Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Nakonec jsem zůstala sama, drahý – grófka uprostřed hrůz války a našich dějin

Jistě známe nejrůznější filmy z produkce Hollywoodu jako je anglický pacient, kde vystupují zdravotní sestry ve válce. U nás je málo známý příběh uherské grófky Ilony Andrassyové, která se stala ošetřovatelkou Velké války. 

Jistě známe nejrůznější filmy z produkce Hollywoodu jako je anglický pacient, kde vystupují zdravotní sestry ve válce. Mírné, pečující. U nás málo známý příběh uherské grófky Ilony Andrassyové, která se stala ošetřovatelkou v lazaretech Velké války, není hollywoodský, marně bychom hledali hrdiny, šťastné konce a dojemná úmrtí. Jen příběh statečné ženy v krvavém kolotoči našich společných dějin, který nám zanechala ve svém deníku (její slova kurzivou v textu).

Vše začínalo pokojně a zdálo se, že Ilona, hraběnka Andrassyová bude žít poklidný život vyhrazený šlechtickým ženám té doby. Rod grófů Andrassy byl velmi starý a patřil k vysoké aristokracii Rakouska-Uherska. Narodila se v roce 1886 na rodinném zámku v Trebišove (dnešní Slovenská republika), na zámku pobýval v době manévrů na Zemplíně  i císař František Josef, se sestrami potom vedla bohatý společenský život vedle svých rodičů hraběte Teodora a Eleonóry, rozené hraběnky Zichyové. Letní pobyty v Sedmihradsku na zámku v Dubrině, sezony plesů v paláci v Budapešti s výhledem na Dunaj, svět rodiny v Trebišove. Bystrá mladá žena, se zájmem o umění, politiku, malbu, hovořící několika jazyky. Na honu na lišku na Zemplínu se seznámila se svou životní láskou Pálem, hrabětem Esterházy. Svatba a život na manželově zámku v dolnouherské Pápě, cesty do Vídně a Budapešti, lov kamzíků v Alpách. V rodině jí vždy nazývali Iloncsi. Jednoho dne vše skončilo. Mobilisace. Manžel byl husarský nadporučík v záloze a je povolán na bojiště.

Je povolán do kasáren v Debrecíně. Vládne tam nadšení. Muži se dobrovolně hlásí na frontu. Paní hraběnka se prochází městem se svým známým poručíkem Szunyogou.

Potkávají muže s trikolorami. "Dobrý den, pane poručíku! Tak co? Zítra jdeme? Už na třech místech nás odmítli, ale my budeme chodit, dokud nás nevezmou, obyčejný hadr, zbabělec je chlap, který zůstane doma!"

Brzy přichází loučení s manželem. "O páté procházela 2. četa před hotelem. Stála jsem na balkoně, napůl jsem byla zakrytá obrovskou národní vlajkou……Ženy z oken shazovaly květiny na vojáky v zářících bleděmodrých uniformách se zlatými šňůrami a masy volaly „Eljén“, když Pál procházel se svojí formací pod okny, podíval se nahoru a zasalutoval. Tvář měl úplně vážnou a bledou – já jsem nebyla schopná ani mu zamávat."

Jako mnohé aristokratky naší země se i ona hlásí k Červenému kříži, prochází příslušným kursem a ošetřuje raněné v budapeštské nemocnici. Zřizuje nemocnice pro léčení raněných a domovy pro siroty v zámcích Esterházyů v Teszéri a Pápě. Rodina tedy dává vše do služeb bojujícího státu – životy i majetky. Pobývá i na zámku v Trebišove, kde se setkává s manželem, který je tam dočasně přidělen z fronty.

Na železniční stanici v Trebišove přijíždějí lazaretní vlaky, chodí tam pomáhat raněným, kterých je stále více a více. Vidí strašlivé věci.

"Vyšli jsme na stanici, kde uvízlo deset vlaků vezoucích raněné. Samí vyhladovělí vojáci, kteří tři či čtyři dny nejedli. Prosí u žen rolníků alespoň o trochu cukrové řepy. Viděla jsem hodně smutného od doby, kdy vypukla válka, ale nikdy nic takového jako dnes. Asi tři sta raněných a mnoho umírajících. Na kost vyhublé ruce chytají chleba, a tak ho žerou, že se skoro dusí. Byl mezi nimi i takový, co několik dní nepil vodu a hrdlo mu vyschlo tak, že už skoro nemohl mluvit. Sanitáři ze strachu z cholery jim nedávali pít....... Odporný zápach se šíří z vagónů. Pláč, chrapot. Nevěřila jsem tomu, že lidské oči mohou vyjádřit tolik bolesti, co jsem viděla. Jeden sikulský pěšák se stehny zcela rozdrcenými ležel na tvrdé posteli a zlomená kost z otevřené rány mu vyčuhovala z obvazu. Když jsem mu dala cigaretu propukl v pláč.…,řekl:“ jistě, takto to může vypadat v pekle. Co jsme udělali Pánu Bohu, že musíme takto trpět? Kdybych jen mohl, než umřu, vidět svůj domov, svojí rodinu“. Jeho tváří lomcuje bolest, když se ptá:“co myslíte, milostivá paní, uvidím ještě svoje děti?“. Sklonil svojí hlavu na moje rameno a vzlykal, i já jsem plakala, i když jsem viděla již dost hrozného…..Vedle něho ležel umírající přikrytý plachtou, odkryla jsme mu tvář, protože jsem viděla, že se ještě hýbe. Byl úplně modrý, jen jeho velké černé oči svítily……"

Na začátku roku 1915 přichází velká ofenzíva ruské imperiální armády v Karpatech, o které jsem psal v minulých blozích a Pál je opět povolán na frontu. 8.2.1915 odjíždí paní Ilona do Stropkova, blízko k frontě, aby byla blíže k milovanému manželovi. Aby tam mohla zůstat, protože ženám není dovolené být v oblasti vojenských operací, ošetřuje raněné. Situace je zde daleko horší než viděla v budapešťských nemocnicích.

"Přivezly velký transport raněných. Zjevuje se přede mnou hrozný obraz, skutečná jatka! Pěšáci 39. a 46. pluků šturmovali a Rusové odrazili jejich útok. Přijíždí vůz za vozem, na nich ranění a je jich tolik, že leží na sobě, sténají, pláčí, křičí. Ani peklo nemůže být horší. Už nemáme slámu a ukládáme raněné na holou zem. Doslova se čvachtáme v krvi. Boty, šaty máme nasáklé ještě teplou krví. Visící zlomené ruce, nohy, vytékající střeva. Jednomu vojákovi odtrhl granát spodní část tváře, zůstaly mu jen vytřeštěné oči. Další s prostřelenými plícemi se zmítá s chrapotem na zemi. Krk, ramena a hrudník má tak vypouklé od vzduchu jako by byly vycpané. Jsou úplně mladí, ještě děti! Čtyři hned na místě amputovali. Do hrozných roztrhaných ran lejeme jód, od toho nešťastníci tak řvou, jako zvířata. Na Anštaltu dnes umřelo 17 vojáků. Pracovala jsem kolem nich až do jedné po půlnoci. Napíšu jim vzkazy pro rodinu, příbuzné, jejich poslední přání. Umírajícímu držím ruku se slzami v očích a snažím se ho utěšovat, to je taková práce, kterou sanitáři nedělají. Nejsou k tomu potřebné medicínské znalosti, ale jen soucitné ženské srdce."

Ze Stropkova odjíždí do Košic, kde opět pracuje v nemocnicích. Díky svému vlivu a vážnosti rodiny se angažuje, aby mohly ženy pracovat jako ošetřovatelky i na frontě v polních nemocnicích a na převazištích. Působili tam dosud pouze muži sanitáři. Na frontě zjistila, že mnoho mužů umírá kvůli neodbornosti poskytnutí pomoci a nedostatečné prvotní péči. Nakonec uspěje, stává se vojákyní Červeného kříže, ale přichází rána osudu, ze které se již nikdy zcela nevzpamatuje.

26.6. 1915 padne její milovaný manžel Pál na východní frontě v Haliči u Laszky Dolna. Jako plukovní ordonanc neměl povinnost být v čele útoku, ale jako aristokrat cítil povinnost být v čele mužů od svého pluku, a tak vede útok husarů proti nepřátelským pozicím. Ale již dávno skončila doba válek jeho předků, vše se utopilo v strojové smrti, a tak padne smrtelně zraněn dvěma střelami, aniž by dosáhl zákopů protivníka, vedle něj zemřou další čtyři husaři. Paní Iloně píše dopis přítel a spolubojovník Pála, hrabě Béla Podmanický. Ona ho  čte v slzách a od té doby začne psát dopisy, které nikdy neodešle. Dopisy padlému manželovi bude psát až do konce svých dní.

Brzy je povolána na frontu, na italské bojiště. V dalším životě jí čeká mnoho strázní. Již se nikdy nevrátí doba před rokem 1914, ta zcela zanikne. O tom však jindy, můj milý a pozorný čtenáři a budu rád, pokud se vrátíš k slovům paní grófky navždy zakletým v jejím deníku.....

 

Dopisy a její deník se náhodou najdou ukryté v roce 1971 na bývalém zámku Iloncsi v Denesfa u Sarvaru ve zcela jiné době, kdy již dávno zanikl stát, který se pustil do své poslední války. Díky paní hraběnce, hlavně statečné ženě, nám zůstaly vzácné vzpomínky ženy na onu smutnou dobu a byly zpracovány historikem Lajosem Kovacsem v několika publikacích, zejména Minndenek Vége, v roce 2015. Výňatky byly zveřejněné v monografii Slovensko a prvá svetová vojna, KVH Beskydy, Humenné 2018.

 

 

 

 

Autor: Ladislav Kolačkovský | sobota 4.5.2019 22:52 | karma článku: 26,20 | přečteno: 725x
  • Další články autora

Ladislav Kolačkovský

Sv. Jana Nepomucký a bájný jednorožec s kanovníkem

U katedrály sv. Víta v Praze nalezneme zajímavou památku. Je to nejen připomínka sv. Jana Nepomuckého, ale i dávno zapomenutého kanovníka 18. století - sakristána Václava Křečinského.

13.4.2024 v 20:59 | Karma: 16,53 | Přečteno: 277x | Diskuse| Kultura

Ladislav Kolačkovský

Rokokový unikát na arcibiskupském paláci v Praze – erb arcibiskupa hraběte z Příchovic

Na severní straně poblíž hlavní brány Pražského hradu je Arcibiskupský palác, který byl vystavěn jako sídlo pražských arcibiskupů. Zdobí ho heraldicky a umělecky unikátní rokokový erb, který stojí za bližší prohlídku.

7.4.2024 v 17:04 | Karma: 16,51 | Přečteno: 178x | Diskuse| Kultura

Ladislav Kolačkovský

Poslední hrabě Silva – Tarouca – prostý služebník boží Vincenc z Průhonic

Rod Silva-Tarouca se proslavil na zámku Průhonice a Čechy pod Kosířem. Jako mecenáši umění a zakladatelé botanických zahrad a parků. Jaké však byly osudy posledních příslušníků tohoto rodu?

6.4.2024 v 21:30 | Karma: 19,61 | Přečteno: 268x | Diskuse| Kultura

Ladislav Kolačkovský

Rytíři Sacher-Masochové v Praze, c. a k. úředníci a milostné vášně

Na Olšanských hřbitovech je hrobka rytířů Krticzků von Jaden. A tam odpočívá i teta slavného Sachera-Masocha, díky němuž vzniklo slovo masochismus. Barbara von Sacher. O rodu rytířů Sacher-Masoch a Krticzků.

24.3.2024 v 19:47 | Karma: 19,79 | Přečteno: 527x | Diskuse| Kultura

Ladislav Kolačkovský

Dominikána není jen moře a Survivor – místokrálové a kapitáni Santa Dominga

Letošní soutěž Survivor probíhá v Dominikánské republice a jistě mnoho obyvatel naší země v létě zamíří do tamní turistické destinace. Kdysi to však byla součást místokrálovství Nové Španělsko a generální kapitanát.

23.3.2024 v 14:55 | Karma: 15,70 | Přečteno: 243x | Diskuse| Kultura

Ladislav Kolačkovský

Zapomenuté pražské sídlo orlických Schwarzenbergů

V Praze je městský dům, který zdobí schwarzenbergský erb, konkrétně orlické sekundogenitury. Jedná se o dům ve Spálené ulici č.p. 90. Kdysi pražské sídlo orlické větvě rodu, které dnes se Schwarzenbergy málokdo spojí.

17.3.2024 v 15:51 | Karma: 20,14 | Přečteno: 393x | Diskuse| Kultura

Ladislav Kolačkovský

Don Baltasar Marradas – zmizelé posmrtné stopy velkého generála

Don Baltasar Marradas y Vich byl říšský hrabě a rytíř Maltézského řádu, císařský polní maršál španělského původu. Ve své době byl slavný, ale po smrti stopy generála zcela mizí. Dodnes nevíme, kde vlastně spočinuly jeho ostatky.

16.3.2024 v 21:34 | Karma: 16,40 | Přečteno: 308x | Diskuse| Kultura

Ladislav Kolačkovský

Prof. Ferdinand Ďurčanský, profesor práv a šlechtic ve službách slovenského kříže

14. března 1939 vznikl Slovenský štát. Ve vládě válečné Slovenské republiky byl jeden z ministrů původem ze šlechtického rodu, který obdržel erb a nobilitaci od císaře Rudolfa II. Prof. Ferdinand Ďurčanský

16.3.2024 v 16:46 | Karma: 13,89 | Přečteno: 309x | Diskuse| Kultura

Ladislav Kolačkovský

Památka na vyhaslý rod Putz z Adlersthurnu - Kostel Nejsvětější Trojice v Praze

Kostel Nejsvětější Trojice ve Spálené ulici na Novém Městě v Praze je památkou na krátký život rodu Putz z Adlersthurnu, který rychle zazářil, aby ještě rychleji zhasl.

10.3.2024 v 17:53 | Karma: 13,26 | Přečteno: 220x | Diskuse| Kultura

Ladislav Kolačkovský

Záhadný erb v Martinickém paláci na Hradčanech

V Martinickém paláci na Hradčanském náměstí v Praze nalezneme záhadný erb rodu, který se nijak neprotíná s dějinami paláce ani Prahy. Proč tam tedy je a komu náleží? Literatura k tomu mlčí.

9.3.2024 v 21:32 | Karma: 17,12 | Přečteno: 321x | Diskuse| Kultura

Ladislav Kolačkovský

Švýcarský honorární vicekonzul z Ruzyně – Remigius von Bergamin

Na hřbitově Ruzyně spočívá rodina, jež se zcela vymyká venkovskému rázu hřbitůvku. Von Bergamin. Jedná se o rodinu honorárního vicekonzula Švýcarska v ČSR v době první republiky. Dosud literatuře neznámá fakta v článku.

3.3.2024 v 19:38 | Karma: 14,80 | Přečteno: 227x | Diskuse| Kultura

Ladislav Kolačkovský

Swéerts-Sporckové dávno vymřeli po meči i přeslici. Ať žije Stephan Swéerts-Sporck?

V posledních letech se na Kuksu občas objevuje pan Stephan Swéerts-Sporck z Rakouska. Ale rod Swéerts-Sporck vymřel po meči i přeslici již velmi dávno. Že by kmotřička smrt byla nepozorná?

2.3.2024 v 22:05 | Karma: 19,81 | Přečteno: 397x | Diskuse| Kultura

Ladislav Kolačkovský

Albínové a kanovníci na Hradčanském náměstí v Praze - erbovní památka

Tři krásné renesanční polychromované erby na domě Hradčanské nám. č.p. 58/14 připomínají kanovníky a pražské arcibiskupství v minulosti. Drobná památka, která rozhodně stojí za pohled zblízka.

25.2.2024 v 18:41 | Karma: 12,20 | Přečteno: 212x | Diskuse| Kultura

Ladislav Kolačkovský

Madame d’Ora, zapomenutá fotografka starého mocnářství

Období našeho císařství před Velkou válkou obvykle známe z kabinetních fotografií mužů. Kolem roku 1907 se objevuje ve Vídni ateliér, kde fotí žena. Jmenovala se Dora Philippine Kallmus, pseudonymem Madame d’Ora.

24.2.2024 v 22:01 | Karma: 20,65 | Přečteno: 308x | Diskuse| Kultura

Ladislav Kolačkovský

Byl herec Felix le Breux skutečně potomek francouzského šlechtice a hraběnky z Ploskovic?

V mediích se traduje, že své jméno měl po předkovi, šlechtici, který utekl z Francie do Čech za Francouzské revoluce a oženil se s hraběnkou z Ploskovic. Toto se opakuje v různých variantách. Co odkrývají matriky? Co je pravdou?

11.2.2024 v 14:22 | Karma: 25,79 | Přečteno: 675x | Diskuse| Kultura

Ladislav Kolačkovský

Na bohnickém hřbitově „bláznů“ nikdo nestraší. Straší zde pouze lidská lhostejnost

Ve světle dochovaných archivních pramenů bohnický hřbitov "bláznů" není strašidelný kvůli duším zemřelých, ale mírou lidské lhostejnosti, která hřbitov v minulosti potkala. Podívejme se na osudy některých zesnulých nemocných.

10.2.2024 v 19:41 | Karma: 21,09 | Přečteno: 491x | Diskuse| Kultura

Ladislav Kolačkovský

Schodiště k nesmrtelnosti – sláva světců a opatů v kamenných erbech Strahova

Skromnější vstup do Strahova býval od 16. století od Pohořelce skrze dům „U zlatého stromu“, čp 147. Vede zde dnes velmi romantické schodiště pod asi nejkrásnější erbovní památkou Pohořelce. Vstupte, milí čtenáři.

4.2.2024 v 15:07 | Karma: 14,81 | Přečteno: 245x | Diskuse| Kultura

Ladislav Kolačkovský

Pamětní kříž císaře Karla – dějiny se píší dál…

Po roce 1918 dochází jen vzácně k založení nových habsburských dynastických vyznamenání. Takovým je Pamětní kříž císaře Karla (Kaiser-Karl-Gedenkkreuz). Dnes již faleristická vzácnost, protože byl udělen v počtu pouhých 12 kusů.

2.2.2024 v 21:26 | Karma: 15,13 | Přečteno: 289x | Diskuse| Kultura

Ladislav Kolačkovský

Příbuzní milostného svůdce Giacoma Casanovy ze Starého Města

Málokdo u nás a ve světě asi nikdy neslyšel jméno Giacomo Casanova. Jméno značící dobrodružství, veselou lásku téměř bez hranic. Podívejme se dnes na vzdálené pražské staroměstské příbuzné známého milovníka. Málokdo o nich slyšel.

28.1.2024 v 19:07 | Karma: 17,54 | Přečteno: 314x | Diskuse| Kultura

Ladislav Kolačkovský

Hrabě Trauttmansdorff v Bukovci a hrabě Castropola v Deštném ve světle archivů a matrik

Po Bílé hoře u nás proběhlo několik konfiskačních a emigračních vln. Zároveň v 17. století docházelo i k imigraci cizinců do různých částí království. Vracím se ke staršímu článku ve světle nejnovější literatury k tématu.

23.1.2024 v 8:18 | Karma: 10,37 | Přečteno: 235x | Kultura
  • Počet článků 286
  • Celková karma 17,06
  • Průměrná čtenost 918x
Vážení čtenáři, děkuji, že jste navštívili mé články. Přináším méně známé nebo i zapomenuté příběhy zejména z našich dějin. Vždy však podložené prameny a literaturou. Jsem také autorem historické publikace V lesku erbů. 

Seznam rubrik