Žluté vesty pod prapory povstalců „Za Boha a Krále“

Název to může být provokativní, ale symbolika vlajek na demonstracích odkazuje do daleké minulosti Francie. A nikoliv náhodou k Bretani a Normandii, potažmo i royalistickým povstáním 18. století.

Žluté vesty, pojem, který je běžně užíván ve Francii pro všeobecné protestní hnutí po celé Francii. Nechme nyní stranou cíle a politologické i sociální úvahy nad tímto bezesporu nesmírně zajímavým hnutím, které je tolik podobné, ale zároveň tolik odlišné od protestů, na které bývají Francouzi zvyklí.  

Pozorní diváci obrazových medií nebo lidé, kteří sledují manifestace přímo v ulicích, si jistě museli povšimnout kromě běžných vlajek odborových svazů CGT a francouzských vlajek, často záplavy vlajek s černobílými pruhy a heraldickým hermelínem v rohu. Někde je jich více než vlajek v barvách republiky. Občas lze zahlédnout vlajky se symbolikou rudého srdce s křížem v záblescích plamenů na ulicích.

Tyto vlajky vnášejí na demonstrace žlutých vest velmi hluboké historické odkazy sahající hluboko do 17. století a vyprávějí příběhy revolt, v něčem podobných dnešním. Demonstrující je beze sporu používají vědomě, aby ukázali vládě, že současné protesty nevznikly ze dne na den, je to zvednutý prst pro ty, kteří umějí číst symboly. Prapor s černobílými pruhy je vlajkou Bretaně. Je vlajkou regionu a symbolem Bretonců.

A proč je na demonstracích? V Bretani mj. totiž již několik let působí hnutí „červených čepic“ (Bonnets rouges), které protestuje proti zvyšování mýta na tamních dálnicích, protože se tím prodražují zemědělské produkty místních sedláků. Obecně i proti fiskální a pracovněprávní politice Paříže. Bretaň má v sobě zabudované velmi silné povědomí určité nezávislosti na Francii. Region jako bretaňské vévodství bylo územím mezi Anglií a Francií a udržel si nezávislost až do 16. století. Ale i poté měl jako vévodství až do francouzské revoluce vlastní stavovské shromáždění a značnou nezávislost ve fiskální politice. Právě zde za panování Ludvíka XIV. vypuklo velké povstání roku 1675 (Révolte des Bonnets rouges), když se pokusil uvalit na region nové daně. Panovník vedl mnohé války a zcela vyčerpal fiskál, právě za Ludvíka započaly procesy, nedostatečně neřešené jeho následovníky, které vedly až k pádu monarchie v roce 1789. Povstalci za Ludvíka XIV. používali jako symbol červené čapky, ty samé převzali dnešní protestující v Bretani jako odkaz ke svým předkům, kteří také bojovali proti politice centra státu, tehdy krále.

Ne náhodou také právě zde, v Bretani, vypuklo roku 1794 velké royalistické povstání proti vládě republikánů (jakobínů) a trvalo až do roku 1800. nazývá se „chouanerie“, povstání bylo vojensky podporované Angličany. Zemřeli tehdy tisíce lidí v ohni občanské války. Roku 1793 vypuklo povstání i ve Vendéé a trvalo do roku 1796. Válka to byla nesmírně krutá a krvavá, odhaduje se, že zemřelo více než 250.000 lidí. Rozsáhlé oblasti Normandie a Bretaně byly zcela v troskách. Trestné výpravy pod vedením poslanců Konventu nemilosrdně vypalovaly celé vesnice (nazývané „pekelné výpravy“) a lidé byli masově popravování (topení v Nantes).

Celá problematika byla ve francouzské historiografii tabuizovaná a podrobnější výzkum byl veden až v 80. letech 20. století. Dodnes je téma velmi citlivé. Mnozí čtenáři si budou jistě pamatovat na film s panem Belmondem, Manželé z roku II (1971) s půvabnou hudbou pana Legranda. Tato veselohra někdy nebývale trefně ilustruje právě chouanské  royalistické povstalce a vzrušenou atmosféru ve Vendeé té doby. A proč hovořím o těchto povstáních? Protože, vážení a milí čtenáři, jejich symbolem bylo rudé srdce s křížkem doprovázené heslem „Pour Dieu et Pour le Roy“, i tyto symboly můžeme nalézt na demonstracích.

Jistě žluté vesty neplánují svržení republiky a ustavení krále, ale ta symbolika vyjadřuje vzdor vůči politice tzv. 5. republiky a touhu po změně (jistě to není jediný možný výklad). Vedle žlutých vest je symbolika Bretaně velmi viditelná. Ještě více je to patrné na sociálních sítích, kde lze spatřit i obrazy bývalých vůdců royalistů. Čili je přebíraná a používají ji i lidé hlásící se k žlutým vestám, ale nepocházející z Bretaně.

Tolik tedy krátký exkurs na manifestace žlutých vest. Symbolika používaná hnutím je velmi komplexní (a je značně barvitější než jen to, co jsem uvedl) a je velmi užitečné ji dešifrovat, protože nám  poukáže ke skutečnosti, že žluté vesty nejsou něčím, co se objevilo před měsícem v Paříži, ale podhoubí vyrůstá z daleko hlubších kořenů.