Film Marie Terezie – místy ztracen v dámském výstřihu
Seriál je cenný tím, že přináší tolik vzácný náhled do našich dějin 18. století a ukazuje život jedné z nejvýznamnějších osobností našich dějin, která zformovala a ovlivnila náš stát. Exteriéry, interiéry, herečky a herci, vše hraje barvami a zkrášluje tento filmový počin. O výstřihy barokních dámských kostýmů není nouze, ale mezi nádhernými kostýmy se někdy film ztrácel.
Za laskavé poskytnutí fotografií portrétů Marie Terezie děkuji vážené paní Janě Mackové, neúnavné návštěvnici míst spojených s životem panovnice a jejich dvořanů. Veškeré fotografie byly zhotoveny s povolením příslušných institucí, kde jsou vystaveny portréty.
Po zhlédnutí seriálu musím, ač upřímně nerad, učinit dvě výtky. Menší či zásadnější historické chyby snad ještě lze pominout (i když byly zcela zbytečné a nepochopitelné), ale dle mého jsou zcela zásadními chybami marginalizace katolické víry panovnice a odsunutí císařské dvorské etikety tzv. mimo záběry kamer.
Panovnice jako zbožná a přesvědčená katolička denně navštěvovala mši svatou, v neděli a o svátcích i dvakrát denně. Přísně dodržovala všechna náboženská pravidla a vykonávala dobročinnou zbožnost. Také ráda navštěvovala poutní místa – k jejím nejoblíbenějším patřilo štýrské Mariazell, kde uchovávali sošku Panny Marie nazývanou „Velká matka Rakouska“. Pro pražské Jezulátko (původně španělskou sošku, kterou do Prahy přivezla roku 1603 Polyxena z Lobkovic, rozená z Pernštejna, dcera dvorní dámy španělské královny Marie Manrique de Lara y Mendoza) sama vyšila obleček a štědře obdarovala mnoho kostelů. Čili velkou část dne trávila v modlitbách a rozjímání. Byla skutečně hluboce věřící a přesvědčená katolička a víra byla pro ni zásadní motivací jejího jednání. Zde musím říci, že ukázané nevěry panovnice (o kterých dokonce vypráví svému okolí (sic) jsou v tomto světle zcela absurdní. Nevím, co k tomu tvůrce seriálu vedlo, ale je to hrubé zkreslení obrazu Marie Terezie. Navíc mnohdy se panovnice v seriálu vyjadřuje o mších a víře s určitým odstupem, což je nesmyslné. Pominutí hlubokého náboženského přesvědčení císařovny velmi zkřivilo její historický obraz.
Portréty Marie Terezie |
Dále pak byl seriál přespříliš tzv. „zaktualizován“, lidé tam u dvora hovoří a jednají velmi bezprostředně, bez respektu k hierarchii, uvolněně, protože tvůrci velmi málo dbali na jeden ze základních prvků císařského dvora Hofburgu, a to dvorskou etiketu, která byla převzata od španělského dvora v Madridu. Za Karla VI. byla tato etiketa velmi přísná. Po jeho smrti došlo k mírnému uvolnění. V těchto přísných pravidlech se odráželo hierarchické uspořádání dvorské společnosti - odrážela blízkost k císaři, urozenost a moc účastníka. Jedinci se od sebe odlišovali nejen oblečením, ale i tím, zda šli po svých nebo jeli na koni či v kočáře, na jejichž výběr se rovněž kladl velký důraz. Dvorské vztahy byly spletitou, ale organizovanou, symbolikou gest a chování. Můžeme si to ilustrovat na slavnostech u dvora. Na vídeňském císařském dvoře je v raném novověku možno rozeznat dva druhy dvorských slavností, a to veřejné slavnosti, kterých se účastnila dvorská společnost včetně zahraničních vyslanců a komorní slavnosti. Těch se účastnila pouze panovníkova rodina a jí pozvaní hosté, dvorní dámy, nejvyšší úředníci, komorníci a tajní radové. Veřejné a komorní slavnosti je možné dále dělit na slavnostní dny (Gala-Tage), kam patřily narozeniny a další slavnostní události členů královské rodiny, slavnosti Řádu zlatého rouna, různé náboženské festivity, a kratochvíle, mezi něž se řadily bály, lovy, jízdy na saních. Samozřejmě i jednání v soukromí mezi partnery nebylo až tolik uvolněné jak je zobrazováno. Čili scény, kdy se dáma u dvora hádá s panovnicí, lidé se oslovují zcela náhodně, jednají jako na trhu, to je velmi nereálné. A aby František Štěpán Lotrinský kontroloval dámám spodničky, to je vrcholem ahistoričnosti.
Nerespektování výše uvedeného přespříliš posunulo seriál do současnosti a diváky ochudilo o nahlédnutí do způsobu chování a uvažování lidí tehdejšího dvora. Zároveň se domnívám, že zkreslení osobnosti Marie Terezie ohledně jejího náboženského přesvědčení dovedlo tvůrce v některých momentech až na hranici dobrého vkusu. Seriál totiž může ovlivnit vnímání široké veřejnosti této ženy na českém trůně na dlouhou dobu a je škoda, že se tyto chyby dostaly do filmu.
Ladislav Kolačkovský
Sv. Jana Nepomucký a bájný jednorožec s kanovníkem
U katedrály sv. Víta v Praze nalezneme zajímavou památku. Je to nejen připomínka sv. Jana Nepomuckého, ale i dávno zapomenutého kanovníka 18. století - sakristána Václava Křečinského.
Ladislav Kolačkovský
Rokokový unikát na arcibiskupském paláci v Praze – erb arcibiskupa hraběte z Příchovic
Na severní straně poblíž hlavní brány Pražského hradu je Arcibiskupský palác, který byl vystavěn jako sídlo pražských arcibiskupů. Zdobí ho heraldicky a umělecky unikátní rokokový erb, který stojí za bližší prohlídku.
Ladislav Kolačkovský
Poslední hrabě Silva – Tarouca – prostý služebník boží Vincenc z Průhonic
Rod Silva-Tarouca se proslavil na zámku Průhonice a Čechy pod Kosířem. Jako mecenáši umění a zakladatelé botanických zahrad a parků. Jaké však byly osudy posledních příslušníků tohoto rodu?
Ladislav Kolačkovský
Rytíři Sacher-Masochové v Praze, c. a k. úředníci a milostné vášně
Na Olšanských hřbitovech je hrobka rytířů Krticzků von Jaden. A tam odpočívá i teta slavného Sachera-Masocha, díky němuž vzniklo slovo masochismus. Barbara von Sacher. O rodu rytířů Sacher-Masoch a Krticzků.
Ladislav Kolačkovský
Dominikána není jen moře a Survivor – místokrálové a kapitáni Santa Dominga
Letošní soutěž Survivor probíhá v Dominikánské republice a jistě mnoho obyvatel naší země v létě zamíří do tamní turistické destinace. Kdysi to však byla součást místokrálovství Nové Španělsko a generální kapitanát.
Ladislav Kolačkovský
Zapomenuté pražské sídlo orlických Schwarzenbergů
V Praze je městský dům, který zdobí schwarzenbergský erb, konkrétně orlické sekundogenitury. Jedná se o dům ve Spálené ulici č.p. 90. Kdysi pražské sídlo orlické větvě rodu, které dnes se Schwarzenbergy málokdo spojí.
Ladislav Kolačkovský
Don Baltasar Marradas – zmizelé posmrtné stopy velkého generála
Don Baltasar Marradas y Vich byl říšský hrabě a rytíř Maltézského řádu, císařský polní maršál španělského původu. Ve své době byl slavný, ale po smrti stopy generála zcela mizí. Dodnes nevíme, kde vlastně spočinuly jeho ostatky.
Ladislav Kolačkovský
Prof. Ferdinand Ďurčanský, profesor práv a šlechtic ve službách slovenského kříže
14. března 1939 vznikl Slovenský štát. Ve vládě válečné Slovenské republiky byl jeden z ministrů původem ze šlechtického rodu, který obdržel erb a nobilitaci od císaře Rudolfa II. Prof. Ferdinand Ďurčanský
Ladislav Kolačkovský
Památka na vyhaslý rod Putz z Adlersthurnu - Kostel Nejsvětější Trojice v Praze
Kostel Nejsvětější Trojice ve Spálené ulici na Novém Městě v Praze je památkou na krátký život rodu Putz z Adlersthurnu, který rychle zazářil, aby ještě rychleji zhasl.
Ladislav Kolačkovský
Záhadný erb v Martinickém paláci na Hradčanech
V Martinickém paláci na Hradčanském náměstí v Praze nalezneme záhadný erb rodu, který se nijak neprotíná s dějinami paláce ani Prahy. Proč tam tedy je a komu náleží? Literatura k tomu mlčí.
Ladislav Kolačkovský
Švýcarský honorární vicekonzul z Ruzyně – Remigius von Bergamin
Na hřbitově Ruzyně spočívá rodina, jež se zcela vymyká venkovskému rázu hřbitůvku. Von Bergamin. Jedná se o rodinu honorárního vicekonzula Švýcarska v ČSR v době první republiky. Dosud literatuře neznámá fakta v článku.
Ladislav Kolačkovský
Swéerts-Sporckové dávno vymřeli po meči i přeslici. Ať žije Stephan Swéerts-Sporck?
V posledních letech se na Kuksu občas objevuje pan Stephan Swéerts-Sporck z Rakouska. Ale rod Swéerts-Sporck vymřel po meči i přeslici již velmi dávno. Že by kmotřička smrt byla nepozorná?
Ladislav Kolačkovský
Albínové a kanovníci na Hradčanském náměstí v Praze - erbovní památka
Tři krásné renesanční polychromované erby na domě Hradčanské nám. č.p. 58/14 připomínají kanovníky a pražské arcibiskupství v minulosti. Drobná památka, která rozhodně stojí za pohled zblízka.
Ladislav Kolačkovský
Madame d’Ora, zapomenutá fotografka starého mocnářství
Období našeho císařství před Velkou válkou obvykle známe z kabinetních fotografií mužů. Kolem roku 1907 se objevuje ve Vídni ateliér, kde fotí žena. Jmenovala se Dora Philippine Kallmus, pseudonymem Madame d’Ora.
Ladislav Kolačkovský
Byl herec Felix le Breux skutečně potomek francouzského šlechtice a hraběnky z Ploskovic?
V mediích se traduje, že své jméno měl po předkovi, šlechtici, který utekl z Francie do Čech za Francouzské revoluce a oženil se s hraběnkou z Ploskovic. Toto se opakuje v různých variantách. Co odkrývají matriky? Co je pravdou?
Ladislav Kolačkovský
Na bohnickém hřbitově „bláznů“ nikdo nestraší. Straší zde pouze lidská lhostejnost
Ve světle dochovaných archivních pramenů bohnický hřbitov "bláznů" není strašidelný kvůli duším zemřelých, ale mírou lidské lhostejnosti, která hřbitov v minulosti potkala. Podívejme se na osudy některých zesnulých nemocných.
Ladislav Kolačkovský
Schodiště k nesmrtelnosti – sláva světců a opatů v kamenných erbech Strahova
Skromnější vstup do Strahova býval od 16. století od Pohořelce skrze dům „U zlatého stromu“, čp 147. Vede zde dnes velmi romantické schodiště pod asi nejkrásnější erbovní památkou Pohořelce. Vstupte, milí čtenáři.
Ladislav Kolačkovský
Pamětní kříž císaře Karla – dějiny se píší dál…
Po roce 1918 dochází jen vzácně k založení nových habsburských dynastických vyznamenání. Takovým je Pamětní kříž císaře Karla (Kaiser-Karl-Gedenkkreuz). Dnes již faleristická vzácnost, protože byl udělen v počtu pouhých 12 kusů.
Ladislav Kolačkovský
Příbuzní milostného svůdce Giacoma Casanovy ze Starého Města
Málokdo u nás a ve světě asi nikdy neslyšel jméno Giacomo Casanova. Jméno značící dobrodružství, veselou lásku téměř bez hranic. Podívejme se dnes na vzdálené pražské staroměstské příbuzné známého milovníka. Málokdo o nich slyšel.
Ladislav Kolačkovský
Hrabě Trauttmansdorff v Bukovci a hrabě Castropola v Deštném ve světle archivů a matrik
Po Bílé hoře u nás proběhlo několik konfiskačních a emigračních vln. Zároveň v 17. století docházelo i k imigraci cizinců do různých částí království. Vracím se ke staršímu článku ve světle nejnovější literatury k tématu.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 286
- Celková karma 17,06
- Průměrná čtenost 918x