Minule jsme provázeli infanteristu IR Nr. 25 Alexandra Kiseľa zákopy Haliče, nyní se přeneseme ve fotografiích na italské bojiště.
Alexander Kiseľ byl v roce 1917 přesunut i se svým plukem z Haliče na italské bojiště, přímo do vřavy Sočských bitev. Roky 1917 a 1918 představovaly pro císařskou armádu největší ztráty (pouze za tyto dva roky padlo 84663 vojáků, 1.452.585 bylo zraněno či byli nemocní), které byly skutečně velmi vysoké a znamenaly podstatný úbytek mužské populace Rakouska-Uherska.
Alexander opět fotí, co vidí kolem. Tentokrát se dochovaly fotografie z míst za přední linií. Prvosledové jednotky byly pravidelně obměňovány, aby si odpočinuly od těžkých bojů v náročném horském terénu. A tak vidíme zdání normálního života nedaleko přední linie. Muži slavili Velikonoce, odpočívali, dokonce uspořádali závody v běhu. Ti šťastnější se dočkali řádné dovolené v zázemí. Některé čekal lazaret, některé chladný skalní hrob..........
V Itálii vidíme na límci Alexandera odznak „pionier“ (Truppenpionierabzeichen). Stal se součástí pioniertruppe, tj. jednotky ženistů/inženýrů, která zejména řídila stavby opevněných pozic, mosty atp. Na fotografiích tedy vidíme i zničené opevněné pozice 25. pluku na frontě.
Podívejme se nyní do doby před sto lety, kdy Alpy nebyly místem veselého lyžování, ale místem kruté války a neštěstí i bolesti statisíců mužů bez ohledu na barvu uniformy.