Před sto lety, 21.11.1916 zemřel panovník František Josef I. Usedl na trůn v neklidné době roku 1848 a zesnul v roce 1916, ve víru světové války, která pohřbila i jeho monarchii.
O císaři bylo napsáno mnoho, nemá smysl opakovat hesla z encyklopedií. Jen bych chtěl připomenout v dnešní den smutnou a tragickou stránku jeho života, která možná více než cokoliv jiného ovlivnila jeho chápání života, postavení ve světě, a nakonec i jeho pohledy na náš tehdejší stát. S ním nakonec máme spojenou monarchii nejvíce, a to ve všech ohledech.
Osud byl k němu velmi krutý. Nejdříve odešel jeho bratr Maximilián, který byl zastřelen v Mexiku roku 1867 tamními revolucionáři, tím skončilo krátké dobrodružství Habsburků v Mexiku. Bratra měl velmi rád, ač s ním v mnohém nesouhlasil. Roku 1889 zemřel tragickou smrtí jeho jediný syn korunní princ Rudolf. Jak to často bývá, neměli spolu jednoduchý vztah, ač si nerozuměli, tak Františka jeho smrt doslova zdrtila. Po smrti syna cestovala císařovna Alžběta po Evropě. V roce 1898 byla krutě zavražděna v Ženevě italským anarchistou. Smrt manželky taktéž zasáhla císaře do jeho ještě stále zraněného srdce po smrti syna.
Tolik úmrtí v blízké rodině dokáže zlomit nejednoho statečného člověka. Myslím, že ona trvalost, houževnatost, velká míra konzervatismu a formalismu v chování a introvertní rysy povahy byly prohloubeny uvedenými událostmi.
