Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Otloukánek Olga Hepnarová

3. 04. 2016 11:25:28
Zapomeňte co jste kdy četli o Olze Hepnarové, co si o ní myslíte či víte, a nechte se vtáhnout do děje filmu Já, Olga Hepnarová.

Proč? Protože režiséři nejnovějšího filmu o Olze Hepnarové Tomáš Weinreb a Petr Kazda spolu se skvělou herečkou Michalinou Olszanskou v titulní roli a ansámblem dalších vynikajících herců přenáší na plátno sled událostí, kdy každá propracovaná scéna snímaná černobílou kamerou přináší sled emocí, které Vám až na konci dají pocítit tragický příběh, který vyvrcholil aktem slepého násilí.

Film bez velkých gest, tím více slov, přenáší diváka do doby počínající normalizace. Do určité doby bezčasí, kdy společnost jako celek po roce 1968 rezignovala a začala se přizpůsobovat životu v nových poměrech. Co více může reprezentovat onu dobu než ritualizované obědy v rodině Olgy Hepnarové, mlčenlivé a formální stolování, kdy matka rozlévá polévku ve stanovený čas a ve stanoveném pořadí. Za tichého cinkotu příboru má divák chuť opustit onen stůl a rodinu plnou nevyřčených pocitů a emocí, které skrývají a dusí pod maskami. Jako by zde bylo ono „musíme přeci žít dál“. Rituál oběda nás provází celým filmem až do úplného konce. Tvůrcům filmu se podařilo přenést atmosféru rané normalizace do mikrosvěta rody Hepnarové. A postupné kroky končící v kabině nákladního automobilu, odkud již vedla cesta k oprátce.

Hepnarová v průběhu filmu opouští rodinu a mikrosvět jejich rituálů a stěhuje se na chatku, která jí snad na chvíli poskytne pocit „svého“ světa, společnost vrstevníků u táboráku, práci řidičky poštovního vozu, pokusí se tam přivést i dívku, se kterou se seznámila, ta však rychle opouští její svět, kdy jí začne děsit její milenka, její komplikovaná mlčenlivá osobnost s hlubokými ránami, které neumí a nechce pochopit, nestává se tak záchranným kruhem. Jako by symbolem vnitřního světa Hepnarové byla domácí kamna, vyhasínají a nedokážou chatku vytopit, jako stále chladnější nitro hlavní hrdinky, která ztrácí kontakt s okolím, uzavírá se do sebe a přes jistou snahu nedokáže uchopit vztahy, nedokáže komunikovat. Sama sebe pak definuje jako suxuálního a duševního mrzáka. Z rodinného krbu se stává chladný kus železa bez života. Opouští i mrtvou chatu.

Leitmotivem příběhu je automobil. Ne nadarmo se stává nástrojem zloby Hepnarové. Automobil je pro ní předmětem seberealizace, zázemím. Narozdíl od vztahů a lidí dokáže stroj bravurně ovládat, řazení, spojka. Řídí lehce a s jistou grácií. Když je slepá ulice blokována, tak jí neváhá objet po schodech. Nakonec řídí i nákladní automobil. Řídit takový vůz nebylo nic jednoduchého a jistě v tom vynikala. Kabina vozu je jí nahrážkou domova. Zde prožívá i sex s milenkami. Rozchod se světem definitivně završuje destrukce Trabantu, který byl jejím výsostným územím a místem bezpečí. Bod zvratu.

Ve filmu možná zarazí relativně lehké navazování lesbických vztahů Hepnarové, nicméně byla to doba doznívajících 60. let, kdy i v ČSR se na chvíli zaplnily noviny inzeráty na sexuální služby, noční podniky a hlavně trestní zákon dekriminalizoval homosexualitu. Došlo tak k jistému uvolnění. Později již normalizace opět přinesla velmi pruderní pohled na svět sexuality, která byla vytěsněna z veřejného prostoru. Ve filmu jsou to jediné prchavé chvíle, kdy vlastně Hepnarová prostřednictvím svého těla intenzivně komunikuje s jinými, ale zároveň jí utvrzují v pocitu vlastní nenormality, v „sexuálním mrzáctví“.

Nakonec tragické vyvrcholení vraždy nic netušících cestujících na zastávce Hapnarovou s dozvuky soudního procesu, který přináší změť otázek. Mohlo to být i jinak? Záleží i na společenském ovzduší? Formuje nás více prostředí domova, společnost nebo výchova? Nebo si umíme volit cestu samotní? Jak pomoci „duševním a sexuálním mrzákům“? Máme v okolí otloukánka? Tak sama sebe označila Hepnarová.

Bravurní umělecké dílo s výbornými hereckými výkony skutečně stojí za zhlédnutí jako pokus o nahlédnutí do niterného světa člověka, který odsoudil jiné bez možnosti odvolání, i sám sebe, kdy se možnosti odvolání vzdal

Více o filmu: http://www.csfd.cz/film/316579-ja-olga-hepnarova/prehled/

Autor: Ladislav Kolačkovský | neděle 3.4.2016 11:25 | karma článku: 17.37 | přečteno: 934x

Další články blogera

Ladislav Kolačkovský

Šlechtictví Vladimíra Iljiče Lenina-Uljanova

V posledních dnech vzniká množství článků o V. I. Leninovi. Dobrých i méně zdařilých. Žádný však dostatečně neosvětluje méně známou stránku života V.L. Lenina a jeho otce. Jeho šlechtictví po otci.

27.4.2017 v 13:50 | Karma článku: 24.37 | Přečteno: 925 | Diskuse

Ladislav Kolačkovský

Modrá krev jako čaj o páté – recenze pořadu ČT

Osmidílná série, která nás na ČT provede "našimi" šlechtickými ​rody aspiruje na encyklopedii, je tomu skutečně tak?

25.2.2017 v 13:22 | Karma článku: 25.17 | Přečteno: 1234 | Diskuse

Ladislav Kolačkovský

Angličtí šlechtici z Bohnic

Bohnice jsou mimo svou nemocnici nebo velké sídliště spojení i s anglickým rodem Osborne of Osborne House z hrabství Derby, a to přímo osudově.

11.2.2017 v 19:04 | Karma článku: 21.04 | Přečteno: 503 | Diskuse

Ladislav Kolačkovský

Řád přátelství není nejvyšší ruské vyznamenání pro cizince

Mnohokrát jsme četli, že pan Donald Trump chce za ministra zahraničí pana Rexe Tillersona - nositele Řádu přátelství, prý obdržel nejvyšší ruské vyznamenání pro cizince, je to však opakovaný mýtus. Není to nejvyšší řád pro cizince

3.2.2017 v 14:51 | Karma článku: 17.89 | Přečteno: 374 | Diskuse

Další články z rubriky Kultura

Karel Sýkora

Foo Fighters – Best Of You

Foo Fighters je americká rocková kapela, kterou v roce 1995 založili Dave Grohl, Nate Mendel, William Goldsmith a Pat Smear. Pojmenovali se podle výrazu z druhé světové války označující neidentifikovaný létající předmět.

27.6.2017 v 4:32 | Karma článku: 4.17 | Přečteno: 96 |

Eva Šamánková

Dlouhé noci v cizím světě

Mládí. Je krásné a opojné, nabízí bezpočet možností a otevřených dveří. Dospívání ale znamená i zmatek, tápání, hledání a nepočítaně různě hlubokých jizev...

26.6.2017 v 17:14 | Karma článku: 7.22 | Přečteno: 123 | Diskuse

Karel Sýkora

Moudrý citát XCVIII.

Norbert Elias byl německý filosof a sociolog, jehož hlavní práce O procesu civilizace (Über den Proze der Zivilisation) se soustředila na vztah mezi mocí a chováním.

26.6.2017 v 10:23 | Karma článku: 4.70 | Přečteno: 146 |

Karel Sýkora

Evangelium rodu Abrahamova: Iluze nezralé lásky

Olomoucký sbor Církve bratrské je různorodá skupina křesťanů. Společně se křesťané v tomto sboru zavázali následovat Pána Ježíše Krista, a to láskou a pomocí všem bližním, a sdílením dobré zprávy Evangelia.

26.6.2017 v 8:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 46 |

Stanislav Wiener

Muzikál Mýdlový princ - geniální, vtipný, nejlepší

Včera večer jsem měl příležitost zhlédnout muzikál Mýdlový princ, který jsem celé dva roky nechával tak nějak bez povšimnutí, protože jsem ho bral jen jako další muzikál v řadě. Bože, jak jsem se mýlil!!!

25.6.2017 v 12:32 | Karma článku: 14.26 | Přečteno: 761 | Diskuse
Počet článků 73 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1308
Advokát se zájmem o svět, historii a politiku

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.