Rád bych se se čtenáři podělil o tři kabinetky – fotografie z doby První světové války, kde jedna z nich je naprosto unikátní. Fota mi byla laskavě poskytnuta ze soukromé sbírky vojenských kabinetek p. Ivana Ivera Chudého ze SR.
Domnívám se, že jedna z nich je skutečně velmi vzácná a ojedinělá. Zobrazuje totiž katolického duchovního řádu Křížovníků s červenou hvězdou v hodnosti feldkuráta. Je zachycen 21.11. 1916 spolu s dalším vojínem ve velmi poklidné scenerii krmení zvířete, možná kdesi u polního lazaretu (feldspital - nápis na plachtě vozu). Duchovní byli standartní součástí personálu polních i rezervních špitálů. Je ustrojen běžně jako vojenský duchovní v poli, ale nad levou náprsní kapsou saka má insignii řádu Křížovníků s červenou hvězdou, která je velmi dobře patrná. Křížovníci se v císařství (i později až do dnešních dnů) zabývali zejména duchovní péčí ve svých farnostech, vzhledem k velmi rozsáhlému majetku jsme mohli Křížovníky potkat stejně v Praze jako ve Vídni, ve velkých městech i na venkově. Z rytířských řádů starého císařství na našem území se věnovali péči o zraněné Maltézští rytíři (mj. české velkopřevorství), kteří provozovali lazaretní vlaky na své náklady a několik vojenských nemocnic. Nicméně s dokumentárním dokladem Křížovníka s červenou hvězdou na bojišti se setkávám poprvé.
Druhá fotografie zachycuje tak zvláštně dojemný okamžik (?v upomínku na dovolenou s Rudolfem v Znojmě 12/X 1916)? zachycující (zleva) vojenského duchovního v polním stejnokroji (polní képi, mantel, v hodnosti feldkurat), dámu v doznívajícím secesním oděvu, dragouna v hodnosti wachtmeister (strážmistr). Oba muži mají polní stejnokroje, patrně jsou na dovolené z fronty. Lze tak usuzovat z toho, že jsou již dekorováni vyznamenáními. Polní duchovní je dekorován Čestným vyznamenáním za zásluhy o červený kříž II. třídy s válečnou dekorací.
Vojenští duchovní byli v císařství součástí součástí zvláštního apoštolského vikariátu pro armádu (duchovní byli katoličtí, protestanští, pravoslavní a muslimští).
Podle Ustrojovacího předpisu (Adjustierungforschrift) se oděv vojenských duchovních skládal z černé kleriky (Tallar), duchovenského kolárku a černého pláště (Abbémantel). Při hlášeních (nástupech) a vojenských slavnostech měli duchovní nosit černý, ke kolenům sahající, jednou řadou šesti černými knoflíky zapínaný kabát se stojacím límcem, kolárek, černé dlouhé kalhoty a vojenský klobouk. Na pochodu museli mít vedle duchovenského kabátu a kolárku také polní képi a plášť. Mimo službu směli nosit kabát duchovních nebo jiný, přes kolena sahající černý civilní kabát. Kolárek a černé kalhoty byly povinné. Byla jim povolena i civilní pokrývka hlavy. Vojenský klobouk se podobal klobouku vojenských lékařů, jenom byl bez fedrpuše. V obou rozích měl zlaté třapce, na straně byla zlatá, černě protkaná stuha s třepením.
Polní képi odpovídala víceméně képi pěších důstojníků se žlutými, malými knoflíky jako na vojenském kabátě (Waffenrock). Plášť (Mantel) byl zhotoven z modrošedé vlny podle pěchotního střihu, parole z černého sametu, paspulky z černé vlny a žluté, leštěné knoflíky.
V době válečného stavu na bojišti byli polní kuráti v podstatě ustrojeni podobně jako ostatní vojáci pěších pluků. Vždy a bez výjimky však měli kolárek a hodnostní označení neměli na límcích ale rukávových páskách na klerice, nebo taláru.
Nevíme, zda lidé na fotografiích přežili válku, a jaké byly jejich další osudy. Ale fotografie zachytily jedinečný okamžik jejich života a mají vysokou dokumentární hodnotu.
