodina patřila do sedmihradské větve rodu Esterhazy, která byla nadána hraběcím titulem (nepatřila do knížecí větvě rodu). Jejím otcem byl baron Lájos Josika de Baranyicsky a matkou Agnes hraběnka Esterhazy de Galanta (dcera Kálmana Esterhazy a Paulíny hraběnky Bethlen de Bethlen). Byla tedy rozenou baronkou Josika de Baranyicsky, později v roce 1910 se provdala za barona Istvana Wesselenyi de Hadad, s nímž měla několik dětí. Pod tímto jménem, tj baronky Wesselenyi  se však neproslavila.

První světová válka přinesla zánik starého světa prarodičů Agnes a Sedmihradsko se stalo součástí Rumunska, patrně však došlo i k vymanění této ženy z rodinných pout tradic a po válce odjíždí do Budapešti, kde plně uplatňuje svůj herecký talent a studuje herectví u legendární maďarské operetní pěvkyně a herečky paní  Ilky Pálmay. Paní Ilka ztvárnila bezpočet rolí v divadlech Londýna, Vídně, Berlína, Košic i v Koloszvaru, byla vdaná za hraběte Eugena Kinského.

Agnes započala svoji kariéru v operetním dome (Operaház) v Budapešti, potom působila v Městském divadle (Városi Színház). Později, od roku 1920 ji učaruje film. Volí si umělecké jméno hraběnka Agnes Esterhazy. První role získává u maďarského režiséra Jenő Janovicsa (Janovics Jenő), poté jí od roku 1923 angažuje filmové studio Sascha – Film ve Vídni. Zde se na chvilku, vážení čtenáři, zastavme.

Studio Sascha-Film (Sascha-Filmindustrie AG) založil hrabě Alexander Josef Kolowrat-Krakowský, vzdělaný bonviván, milovník automobilů, letectví, motocyklů a filmu. Narodil se v USA v roce 1886, kde nuceně pobýval jeho otec Leopold Philipp Kolowrat-Krakowský, který uprchl z vlasti, protože zabil v duelu na pistole knížete Auersperga. Po několika letech byl Leopold Philipp císařem omilostněn a rodina se vrací na svá panství do Čech. Po smrti otce se Alexander, doma zvaný Sascha, ujímá dědictví a na rodinném zámku Velké Dvorce (Groß Meierhöfen) v Přimdě založil filmovou laboratoř, následně jí v roce 1912 přesouvá do Vídně, kde již před první světovou válkou dosahuje velkých úspěchů a jeho studio se stává základním stavebním kamenem rakouského filmu, produkuje dokumenty, umělecké filmy a množství komerčních děl, studio funguje ještě v 60. letech 20. století.

Spolupráce obou aristokratů je úspěšná. Agnes hraje v rakouských a později německých němých filmech, které tehdy patřily ke světové špičce kinematografie. Rozvádí se s baronem Wesselenyim a znovu se vdává za velmi známého filmového herce Fritze Schulze, který se shodou okolností narodil v Karlových Varech. Nicméně brzy dochází k rozluce. Přichází vášnivý vztah s legendárním maďarským operetním skladatelem Emmerichem Kálmanem. Okolnosti jejich seznámení byly velmi neobvyklé a zároveň v konečném důsledku smutné. Agnes a Emmericha seznámila první manželka Kálmana Paula Dvorakova. Tato žena se obětavě starala o svého manžela, ale trpěla těžkou formou plicní tuberkulozy a čekala jí nezvratná smrt. Proto se snažila najít ženu, která by jí nahradila po boku milovaného manžela. Domnívala se, že to bude brilantní aristokratická herečka Agnes, Kalman se do ní zamiloval, ale po smrti Pauly došlo k rozepřím mezi Emmerichem a Agnes (důvodem byla patrně mužova nevěra s mladou dámou Věrou Makinskou, porevoluční ruskou emigrantkou a herečkou, která se později stala třetí velkou životní vášní Kálmana) a rozešli se.

Filmovou kariéru končí v roce 1930 ve filmu Liebe und Champagner, s nástupem zvukového filmu odchází na divadelní prkna a dlouhodobě působí i v tehdejším ČSR, v Ostravě. Po druhé světové válce mizí z divadelní scény a stahuje se do ústraní. Umírá v Mnichově.

Tolik připomínka zajímavé ženy a vlastně i jiných osobností dnes už polozapomenuté éry němého filmu, tehdejší osobnosti kolem filmu však rozhodně nebyly černobílé, stejně jako jejich umění a mistrovství.