Otloukánek Olga Hepnarová
Proč? Protože režiséři nejnovějšího filmu o Olze Hepnarové Tomáš Weinreb a Petr Kazda spolu se skvělou herečkou Michalinou Olszanskou v titulní roli a ansámblem dalších vynikajících herců přenáší na plátno sled událostí, kdy každá propracovaná scéna snímaná černobílou kamerou přináší sled emocí, které Vám až na konci dají pocítit tragický příběh, který vyvrcholil aktem slepého násilí.
Film bez velkých gest, tím více slov, přenáší diváka do doby počínající normalizace. Do určité doby bezčasí, kdy společnost jako celek po roce 1968 rezignovala a začala se přizpůsobovat životu v nových poměrech. Co více může reprezentovat onu dobu než ritualizované obědy v rodině Olgy Hepnarové, mlčenlivé a formální stolování, kdy matka rozlévá polévku ve stanovený čas a ve stanoveném pořadí. Za tichého cinkotu příboru má divák chuť opustit onen stůl a rodinu plnou nevyřčených pocitů a emocí, které skrývají a dusí pod maskami. Jako by zde bylo ono „musíme přeci žít dál“. Rituál oběda nás provází celým filmem až do úplného konce. Tvůrcům filmu se podařilo přenést atmosféru rané normalizace do mikrosvěta rody Hepnarové. A postupné kroky končící v kabině nákladního automobilu, odkud již vedla cesta k oprátce.
Hepnarová v průběhu filmu opouští rodinu a mikrosvět jejich rituálů a stěhuje se na chatku, která jí snad na chvíli poskytne pocit „svého“ světa, společnost vrstevníků u táboráku, práci řidičky poštovního vozu, pokusí se tam přivést i dívku, se kterou se seznámila, ta však rychle opouští její svět, kdy jí začne děsit její milenka, její komplikovaná mlčenlivá osobnost s hlubokými ránami, které neumí a nechce pochopit, nestává se tak záchranným kruhem. Jako by symbolem vnitřního světa Hepnarové byla domácí kamna, vyhasínají a nedokážou chatku vytopit, jako stále chladnější nitro hlavní hrdinky, která ztrácí kontakt s okolím, uzavírá se do sebe a přes jistou snahu nedokáže uchopit vztahy, nedokáže komunikovat. Sama sebe pak definuje jako suxuálního a duševního mrzáka. Z rodinného krbu se stává chladný kus železa bez života. Opouští i mrtvou chatu.
Leitmotivem příběhu je automobil. Ne nadarmo se stává nástrojem zloby Hepnarové. Automobil je pro ní předmětem seberealizace, zázemím. Narozdíl od vztahů a lidí dokáže stroj bravurně ovládat, řazení, spojka. Řídí lehce a s jistou grácií. Když je slepá ulice blokována, tak jí neváhá objet po schodech. Nakonec řídí i nákladní automobil. Řídit takový vůz nebylo nic jednoduchého a jistě v tom vynikala. Kabina vozu je jí nahrážkou domova. Zde prožívá i sex s milenkami. Rozchod se světem definitivně završuje destrukce Trabantu, který byl jejím výsostným územím a místem bezpečí. Bod zvratu.
Ve filmu možná zarazí relativně lehké navazování lesbických vztahů Hepnarové, nicméně byla to doba doznívajících 60. let, kdy i v ČSR se na chvíli zaplnily noviny inzeráty na sexuální služby, noční podniky a hlavně trestní zákon dekriminalizoval homosexualitu. Došlo tak k jistému uvolnění. Později již normalizace opět přinesla velmi pruderní pohled na svět sexuality, která byla vytěsněna z veřejného prostoru. Ve filmu jsou to jediné prchavé chvíle, kdy vlastně Hepnarová prostřednictvím svého těla intenzivně komunikuje s jinými, ale zároveň jí utvrzují v pocitu vlastní nenormality, v „sexuálním mrzáctví“.
Nakonec tragické vyvrcholení vraždy nic netušících cestujících na zastávce Hapnarovou s dozvuky soudního procesu, který přináší změť otázek. Mohlo to být i jinak? Záleží i na společenském ovzduší? Formuje nás více prostředí domova, společnost nebo výchova? Nebo si umíme volit cestu samotní? Jak pomoci „duševním a sexuálním mrzákům“? Máme v okolí otloukánka? Tak sama sebe označila Hepnarová.
Bravurní umělecké dílo s výbornými hereckými výkony skutečně stojí za zhlédnutí jako pokus o nahlédnutí do niterného světa člověka, který odsoudil jiné bez možnosti odvolání, i sám sebe, kdy se možnosti odvolání vzdal
Více o filmu: http://www.csfd.cz/film/316579-ja-olga-hepnarova/prehled/
Ladislav Kolačkovský
Sv. Jana Nepomucký a bájný jednorožec s kanovníkem
U katedrály sv. Víta v Praze nalezneme zajímavou památku. Je to nejen připomínka sv. Jana Nepomuckého, ale i dávno zapomenutého kanovníka 18. století - sakristána Václava Křečinského.
Ladislav Kolačkovský
Rokokový unikát na arcibiskupském paláci v Praze – erb arcibiskupa hraběte z Příchovic
Na severní straně poblíž hlavní brány Pražského hradu je Arcibiskupský palác, který byl vystavěn jako sídlo pražských arcibiskupů. Zdobí ho heraldicky a umělecky unikátní rokokový erb, který stojí za bližší prohlídku.
Ladislav Kolačkovský
Poslední hrabě Silva – Tarouca – prostý služebník boží Vincenc z Průhonic
Rod Silva-Tarouca se proslavil na zámku Průhonice a Čechy pod Kosířem. Jako mecenáši umění a zakladatelé botanických zahrad a parků. Jaké však byly osudy posledních příslušníků tohoto rodu?
Ladislav Kolačkovský
Rytíři Sacher-Masochové v Praze, c. a k. úředníci a milostné vášně
Na Olšanských hřbitovech je hrobka rytířů Krticzků von Jaden. A tam odpočívá i teta slavného Sachera-Masocha, díky němuž vzniklo slovo masochismus. Barbara von Sacher. O rodu rytířů Sacher-Masoch a Krticzků.
Ladislav Kolačkovský
Dominikána není jen moře a Survivor – místokrálové a kapitáni Santa Dominga
Letošní soutěž Survivor probíhá v Dominikánské republice a jistě mnoho obyvatel naší země v létě zamíří do tamní turistické destinace. Kdysi to však byla součást místokrálovství Nové Španělsko a generální kapitanát.
Ladislav Kolačkovský
Zapomenuté pražské sídlo orlických Schwarzenbergů
V Praze je městský dům, který zdobí schwarzenbergský erb, konkrétně orlické sekundogenitury. Jedná se o dům ve Spálené ulici č.p. 90. Kdysi pražské sídlo orlické větvě rodu, které dnes se Schwarzenbergy málokdo spojí.
Ladislav Kolačkovský
Don Baltasar Marradas – zmizelé posmrtné stopy velkého generála
Don Baltasar Marradas y Vich byl říšský hrabě a rytíř Maltézského řádu, císařský polní maršál španělského původu. Ve své době byl slavný, ale po smrti stopy generála zcela mizí. Dodnes nevíme, kde vlastně spočinuly jeho ostatky.
Ladislav Kolačkovský
Prof. Ferdinand Ďurčanský, profesor práv a šlechtic ve službách slovenského kříže
14. března 1939 vznikl Slovenský štát. Ve vládě válečné Slovenské republiky byl jeden z ministrů původem ze šlechtického rodu, který obdržel erb a nobilitaci od císaře Rudolfa II. Prof. Ferdinand Ďurčanský
Ladislav Kolačkovský
Památka na vyhaslý rod Putz z Adlersthurnu - Kostel Nejsvětější Trojice v Praze
Kostel Nejsvětější Trojice ve Spálené ulici na Novém Městě v Praze je památkou na krátký život rodu Putz z Adlersthurnu, který rychle zazářil, aby ještě rychleji zhasl.
Ladislav Kolačkovský
Záhadný erb v Martinickém paláci na Hradčanech
V Martinickém paláci na Hradčanském náměstí v Praze nalezneme záhadný erb rodu, který se nijak neprotíná s dějinami paláce ani Prahy. Proč tam tedy je a komu náleží? Literatura k tomu mlčí.
Ladislav Kolačkovský
Švýcarský honorární vicekonzul z Ruzyně – Remigius von Bergamin
Na hřbitově Ruzyně spočívá rodina, jež se zcela vymyká venkovskému rázu hřbitůvku. Von Bergamin. Jedná se o rodinu honorárního vicekonzula Švýcarska v ČSR v době první republiky. Dosud literatuře neznámá fakta v článku.
Ladislav Kolačkovský
Swéerts-Sporckové dávno vymřeli po meči i přeslici. Ať žije Stephan Swéerts-Sporck?
V posledních letech se na Kuksu občas objevuje pan Stephan Swéerts-Sporck z Rakouska. Ale rod Swéerts-Sporck vymřel po meči i přeslici již velmi dávno. Že by kmotřička smrt byla nepozorná?
Ladislav Kolačkovský
Albínové a kanovníci na Hradčanském náměstí v Praze - erbovní památka
Tři krásné renesanční polychromované erby na domě Hradčanské nám. č.p. 58/14 připomínají kanovníky a pražské arcibiskupství v minulosti. Drobná památka, která rozhodně stojí za pohled zblízka.
Ladislav Kolačkovský
Madame d’Ora, zapomenutá fotografka starého mocnářství
Období našeho císařství před Velkou válkou obvykle známe z kabinetních fotografií mužů. Kolem roku 1907 se objevuje ve Vídni ateliér, kde fotí žena. Jmenovala se Dora Philippine Kallmus, pseudonymem Madame d’Ora.
Ladislav Kolačkovský
Byl herec Felix le Breux skutečně potomek francouzského šlechtice a hraběnky z Ploskovic?
V mediích se traduje, že své jméno měl po předkovi, šlechtici, který utekl z Francie do Čech za Francouzské revoluce a oženil se s hraběnkou z Ploskovic. Toto se opakuje v různých variantách. Co odkrývají matriky? Co je pravdou?
Ladislav Kolačkovský
Na bohnickém hřbitově „bláznů“ nikdo nestraší. Straší zde pouze lidská lhostejnost
Ve světle dochovaných archivních pramenů bohnický hřbitov "bláznů" není strašidelný kvůli duším zemřelých, ale mírou lidské lhostejnosti, která hřbitov v minulosti potkala. Podívejme se na osudy některých zesnulých nemocných.
Ladislav Kolačkovský
Schodiště k nesmrtelnosti – sláva světců a opatů v kamenných erbech Strahova
Skromnější vstup do Strahova býval od 16. století od Pohořelce skrze dům „U zlatého stromu“, čp 147. Vede zde dnes velmi romantické schodiště pod asi nejkrásnější erbovní památkou Pohořelce. Vstupte, milí čtenáři.
Ladislav Kolačkovský
Pamětní kříž císaře Karla – dějiny se píší dál…
Po roce 1918 dochází jen vzácně k založení nových habsburských dynastických vyznamenání. Takovým je Pamětní kříž císaře Karla (Kaiser-Karl-Gedenkkreuz). Dnes již faleristická vzácnost, protože byl udělen v počtu pouhých 12 kusů.
Ladislav Kolačkovský
Příbuzní milostného svůdce Giacoma Casanovy ze Starého Města
Málokdo u nás a ve světě asi nikdy neslyšel jméno Giacomo Casanova. Jméno značící dobrodružství, veselou lásku téměř bez hranic. Podívejme se dnes na vzdálené pražské staroměstské příbuzné známého milovníka. Málokdo o nich slyšel.
Ladislav Kolačkovský
Hrabě Trauttmansdorff v Bukovci a hrabě Castropola v Deštném ve světle archivů a matrik
Po Bílé hoře u nás proběhlo několik konfiskačních a emigračních vln. Zároveň v 17. století docházelo i k imigraci cizinců do různých částí království. Vracím se ke staršímu článku ve světle nejnovější literatury k tématu.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 286
- Celková karma 17,06
- Průměrná čtenost 918x