Co má společného zavraždění Mikuláše II. a Praha? K smutnému výročí.

Připomínáme si 100 let krvavého konce rodiny ruského panovníka Mikuláše II. a jeho věrných. Událost, která byla předzvěstí milionů dalších mrtvých. Vážený čtenář se jistě ptá, proč ten nadpis, a proč Praha? 

V nočních hodinách (16.7.1918 - 17.7.1918) násilně vyhasly životy členů vznešené rodiny bývalého imperátora Ruské říše Jejich imperátorských veličenstev Mikuláše II. Alexandroviče Romanova, jeho choti Alexandry Fjodorovny, rozené princezny Hessen und bei Rhein, následníka careviče a velkoknížete Alexeje Nikolajeviče, velkokněžen Olgy Nikolajevny, Taťjany Nikolajevny, Anastázie Nikolajevny, Marie Nikolajevny.  Dále pak zemřeli stejnou smrtí i jejich věrní – dvorní lékař Jevgenij Sergejevič Botkin, dvorní kuchař Ivan Michajlovič Charitonov, komorná panovnice Anna Stěpanovna Demidova, komorník panovníka Alexej Jegorovič Trups.

Všichni v tu strašnou noc zemřeli zastřelením a ubitím bajonety rukou vrahů ve sklepení tzv. Ipaťjevova domu na Vozněsenské hůrce v Jekaťerinburgu z příkazu Uralského sovětu dělnických, rolnických a vojenských poslanců. Dům byl zbořen v roce 1977 a dnes je zde chrám Všech svatých na krvi (2003), který připomíná mučednickou smrt panovnické rodiny a jejich věrných a celé hekatomby následné občanské války.  

Rád bych připomněl tuto smutnou a tragickou událost a její zprostředkované propojení s naší zemí. Kromě toho, že po dočasném dobytí Jekaťerinburgu vojskem východní skupiny ČS legií v červenci 1918, se dům stal generálním štábem velitele skupiny Radola Gajdy, tak bývalý majitel domu ing. Nikolaj Nikolajevič Ipaťjev  emigroval do Českoskoslovenska, kde také zemřel.

Ing. Nikolaj Nikolajevič Ipaťjev byl synem architekta Nikolaje Alexejeviče a narodil se v roce 1869 v Moskevské gubernii. Vystudoval 3. imperátorskou kadetskou kolej Nikolajevského učiliště inženýrských vojsk a Nikolajevskou vojenskou akademii inženýrských vojsk. Školy opustil s hodností podporučíka inženýrských vojsk. Stal se z něj vynikající specialista inženýrských staveb – železnic. Prováděl plánování a realizaci stavby železnic v Permské gubernii za velmi náročných terénních podmínek. Byl považován za mimořádně schopného, čestného muže a odborníka na svém místě. Vojenskou službu ukončil v hodnosti štábního kapitána. V roce 1908 zakoupil dům v Jekatěrinburgu (palácová stavba postavená v 19. století), kde žil spokojeným rodinným životem. Věnoval se přednáškové činnosti, založil stavební firmu a podílel se na železničních projektech. Události roku 1917 mu jako milionům jiných zcela změnily život. Koncem roku 1917, po ovládnutí Jekaťerinburgu bolševiky, mu byl dočasně zabrán jeho dům za účelem věznění a následného zavraždění imperátorské rodiny. 22.7.1918 mu byl dům vrácen a předány klíče. Přirozeně se do domu již nikdy nevrátil a dal jej k dispozici Radolu Gajdovi za účelem zřízení generálního štábu. Za doby vlády admirála Kolčaka byl poslancem městské dumy a členem odborných výborů, členem česko-ruské obchodní komory a věnoval se přednáškové činnosti na báňském institutu. Po definitivním pádu „bílého hnutí“ na území východního Ruska prchá do emigrace, nejdříve do Japonska a následně nachází útočiště v Praze, a to roku 1921. Zde pracuje v česko-ruské pojišťovací společnosti, opětovně pořádá odborné přednášky. Umírá 20.4.1938 a je pochován v krásném pravoslavném Chrámu Zesnutí přesvaté Bohorodice na Olšanském hřbitově v Praze. Jeho tělo spočívá v kryptě sv. Sofie vedle mj. našeho předsedy vlády Karla Kramáře a jeho choti Naděždy a jiných významných osobností tehdejšího prostředí ruské emigrace v Praze, kteří kdysi mnoho znamenaly. 

Tolik k smutnému výročí a připomenutí méně známého propojení tragické smrti Mikuláše II. s Prahou prostřednictvím pana Ing. Ipaťjeva.

Poznámka: O zavraždění imperátorské rodiny si lze mnoho přečíst a nemá smysl to nyní opakovat na blogu, ale je třeba věnovat kritickou pozornost české wikipedii, kam povedou kroky mnohých čtenářů, neboť obsahuje mnoho nepodložených tvrzení na úrovni spekulací, které dosud nebyly pramenně podloženy.