Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Čechům v americké občanské válce modrá slušela

V posledních týdnech se i v našich zemích rozproudila debata o vlajkách Konfederace a sochách na dalekém americkém Jihu. Čeští krajané měli tehdy v občanské válce jasno. Modrá byla blízká jejich srdci.

Domnívám se, že u nás je skoro neznámá účast českých emigrantů - krajanů v americké občanské válce. Drtivá většina z nich navlékla uniformu Unie, a to převážně dobrovolně, protože jim byli blízké hodnoty severu.

V článku jsou použity fotografie s laskavým svolením České asociace americké občanské války (CACWA - Czech American Civil War Association) a pana prezidenta CACWA Pavla Svobody www.cacwa.cz 

Češi odcházeli do USA již v 19. století, kde hledali lepší živobytí, někdy měli i toulavé boty, někdy i z důvodů politických,  ale snad všichni se setkali v daleké zemi za oceánem s jinými výzvami a jinou společností než znali v rakouském císařství 1. poloviny 19. století. Zanechali za sebou přísně oddělenou stavovskou společnost, ještě stále se rodící občanská práva a svobody, která byla postupně oktrojována a nalezli tavící kotel tehdejší americké společnosti, který byl zcela jiný. Většina přišla na sever, menšina na agrární jih. Pro Čechy, či Čechoslovany jak se často nazývali, bylo tamní hospodářství založené na otrocké práci a společenský systém jihu, velmi cizí a rozhodně nevzbuzovalo sympatie. Vždyť v císařství bylo dávno zrušeno nevolnictví, robota, nakonec i poddanství a vlastnění člověka člověkem byla věc již neznámá.

Podle oficiálních statistických údajů se těsně před vypuknutím války Severu proti Jihu a ještě i v jejím průběhu v letech 1850 až 1868 vystěhovalo z tehdejšího Rakouska-Uherska celkem 57 726 osob, z toho 43 645 pocházelo z českých zemí.

Po vypuknutí krvavého konfliktu tak v Chicago vzniká Slovanská setnina, která byla vůbec první jednotkou českých dobrovolníků vyslanou na frontu. Prezident Lincoln také vydal souhlas k tomu, aby se Slovanská setnina z Chicaga přejmenovala na Lincoln Riflemen of Slavonic Origin, která byla do frontové linie nasazena 21. 4. 1861, brzy se však rozpadá. O tom, s jakým zápalem vstupovali Čechoameričané pod Lincolnův bojový prapor, jistě nejlépe svědčí vzpomínka Jana Toupelita. Tento voják jezdeckého pluku, jenž pocházel z jihočeského Tábora a do Ameriky připlul jako osmnáctiletý v roce 1854, o svém vstupu do vojska Unie vyprávěl:

 “Když vypukla občanská válka, byl jsem zaměstnán v Madisonu ve státě Illinois u farmáře jménem Black. Oba jeho synové již dříve byli k vojsku přistoupili. Jednoho večera pravím k svému zaměstnavateli: Dnes posledně spolu večeříme. On žádá vysvětlení, načež já mu sdělil, že chci bojovat pro svoji novou vlast. Black odpověděl: Nebudu vám zabraňovat, mám dva syny, které jsem již vlasti obětoval – jděte i vy, buďte udatným a vlast vám bude vděčna. Dříve ale musíme spolu učiniti pořádnost. Dobíral jsem tedy ještě 275 dolarů a když jsem odcházel, zavolal mne můj zaměstnavatel do stáje, řka: Vyberte si toho nejlepšího koně. Učinil jsem tak a odejel do Saint Louis, kde přihlásil jsem se k 2. pluku illinoiskému na 3 roky.”

Čechy tak najdeme roztroušené po mnoha různých jednotkách z řady států Unie. Nejpočetnější skupina (přinejmenším 36 mužů) bojovala v řadách 26. wisconsinského dobrovolnického pluku pěchoty, další pak najdeme například v 22. iowském, 4. missourském a jiných regimentech. O jejich válečné zkušenosti máme hodně dokladů především z krajanských novin, jež v USA vycházely už od roku 1860, a do kterých čeští vojáci posílali dopisy o sobě a svých spolubojovnících.

Češi se také zasloužili o konečné vítězství Unie v strašlivé gettysburské bitvě. Jeden z nich, domažlický rodák Josef Paidr z 26. wisconsinského pluku, vylíčil poslední den této bitvy takto:  “Dne 3. července bylo nám posláno 160 děl z Washingtonu a Baltimore a tato umístěna jsou na Cemetery Hill. Když tyto nástroje započaly svoji hudbu, neviděli jsme pro hustý dým ani slunce a půda se nám třásla pod nohama. V ten den od naší setniny ztratili jsme veškeré důstojnictvo. Vím, že zde od jiných pluků mnoho Čechů padlo, avšak jejich jména si nepamatuji.” 

Ale stalo se, že i když se jednalo o vítěznou bitvu, přesto do zajetí padli také vojáci Unie a to i ti, kteří byli českého původu. Jedním z nich byl Josef Rozsíval. Jiný Čechoameričan se vyznamenal jako praporečník. Byl těžce raněn a zůstal ležet na bojišti. Když viděl, že kolem něho postupují Jižané, dokázal s vynaložením všech sil ještě strhnout prapor ze žerdě a schovat jej pod kabátem. Po bitvě, když ho odnesli do polního lazaretu, měl jedinou starost, aby se prapor pluku dostal zpět do rukou jeho velitele.

Dopisy popisují mnoho a mnoho o účasti Čechů v této zlé válce. Prošli snad všemi bitvami, a účastnili se i dobytí města Savannah, poslední významné bašty jižanů. Češi byli na svojí účast ve válce hrdí a byli oceňováni svými veliteli. Nechme promluvit vojáka Unie Jana Klímu:
 

“Naší setnině velel z počátku John San Francisco, který však v Cedar Creek byl raněn a musel být ze služby propuštěn. On byl k nám Čechům velice laskavý a říkal, že jest na nás hrdý. S velikou oblibou naslouchal, když jsme v táboře české písně pěli, zejména ´Hej Slované´ a ´Kde domov můj?´ San Francisco často říkával: ´Moji čeští hoši (Bohemian Boys) jsou ti nejlepší vojíni. Jsou statní, zdraví a spořádaní.´ Když dne 22. a 23. září roku 1866 měl náš pluk sjezd, jakmile bodrý San Francisco vystoupil na nádraží z vlaku, první jeho otázka byla po českých vojínech.”

A co Jih? I tam byli Češi, ale dostali se do nezáviděníhodné situace, žili uprostřed jižanské společnosti, která zcela propadla válečné propagandě jižanských politiků. Pokud bojovali, tak neochotně a z donucení.  Nechme opět promluvit našeho krajana. Vypráví o tom Jan Kroulík, jenž s rodiči přijel do Texasu v roce 1855. Usadili se s rodinou Skřivánků z moravských Želechovic a ještě s dalšími krajany na farmě v okrese Washington:

”My, Čechoslované, zde usazení, cítili jsme se stranou severní a nevěřili jsme, že budeme k službě vojenské nuceni,” uvádí Jan Kroulík.  “Jednoho dne však zaslechl jsem, že Jihané chytají schopné muže a násilím je donucují k službě a záhy na to spatřil jsem tlupu jezdců cválati k mému stavení. Schoval jsem se v lese sedm dní, neb jsem nechtěl zvednouti zbraně proti Unii, ale když oni stále přicházeli a moji matku ustavičně znepokojovali, odhodlal jsem se posléze přistoupiti k vojsku a vřaděn jsem byl do pluku Texas Wolt´s Legion, k setnině D. Při setnině této bylo patnáct Čechů, při celém pluku dvacet tři. Vydali jsme se na dlouhý a strastiplný pochod. První večer jsme ulehli, ale nespali,  neboť čtyři naši krajané pomýšleli na útěk a čekali na příležitou chvíli. Byli to bratři Lešikarové, Karel a Vincenc, (synové známého vlastence J. K. Lešikara) a dva bratři Votypkové. Podařilo se jim v noci prchnouti a ač tlupa jezdců byla za nimi vyslána, čeští uprchlíci jako když zmizí z povrchu země, nebyli k nalezení.” Samozřejmě i krajané v armádě Konfederace zaslouží úctu. Život si často nevybírá dle našich přání a tužeb.

Tolik pouze krátce k nesmírně zajímavé epizodě našich dějin. V české odborné literatuře není mnoho prací o této tématice (na konci předkládám zdroje, odkud jsem čerpal), ale stojí za přečtení, zvláště pak dopisy krajanů o strašlivých událostech těch let, podrobnosti o bitvách a smrti, těžkých pochodech.

Srdce našich krajanů tehdy tlouklo pro Unii a modrokabátníky se stávali někdy až s dojemným nadšením. Nezapomínejme na ně.

BROŽ, Ivan. Hvězdy proti hvězdám : Americká občanská válka 1861-1865. [s.l.] : Epocha, 2009

Dolínek, Vladimír , Účast Čechů v americké občanské válce. Dolínek, Vladimír. Historie a vojenství. Časopis Historického ústavu Československé armády. 40, č. 4, (1991,) s. 3-17

Množství dostupné literatury je uvedeno na www.cacwa.cz

 

 

 

 

 

 

Autor: Ladislav Kolačkovský | čtvrtek 24.8.2017 10:32 | karma článku: 23,49 | přečteno: 1339x
  • Další články autora

Ladislav Kolačkovský

Sv. Jana Nepomucký a bájný jednorožec s kanovníkem

U katedrály sv. Víta v Praze nalezneme zajímavou památku. Je to nejen připomínka sv. Jana Nepomuckého, ale i dávno zapomenutého kanovníka 18. století - sakristána Václava Křečinského.

13.4.2024 v 20:59 | Karma: 16,54 | Přečteno: 279x | Diskuse| Kultura

Ladislav Kolačkovský

Rokokový unikát na arcibiskupském paláci v Praze – erb arcibiskupa hraběte z Příchovic

Na severní straně poblíž hlavní brány Pražského hradu je Arcibiskupský palác, který byl vystavěn jako sídlo pražských arcibiskupů. Zdobí ho heraldicky a umělecky unikátní rokokový erb, který stojí za bližší prohlídku.

7.4.2024 v 17:04 | Karma: 16,53 | Přečteno: 181x | Diskuse| Kultura

Ladislav Kolačkovský

Poslední hrabě Silva – Tarouca – prostý služebník boží Vincenc z Průhonic

Rod Silva-Tarouca se proslavil na zámku Průhonice a Čechy pod Kosířem. Jako mecenáši umění a zakladatelé botanických zahrad a parků. Jaké však byly osudy posledních příslušníků tohoto rodu?

6.4.2024 v 21:30 | Karma: 19,62 | Přečteno: 270x | Diskuse| Kultura

Ladislav Kolačkovský

Rytíři Sacher-Masochové v Praze, c. a k. úředníci a milostné vášně

Na Olšanských hřbitovech je hrobka rytířů Krticzků von Jaden. A tam odpočívá i teta slavného Sachera-Masocha, díky němuž vzniklo slovo masochismus. Barbara von Sacher. O rodu rytířů Sacher-Masoch a Krticzků.

24.3.2024 v 19:47 | Karma: 19,79 | Přečteno: 528x | Diskuse| Kultura

Ladislav Kolačkovský

Dominikána není jen moře a Survivor – místokrálové a kapitáni Santa Dominga

Letošní soutěž Survivor probíhá v Dominikánské republice a jistě mnoho obyvatel naší země v létě zamíří do tamní turistické destinace. Kdysi to však byla součást místokrálovství Nové Španělsko a generální kapitanát.

23.3.2024 v 14:55 | Karma: 15,70 | Přečteno: 244x | Diskuse| Kultura

Ladislav Kolačkovský

Zapomenuté pražské sídlo orlických Schwarzenbergů

V Praze je městský dům, který zdobí schwarzenbergský erb, konkrétně orlické sekundogenitury. Jedná se o dům ve Spálené ulici č.p. 90. Kdysi pražské sídlo orlické větvě rodu, které dnes se Schwarzenbergy málokdo spojí.

17.3.2024 v 15:51 | Karma: 20,14 | Přečteno: 394x | Diskuse| Kultura

Ladislav Kolačkovský

Don Baltasar Marradas – zmizelé posmrtné stopy velkého generála

Don Baltasar Marradas y Vich byl říšský hrabě a rytíř Maltézského řádu, císařský polní maršál španělského původu. Ve své době byl slavný, ale po smrti stopy generála zcela mizí. Dodnes nevíme, kde vlastně spočinuly jeho ostatky.

16.3.2024 v 21:34 | Karma: 16,41 | Přečteno: 310x | Diskuse| Kultura

Ladislav Kolačkovský

Prof. Ferdinand Ďurčanský, profesor práv a šlechtic ve službách slovenského kříže

14. března 1939 vznikl Slovenský štát. Ve vládě válečné Slovenské republiky byl jeden z ministrů původem ze šlechtického rodu, který obdržel erb a nobilitaci od císaře Rudolfa II. Prof. Ferdinand Ďurčanský

16.3.2024 v 16:46 | Karma: 13,90 | Přečteno: 311x | Diskuse| Kultura

Ladislav Kolačkovský

Památka na vyhaslý rod Putz z Adlersthurnu - Kostel Nejsvětější Trojice v Praze

Kostel Nejsvětější Trojice ve Spálené ulici na Novém Městě v Praze je památkou na krátký život rodu Putz z Adlersthurnu, který rychle zazářil, aby ještě rychleji zhasl.

10.3.2024 v 17:53 | Karma: 13,26 | Přečteno: 221x | Diskuse| Kultura

Ladislav Kolačkovský

Záhadný erb v Martinickém paláci na Hradčanech

V Martinickém paláci na Hradčanském náměstí v Praze nalezneme záhadný erb rodu, který se nijak neprotíná s dějinami paláce ani Prahy. Proč tam tedy je a komu náleží? Literatura k tomu mlčí.

9.3.2024 v 21:32 | Karma: 17,13 | Přečteno: 324x | Diskuse| Kultura

Ladislav Kolačkovský

Švýcarský honorární vicekonzul z Ruzyně – Remigius von Bergamin

Na hřbitově Ruzyně spočívá rodina, jež se zcela vymyká venkovskému rázu hřbitůvku. Von Bergamin. Jedná se o rodinu honorárního vicekonzula Švýcarska v ČSR v době první republiky. Dosud literatuře neznámá fakta v článku.

3.3.2024 v 19:38 | Karma: 14,80 | Přečteno: 229x | Diskuse| Kultura

Ladislav Kolačkovský

Swéerts-Sporckové dávno vymřeli po meči i přeslici. Ať žije Stephan Swéerts-Sporck?

V posledních letech se na Kuksu občas objevuje pan Stephan Swéerts-Sporck z Rakouska. Ale rod Swéerts-Sporck vymřel po meči i přeslici již velmi dávno. Že by kmotřička smrt byla nepozorná?

2.3.2024 v 22:05 | Karma: 19,81 | Přečteno: 400x | Diskuse| Kultura

Ladislav Kolačkovský

Albínové a kanovníci na Hradčanském náměstí v Praze - erbovní památka

Tři krásné renesanční polychromované erby na domě Hradčanské nám. č.p. 58/14 připomínají kanovníky a pražské arcibiskupství v minulosti. Drobná památka, která rozhodně stojí za pohled zblízka.

25.2.2024 v 18:41 | Karma: 12,20 | Přečteno: 214x | Diskuse| Kultura

Ladislav Kolačkovský

Madame d’Ora, zapomenutá fotografka starého mocnářství

Období našeho císařství před Velkou válkou obvykle známe z kabinetních fotografií mužů. Kolem roku 1907 se objevuje ve Vídni ateliér, kde fotí žena. Jmenovala se Dora Philippine Kallmus, pseudonymem Madame d’Ora.

24.2.2024 v 22:01 | Karma: 20,65 | Přečteno: 309x | Diskuse| Kultura

Ladislav Kolačkovský

Byl herec Felix le Breux skutečně potomek francouzského šlechtice a hraběnky z Ploskovic?

V mediích se traduje, že své jméno měl po předkovi, šlechtici, který utekl z Francie do Čech za Francouzské revoluce a oženil se s hraběnkou z Ploskovic. Toto se opakuje v různých variantách. Co odkrývají matriky? Co je pravdou?

11.2.2024 v 14:22 | Karma: 25,80 | Přečteno: 677x | Diskuse| Kultura

Ladislav Kolačkovský

Na bohnickém hřbitově „bláznů“ nikdo nestraší. Straší zde pouze lidská lhostejnost

Ve světle dochovaných archivních pramenů bohnický hřbitov "bláznů" není strašidelný kvůli duším zemřelých, ale mírou lidské lhostejnosti, která hřbitov v minulosti potkala. Podívejme se na osudy některých zesnulých nemocných.

10.2.2024 v 19:41 | Karma: 21,09 | Přečteno: 493x | Diskuse| Kultura

Ladislav Kolačkovský

Schodiště k nesmrtelnosti – sláva světců a opatů v kamenných erbech Strahova

Skromnější vstup do Strahova býval od 16. století od Pohořelce skrze dům „U zlatého stromu“, čp 147. Vede zde dnes velmi romantické schodiště pod asi nejkrásnější erbovní památkou Pohořelce. Vstupte, milí čtenáři.

4.2.2024 v 15:07 | Karma: 14,81 | Přečteno: 246x | Diskuse| Kultura

Ladislav Kolačkovský

Pamětní kříž císaře Karla – dějiny se píší dál…

Po roce 1918 dochází jen vzácně k založení nových habsburských dynastických vyznamenání. Takovým je Pamětní kříž císaře Karla (Kaiser-Karl-Gedenkkreuz). Dnes již faleristická vzácnost, protože byl udělen v počtu pouhých 12 kusů.

2.2.2024 v 21:26 | Karma: 15,14 | Přečteno: 290x | Diskuse| Kultura

Ladislav Kolačkovský

Příbuzní milostného svůdce Giacoma Casanovy ze Starého Města

Málokdo u nás a ve světě asi nikdy neslyšel jméno Giacomo Casanova. Jméno značící dobrodružství, veselou lásku téměř bez hranic. Podívejme se dnes na vzdálené pražské staroměstské příbuzné známého milovníka. Málokdo o nich slyšel.

28.1.2024 v 19:07 | Karma: 17,55 | Přečteno: 316x | Diskuse| Kultura

Ladislav Kolačkovský

Hrabě Trauttmansdorff v Bukovci a hrabě Castropola v Deštném ve světle archivů a matrik

Po Bílé hoře u nás proběhlo několik konfiskačních a emigračních vln. Zároveň v 17. století docházelo i k imigraci cizinců do různých částí království. Vracím se ke staršímu článku ve světle nejnovější literatury k tématu.

23.1.2024 v 8:18 | Karma: 10,37 | Přečteno: 235x | Kultura
  • Počet článků 286
  • Celková karma 17,06
  • Průměrná čtenost 918x
Vážení čtenáři, děkuji, že jste navštívili mé články. Přináším méně známé nebo i zapomenuté příběhy zejména z našich dějin. Vždy však podložené prameny a literaturou. Jsem také autorem historické publikace V lesku erbů. 

Seznam rubrik