Je naší rolí v EU být poslušnými loutkami Paříže a Berlína?

Včera jsem napsal blog o nutnosti hlubší spolupráce v rámci střední Evropy. Politické, vojenské i ekonomické. Pro Unii je však nepřijatelné připuštění hlubší spolupráce, leda tak na úrovni folklorní.

V Evropské unii je již minimálně od krize v Lybii naprosto zřejmě vedena politická linie hájení zájmů Německa a Francie. Jako staří zakládající členové považují Unii za svoje „dominium“, do kterého investovali příliš mnoho, než aby se kdokoliv vymykal jejich představám o budoucnosti Unie.

Geopolitické otěže jasně a bez kostýmů přebírají v době Ukrajinské krize. Politika Unie byla jen fráze. Paní Ashton tehdy plnila skutečně poněkud trapnou roli „prodavačky pirohů na Majdanu“. V řešení krize a rokování s Moskvou a Kyjevem byly orgány Unie vyloučené, dostaly se do role kulis, vše je řešeno na úrovni Normandské 4 - USA. V podstatě se jedná o klasickou starobylou velmocenskou diplomacii napříč starým kontinentem.

Německo také spíše používá Unii jako nátlakovou skupinu, kde se máme přidávat na tu či onu stranu. Holým příkladem je stavba ropovodu Nord stream, tento gigantický projekt byl realizován ve formátu Německo – Rusko, byl postaven a dodává plyn mimo území Ukrajiny. Když se o totéž pokusily státy balkánské oblasti a Rakousko, tak nátlak Evropské komise na Bulharsko a jiné státy tento projekt znemožnily. Dělo se to pod taktovkou pana Junckera, je zřejmé, kdo byl loutkářem, stejný pan Juncker nyní mění svá prohlášení dle politiky Německa vůči imigrantům. Má to až komické rysy- stačí si projít jeho prohlášení vůči Maďarsku a Německu ve stejné věci uzavření hranic.

Neochota vyjít vstříc politice Berlína našim regionem a plnit jeho zadání, navíc zpochybňování schopnosti řešit celou věc, přidělává vrásky na čele německých politiků. Domnívám se, že dosud jsme plnili roli zdatných sekundantů a v podstatě je to prvně, kdy jsou naše země v příkré opozici vůči jejich politické linii. Reakce jsou zatím velmi podrážděné a agresivní, hraničí až s neúctou vůči našim zemím. Ostatně domnívám se, že mrhají jedinečnou příležitostí ukázat, že naše pohledy na věc jsou brány vážně a nejsme jen vzdálená provincie.

Zatím vše nasvědčuje tomu, že jsou názory Visegradu brány jako minirebelie, která bude brzy potlačena – „Slovenský ministr vnitra Robert Kaliňák na tiskové konferenci odmítl dřívější prohlášení svých kolegů z Německa a Francie Thomase de Maizierea a Bernarda Cazeneuva, že se ministři předběžně dohodli. "Ke konsensu nedošlo, bylo víc zemí, které nesouhlasily. Nebyli jsme to jen my nebo Česká republika, ale i další země" .  Jak je vidno, Thomas de Maiziere a Bernarda Cazeneuv mají zcela jasno.

Myslím, že dnes už ani tak nejde o imigranty, ale o spor unijních center moci a našich zemí – další centrum moci je nepřípustné. Unie je v hluboké krizi a způsobují ji zakládající velmoci plněním svých geopolitických cílů přes Unii, nikoliv Maďarsko či Česká republika.

Buď budeme zeměmi, jejichž pohled na věc je brán vážně jako legitimní, anebo budeme plnit roli kulis pro další velmocenské ambice Francie a Německa.

P.S. Zpráva před pár minutami: Německý ministr vnitra Thomas de Maiziére prohlásil, že EU musí probrat, jak „zatlačit“ na země odmítající kvóty pro uprchlíky. „Myslím si, že musíme hovořit o způsobech nátlaku,“ řekl televizi ZDF, s tím, že některé země odmítající kvóty byly příjemci strukturálních fondů EU.